Tyjátr – Korespondence V+W
V minulém Tyjátru jsme vám přinesli shrnutí festivalu Divadelní Flora Olomouc. V rámci Flory pak vynikala inscenace brněnské Reduty: Korespondence V+W. I proto jí bude věnován samostatný díl. Veronika Dospělová si v Olomouci povídala s autorkou scénáře Dorou Viceníkovou.
Mikulášek, Viceníková, Cpin, Sládeček – skoro „dream team“, nezdá se vám? Z takové kombinace snad ani nemohlo vzniknout špatné divadlo. Korespondence V+W je podle mě jedna z nejlepších inscenací, které v poslední době vznikly.
Jde přitom o dost problematickou látku. Převést korespondenci na jeviště, aniž by z toho vzešlo scénické čtení, navíc předložit divákům zcela jiný obraz „národních miláčků“, než na jaký jsou zvyklí – to už je odvaha. A vyplatilo se! Doře Viceníkové se podařilo z rozsáhlé sbírky dopisů vytáhnout to skutečně důležité pro pochopení vztahu obou mužů a neopomněla ani zmínky o problematické společenské situaci, která je od sebe odloučila.
Poslechněte si rozhovor se scénáristkou Dorou Viceníkovou uvnitř příspěvku.
Jak už bylo zmíněno, inscenace poněkud nabourává zažitý obraz Wericha a Voskovce. Možná málokdo tuší, jak hluboce se ve skutečnosti tito dva přátelé milovali, málokdo také ví něco o jejich chorobách, duševních stavech, přístupu k životu, k lásce. Podle Dory Viceníkové diváci nejspíš čekají známé pravdy a srandy, které jsou ve většině s Voskovcem a Werichem spojeny. Pak přichází moment překvapení. Nesetkala se ale s žádnými negativními reakcemi.
Také samotný vznik inscenace byl trochu složitý. Původně se měl režie ujmout Jan Antonín Pitínský, ten ale ze zdravotních důvodů práci odmítl. Jan Mikulášek byl přizván nakonec asi týden před zkoušením, což je situace, která mu pravděpodobně příliš nevyhovovala. Mikulášek je totiž znám jako velmi pečlivě se připravující režisér
.
Nutné je samozřejmě zmínit excelentní výkony herců Václava Vašáka, Jiřího Vyorálka a Gabriely Mikulkové v roli Werichovy ženy Zdeničky. Jak říká Dora Viceníková, právě bez těchto herců by těžko byla Korespondence V+W úplná.
