Deskou tohoto týdne je na Radiu Wave nové album newyorské kapely Battles, která před čtyřmi lety nadchla publikum i kritiku svým debutem Mirrored. Experimentální rockeři svou druhou desku Gloss Drop vydávají už jen jako trojice - sestavu opustil zpěvák a instrumentalista Tyondai Braxton.

10:00 1. června 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ačkoli Battles vydávají teprve druhé elpíčko, existují už od roku 2002. Původně čtyřčlennou sestavu navíc tvořili zkušení muzikanti (většinou multiinstrumentalisti), kteří už prošli lecjakou kapelou. Kytaristé Ian Williams a Dave Konopka dřív drhli struny v Don Cabalero, respektive Lynx, bubeník John Stanier hrával ve známých Helmet a v Tomahawku Mikea Pattona a zpěvák Tyondai Braxton (syn slavného jazzmana Anthony Braxtona) vystupoval jako sólový umělec. K tomu se ostatně loni vrátil, takže druhou řadovku zvládli Battles jenom ve třech základních členech.
Hudební dráhu Battles mapoval Bobby Candra.

„Gloss Drop je deska, které nelze upřít několik věcí: je plná precizně zahraných, mazácky strukturovaných tracků, kterým zpravidla nechybí energie. Trojice obratných muzikantů ale najednou nemá dostatek invence, aby utáhla dlouhohrající stopáž - na albu je tudíž zapamatovatelných skladeb jen poskrovnu. Instrumentální zdatnost tu vítězí nad nápaditostí, forma má vrch nad obsahem, hráčský profesionalismus ne zcela úspěšně zakrývá nedostatek hudebních myšlenek. Nahrávku nijak zvlášť nepozvedávají ani pokusy popasovat se s Braxtonovou absencí angažováním hostujících vokalistů. Battles na druhé desce jednoduše bojují sami se sebou.,“ tvrdí o novince Batles redaktor Aleš „Trier“ Stuchlý.

Druhý hodnotitel, hudební publicista Petr Ferenc, souhlasí: „Trojice Battles má za to, že hudebník má být především virtuózem, a na tomto postulátu staví své rytmicky přísné skladby, v nichž spíše než na melodie narazíme na bleskurychlé vyhrávky a muzikantské fórky. Dokáží vytvořit zajímavé rytmy i barvy zvuků, jejich tvorba je ale dosti šprtská: tři mladí muži vědí, co se má, co se nemá, a že je třeba vydat se stezkou dobra prošlapanou virtuózními předchůdci. Jejich maminky určitě mají radost, jak se neškodně baví, pilně cvičí, ctí šediny a nevymýšlejí nepředloženosti. Proč je tohle opatrnictví občas nazýváno progresivním rockem, to opravdu nevím.“

Radio Wave Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít