Hudební novotvary Micachu and The Shapes
Jedním z nejsvěžejších alb letošního roku nepochybně zůstane debut Jewellery od londýnského tria Micachu and The Shapes. Skutečnost, že dobrých aktuálních koncertů v Praze přibývá, potvrzuje i fakt, že Micachu a její doprovodná dvoučlenná kapela zahraje 20. října v prostoru NoD Roxy.
Titul desky Jewellery ani moc nepřehání: jde skutečně o malý nadstylový klenot. Na nahrávce, kterou produkovala ikona britské elektronické avantgardy Matthew Herbert, se sešla klávesistka Raisa Khan, bubeník Marc Pell a mladičká dvaadvacetiletá MC a dýdžejka Mica Levi, která v rámci svých akademických studií napsala už i orchestrální skladbu pro Londýnskou filharmonii. Pokud bychom chtěli parafrázovat staré surrealistické heslo, mohli bychom říci, že svěží experimentální pop téhle trojice připomíná náhodné setkání kytary a vysavače na djském pultu.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Neobvyklé struktury Leviných skladeb jako by nás nutily přehodnotit naše představy o písňové formě: teprve skrze rozčepýřené a zkreslované kytary, smíšené s elektronickými bzuky a beaty, vystupují na světlo velmi nakažlivé, zpěvné melodie. Příkladem můžou být skladby jako Just In Case, Curly Teeth nebo průlomový song Golden Phone: webový "hit" inspirovaný telefonem umístěným na Golden Gate Bridge v San Franciscu, který je k dispozici těm, kdo na most přijdou s myšlenkou na sebevraždu.
Záměrně útržkovitá lo-fi produkce, využití domácích spotřebičů (vysavač) i ručně vyrobených nástrojů, introspektivní texty zpívané silně androgynním hlasem - to vše je nedílnou součástí konceptu, v jehož rámci se z chaotické hmoty postupně vynořují působivé tvary.
Hudba Micachu and The Shapes možná působí ztřeštěně a neomaleně, ale zároveň je z ní cítit až přetlak kolektivního talentu.
