Lou Rhodes a její léčivé autoterapie
Britská zpěvačka Lou Rhodes není jen andělský hlas za slavnými nahrávkami skupiny Lamb. Na svých sólových albech prokazuje, že patří mezi nejoriginálnější zpěvačky/písničkářky současnosti. Vydává svoji třetí desku One Good Thing a přiváží ji předvést v pátek 7. května do pražského Paláce Akropolis v rámci nekonečné série koncertů řady Music Infinity.
Minulý rok to vypadalo, že Lou Rhodes má dost sólové kariéry a Lamb jsou zpátky na scéně. Dokonce spolu s Andy Barlowem vyrazili na turné, které trippopovou dvojici představilo poprvé i v Praze. Jak se to s odstupem času jeví, šlo pouze o jednorázovou vzpomínku, na kterou žádné nové aktivity nenavázaly. Lou je zpátky na scéně sama za sebe. Navíc s novou deskou One Good Thing a s plány vysílajícími ji s decentním doprovodem znovu na cesty.
Proměna Lou Rhodes z elektronické divy v písničkářku proběhla přirozenou cestou. I za časů Lamb byl její hlas nositelem hlubokých emocí bez ohledu na elektronický podklad. „Kytara mi umožňuje sdělovat hlubší emoce,“ přiznala zpěvačka nedávno v rozhovoru pro portál Rivmixx. Cesta k organičtějším zvukům má navíc paralelu v jejím osobním životě. Před šesti lety se rozešla s otcem svých dětí a odstěhovala z Londýna na venkov, kde se snaží žít přirozeným způsobem. Nově nabytá rovnováha a snaha o očištění sebe sama se odráží i v jejích nových skladbách, které dýchají hutným, leč osvěžujícím a prostým venkovským vánkem. Lou naživo vystupuje jen s akustickou kytarou, doprovázena dvěma spoluhráči na violoncello a kontrabas, a její koncerty nabízí erupce ztišených emocí. O tom se už mohli přesvědčit návštěvníci na předloňském Colours Of Ostrava.
Po nenápadných, leč úspěšných albech Beloved One a Bloom, z nichž debut získal prestižní Mercury Music Prize pro nejlepší britské album roku, přichází Lou Rhodes po třech letech sólové pauzy s třetí deskou One Good Thing. Ta zachycuje písničkářku znovu v kontemplativní náladě s minimalistickými aranžemi, které nechávají vyznít její silné intimní melodie. Nová deska vznikla za pouhé dva týdny na výhradně analogových záznamových zařízeních. V písničkách se stále odráží rozpad partnerského vztahu, ale i smrt sestry Janey. Mezi největšími inspiracemi byly prý nahrávky předčasně zemřelého britského folkového zpěváka Nicka Drakea nebo album Chelsea Girl od zpěvačky Nico.
Pokud mají desky Lou Rhodes fungovat jako autoterapie, tak vězte, že novopečená vesničanka přistupuje k očistě sebe sama poctivě a z gruntu. Ve svých nahrávkách pak nabízí výsledky svých přemítání v koncentrované formě emocí a písniček, nad kterými nelze jednoduše mávnout rukou. Naopak je lze využít k vlastnímu ponoru do sebe sama, což je v době, kdy člověk neustále utíká před vlastními problémy a těžkostmi, proces více než potřebný.
