Mezi soulem a funkem: kreativní obroda Erykah Badu
Po albu Worldwide Underground z roku 2003 to vypadalo, že Erykah Badu – stejně jako nu-soulový žánr – definitivně ztratila šťávu. Trvalo dalších pět let, než se vrátila s deskou New Amerykah Part One (4th World War), která otevřela novou kapitolu v její kariéře. Deska se konečně tento měsíc dočkala i svého druhého dílu nazvaného New Amerykah Part Two (Return of the Ankh).
Po psychedelii a futuristickém funku první části přináší prostřední díl chystané trilogie zklidněné intimní skladby o lásce a vztazích, stylově někde na půl cesty mezi soulem a funkem.
Za kreativní obrodou Badu stojí především fakt, že ji k jejím hudebním vizím dorostla mimořádně silná generace producentů a spolupracovníků, kteří navazují na nejpovedenější experimenty v rámci dějin černé hudby a z odkazu free jazzu, funku, soulu nebo hip hopu míchají silný koktejl. K již zesnulému J Dillovi a bubeníkovi The Roots Questlove si přidejte Madliba, 9th Wonder, Sa-Ra, GeorgiiAnne Muldrow nebo Karriem Rigginse, kteří s Badu spolupracovali na obou posledních deskách.
Díky jejich práci překračuje New Amerykah Part Two hranice nu-soulového žánru, té trochu zvláštní škatulky, do které byla zpěvačka řazena. A ačkoliv většina použitých nástrojů je staromilsky analogových, není to ani žádné retro. Tím hlavním elementem, kterým se Badu může měřit se Steviem Wonderem nebo Marvinem Gayem, je emocionální upřímnost vysvlékající všechny masky společenské přetvářky – dotažená až ke konci v kontroverzním videoklipu Window Seat.
Jestli média zobrazují Badu (ať už její vinou či ne) jako šílenou kosmickou královnu, z Part Two je jasné, že je to především obrovská pěvecká osobnost, jejíž hudba září i bez vší přídavné bagáže. Viz. fantastický vrchol v závěrečné desetiminutové epické skladbě Out my Mind, Just in Time. Možná to není tak dobrodružné album jako první díl, přesto je to znovu mimořádný počin.
