Už patnáct let chodí obyvatelé pražské Libně okolo Hrabalovy zdi. Málokdo se u ní ale zastaví. Barevná koláž v ulici Na Hrázi, která odkazuje na život a dílo jednoho z nejslavnějších českých spisovatelů, má přitom přes 333 metrů čtverečních.

9:40 9. listopadu 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V roce 1999 ji nakreslila výtvarnice Tatiana Svatošová. Na lešení strávila celých 6 týdnů.

„To lešení nahoře bylo ve vzdálenosti až 50 centimetrů i více a malovat v té výšce 6 metrů vyžadovalo velkou fyzickou zdatnost. Takže jsem u toho nakonec i uhnala zánět loktu, ne tenisového, ale Hrabalova,“ vzpomíná výtvarnice s úsměvem.

Zeď nabídne úryvky z Hrabalových nejslavnějších knih, jeho portrét i psací stroj a kočky, které měl spisovatel obzvlášt rád. Kromě koček měl Hrabal v oblibě i sluníčko, vypráví Tatiana Svatošová.

„Hrabal bydlel v dvorním traktu domečku číslo 24 v ulici Na Hrázi a měl hrozně rád sluníčko. To se ale do dvorku moc nedostalo, takže si prý Hrabal vylezl na střechu domku a sám zmiňoval, že na tak prudkém sluníčku ani neviděl, co píše. Jak psal, tak kvůli sluníčku papír zůstával pořád bílý.“

Po patnácti letech od vzniku Hrabalovy zdi jen málokdo ví, že něco takového vůbec existuje. Ačkoliv lze výrazný prvek jen těžko přehlédnout, nekonají se zde žádné happeningy, ani připomínkové akce.

Tatiana Svatošová ale zůstává nad věcí: „Zatím jsem ráda, že zeď stojí a duch Hrabala ji snad chrání.“

Anna Maňourová, Magdaléna Medková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít