Pražský magistrát chce do škol vrátit povinné práce v dílně a na pozemcích
Zatímco na prvním stupni mají děti různých manuálních činností poměrně dostatek, na druhém stupni je to podstatně horší. Školy nemají povinnost vyučovat jako samostatný předmět pracovní činnosti, tedy aktivity, které by rozvíjely šikovnost a zručnost. Proto se stává, že někteří patnáctiletí nastoupí na střední školu a nikdy nedrželi v ruce kladivo nebo znají hrábě jen z obrázku.
To chce pražský magistrát změnit a navrhuje, aby se povinně vrátily do školního rozvrhu činnosti, které si dříve děti vyzkoušely v dílnách nebo na pozemcích.
Hrabání listí, vaření nebo výroba ptačí budky v dílně, takové zkušenosti už nemají všechny žáci základních škol. Děti by si měly takové dovednosti osvojit především v rodině, podle zkušeností tomu tak ale mnohdy není.
Takové činnosti nejsou důležité jen kvůli zručnosti, ale souvisí i s psychickým vývojem, jak vysvětlila radní pro školství Ludmila Štvánová z pražského magistrátu:
„V pubertě, okolo 12 let, je zapotřebí cvičit i hrubou motoriku ruky. Byla bych ráda, kdyby se k tomu školy začaly vyjadřovat.“
Žáci by si tedy zase osvojili práci se dřevem, zkusili si něco vypěstovat, ale mohli by i například rozebrat počítač. Znovuzavedení prací na pozemku a v dílnách může být ale pro některé školy komplikací.
Některé školy už dílny ani políčka už nemají
Mnohé z nich už během let změnily prostory dílen na učebny, které byly zapotřebí, a některé, například školy v centru metropole, nemají zahradu, kde by bylo možné vyučovat takzvané pozemky.
„Jsme v centru města, pozemky nemáme. Naší škole vyhovuje, jak je to nastavené teď, že si škola může vybrat, zda chce rozvoj v tomto smyslu, nebo si vybrat nějakou jinou cestu. Pro druhý stupeň jsme si vybrali cestu digitalizace,“ potvrzuje zástupce ředitele Martin Provazník ze Základní školy Strossmayerovo náměstí.
Co se týče dílen, magistrát má nabídku od středních odborných škol a učilišť, že by žáci mohli docházet na výuku dílen k nim. Tím si střední školy můžou získat zájem budoucích studentů a naopak školáci se blíž seznámí s řemesly a jaká práce za nimi stojí.
Některé školy pozemky a dílny stále vyučují i přesto, že to není povinné. Jednou z takových je Základní škola Lyčkovo náměstí v Karlíně.
„Naučíme se vyměřovat, je to docela zábavné,“ říkají děti a oceňují, že návyky z dílen, vaření a pěstitelských prací se jim budou v životě hodit.
Zástupkyně ředitele této karlínské školy Helena Alžběta Plachá tvrdí, že důležitá je taky radost dětí z vlastnoručně vyrobené věci. Učitelé při výuce i skupiny dětí při práci navzájem kooperují a navíc výrobky může škola využít.
„Při činnostech mohou uspět všechny děti a je jedno, jestli máte jedničku z matematiky, nebo trojku z češtiny,“ říká Plachá.
Problém je, že děti už tak mají dost nabitý rozvrh, pokud se nepodaří vtěsnat už do tak plného rozvrhu o hodinu týdně víc, jednou z možností by mohlo být zapojení těchto aktivit do jiných předmětů, například do fyziky nebo přírodopisu.
