Na Domažlicko se vrací akvadukt
V Česku byste našli jen několik málo akvaduktů. Jedná se o umělý kanál, který vede vodu nad úrovní okolního terénu. Často při tom překonává různé přírodní či jiné překážky. Vzhledem akvadukty připomínají spíše most než řeku a převádějí vodu do místa její potřeby nebo spotřeby. V Čechách je znám Semínský akvadukt na Opatovickém kanálu a akvadukt v Bezručově údolí u Chomutova na Podkrušnohorském převaděči. Další se po více než čtvrt století vrací i na Domažlicko.
Náhon Teplé Bystřice vznikl na Domažlicku před více než čtyřmi sty lety. Podle starosty města Miroslava Macha sloužila takzvaná Mlynářská stoka k pohánění několika mlýnů, napájení městských vodovodů a obranných příkopů.
„Je to náhon, který je dlouhý osm kilometrů. Byl vybudován v roce 1571 a prý ho vykopal jeden člověk z Postřekova. Místo toho, aby byl velmi tvrdě potrestán, tak dva roky kopal,“ řekl Miroslav Mach.
Reportáž Martiny Klímové o akvaduktu na Domažlicku ve Večerním Radiožurnálu.mp3
Koncem 19. století v souvislosti se stavbou železnice do Furth im Waldu a dále do Mnichova vznikl na místě zvaném U Hadrovce akvadukt. A jak popisuje Václav Opat z pobočky Povodí Vltavy v Domažlicích, pomocí něj se voda z náhonu měla převést přes vybudovaný zářez pro trať.
„Původní akvadukt byl ocelové koryto šířky kolem jednoho metru, hloubky asi 70 centimetrů, podepřený dřevěnými nosníky, protože váha byla opravdu vysoká. Vedle akvaduktu byla vybudována ještě obslužná lávka, která byla i pro veřejnost,“ uvedl Václav Opat.
I další údržba akvaduktu byla časově i finančně náročná a složitá.
„Nový akvadukt je vybudovaný z moderních materiálů, to znamená z dřevotřísek odolných vodě, kde je fólie PVC, takže konstrukce je opravdu velmi lehká, a proto nebylo třeba vybudovat opěry. Konstrukce je vlastně samonosná,“ popsal Václav Opat.
Akvadukt vede zhruba ve výšce pěti metrů nad železničními kolejemi a podle Miroslava Macha je spojený s lávkou pro pěší a pro cyklisty.
