V Havířově ožijí vzpomínky na důlní požár před 50 lety
Přesně před půl stoletím se v Havířově stalo jedno z největších důlních neštěstí u nás – v podzemí dolu Dukla vypukl obrovský požár, při kterém zemřelo 108 horníků. Tragédii připomíná velký památník v důlním areálu, kde se už uhlí netěží. Město tam pro vdovy a další pozůstalé připravilo pietní vzpomínku.
„Nechali jsme zřídit tento památník a tady je vyjmenovaných všech 108 lidí. Byla to bezesporu tragédie a těžko se mi o tom mluví, jedna třetina byli kamarádi. Tady zrovna vidím Mirka Hejtmana, Matušku, Figuru. To byli technici, kteří tam zůstali a nezabránili tomu,“ říká jeden z pamětníků neštěstí Jaroslav Čihař.
V opuštěném areálu dolu Dukla vzpomíná, že vše začalo poměrně rozšířeným nešvarem – horníci v podzemí cestovali po dopravních pásech a gumy na zařízení se zahřály. „Lidi nám na tom jezdili a ta guma se v polovičce převrátila, nikdo to nezastavil a jak se to dřelo, tak se válce zahřály, vzniknul požár a začalo hořet uhlí kolem toho.“
V době, kdy v dole hořelo, byl pan Čihař na vojenském cvičení. „Těžko se mi věřilo, že se to mohlo stát. To byla velká daň, ale zase věřím, že pro další generace se to zachránilo, protože příčiny se odstranily a už k tomu nedocházelo,“ dodává. Celkem bylo potrestáno devět viníků.
Jaroslav Čihař napsal o celé události knížku, kterou představí právě na pietním aktu.
Nehoda na dole Dukla byla signálem pro nutnost prevence těchto mimořádných situací. Od té doby došlo k několika zásadním změnám v bezpečnostních předpisech a ve vybavení.
„Dneska je důl doslova prošpikován monitoringem důlního ovzduší. V našem revíru máme více jak 1600 čidel, které jsou on-line vyvedené na dispečink a reagují na jakýkoliv nárůst nebezpečných plynů. Sledují se pohony pásových dopravníků, takže nemůže dojít k náhodnému spuštění,což byl první impuls nehody na Dukle,“ říká hlavní mechanik Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě Jaroslav Provázka.
Nehoda na Dukle měla velký význam pro rozvoj báňského záchranářství. „Ať už to bylo založení stálých hlídek báňských záchranářů, kdy je pět záchranářů v každé směně, když se těží nebo dobývá nerost, ve spojení s dispečerem a jsou schopni kdykoliv vyfárat, vybavit se technikou a pomocí. Dále to bylo založením lékařské pomoci v podzemí. Naši lékaři jsou vycvičeni jako báňští záchranáři a fárají při jakékoli mimořádné události na místo nehody,“ říká hlavní mechanik.
V současné době, dobývat nerost z hloubek a v těžkých geologických podmínkách, které v České republice jsou, hrozí i nadále nebezpečí, ať už samovznícení uhlí nebo důlní otřesy. „Je to úplně stejné v celém světě, kdy se příroda brání zásahu člověka do masivu,“ dodává Jaroslav Provázka.
