V Praze se chodí s pomlázkou v okrajových částech, v centru na koledníky nenarazíte
Najít na velikonoční pondělí v centru Prahy poctivé koledníky je problém. Za tradicemi s pomlázkou a vejci proto musíte vyrazit spíš na okraj hlavního města. Například v Klánovicích parta mužů obchází dům od domu už sedmnáct let.
„Nejprve musíme vymyslet taktiku na všechna místa. Normálně budeš křičet a mávat pomlázkou a doufat, že z nich něco vypadne. Musíme ale odmítat panáky, protože odpoledne pojedeme autem. Vyrážíme. Ty jsi nejmladší tak vezmi koš."
Se skupinkou koledníků vyrážíme krátce před devátou hodinou. Normálně se prý chodí dřív, ale jelikož už se včera večer trochu popíjelo, ranní vstávání bylo krušné. Zkoušíme domek hned naproti. Bohužel se nám ale nedaří najít zvonek a tam jdeme o dům dál.
Tradicí je, že pánové jezdí po ulicích na kole. Letos ale zvyk porušili. „Protože bychom zmrzli."
U dalšího vchodu už jsme úspěšní. „Dáte si panáka?" - „Ne, my řídíme." První vajíčka máme v kapse a pak už jde všechno jako na drátkách. Z útrob domů se ozývá křik a košík se rychle naplňuje. Na další zastávce nám alkohol ani nenabízí.
„Já jsem se rozhodla, že to letos radši nebudu riskovat s tím alkoholem. Nerada bych vás tady našla pak někde v příkopě."
U čtvrté zastávky se nás od vchodu snaží vyhnat pes. Trpělivě ale čekáme na jeho majitelku. Ptám se mezitím koledníků, kde vzali pomlázky.
„To je domácí výroba. Upletli jsme je už včera. Já ji mám z vrby stojící, František má z vrby visící."
Pěší obchůzka pomalu končí, pánové nasedají do auta a jedou na koledu do vzdálenějších koutů Klánovic. Vajíčka skončí v pomazánce a prý si na nich pochutná i kuna, která se schovává v domě na půdě.
