„Musím říct, že jsem si sáhl na dno, protože to bylo strašně fyzicky náročné. Vedro bylo strašlivé a my museli být připraveni na všechny disciplíny. Obdivuji ty maratonce, já bych tam nevlezl,“ povídal po dvoudenním souboji nakonec osmý desetibojař Jan Doležal, který si navíc vylepšil osobní rekord.

Maraton přijde na řadu až v neděli na závěr šampionátu, kdy už by mělo být snesitelněji, kolem šestadvaceti stupňů. Betonové výhně si ale „užili“ v centru města chodci při padesátikilometrovém závodu.

„Co nám tu organizátoři připravili, je opravdu extrém. Podle mě je to náročnější než v Riu. Navíc na některých občerstvovacích stanicích byla horká voda a úplně suché houby,“ přibližoval reportérovi Radiožurnálu stříbrný medailista Matej Tóth nedostatky v organizaci a houbičky bez vody atletům byly k ničemu.

Navíc ve chvílích, kdy na slunci stoupala teplota vysoko nad 40 stupňů, což prý bylo horší než na olympiádě v brazilském Riu. V cíli pak někteří závodníci sotva stáli na nohou a bez pomoci zdravotníků by se do stínu nedostali. 

„Je to riziko i pro trénované sportovce, je to hodně náročné, ale dá se v tom závodit.“

Až osm litrů tekutin

Šéf zdravotníků na evropském šampionátu Matthias Krüell zatím nemusel řešit nějaké závažnější komplikace, ale organizátoři při vymýšlení trasy úplně na závodníky nemysleli.

Okruhy v centru města pro maraton a chodecké závody jsou sice fanouškům dostupnější, ale v rozpálených ulicích kolem náměstí Breitscheidplatz chybí stromy. Podobné starosti Jan Doležal neměl, ale také on se snažil co nejvíc pít.

„Já jsem to ze srandy počítal a myslím, že na každou disciplínu jsem vypil 8-10 třetinkových lahviček s tím, že za den jsem musel vypít aspoň osm litrů. A všechno to potom šlo ven,“ říkal po desáté hodině večer, kdy bylo 30 stupňů, totálně propocený desetibojař Jan Doležal.

Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít