Běželo se mi skvěle. Homoláč nechtěl uvěřit, že jsem vyhrál, říká překvapivý šampion v maratonu Edlman
Jeho vítězství na nedělním Pražském maratonu bylo velkým překvapením pro atletickou veřejnost. Odchovanec pražské Slavie Martin Edlman si totiž zlepšil osobní rekord o dvě a půl minuty a v rozhovoru pro iROZHLAS.cz prozradil i to, jak si užil, že ho na stupně vítězů mohl doprovodit na bronzové příčce bratr Tomáš. Jaká bude oslava premiérového zisku mistrovského titulu?
Martin Edlman jako vítěz Pražského maratonu a mistr České republiky za rok 2024 v čase 2:22:19. Jak vám to zní?
Poslouchá se to skvěle. Už jsem si ani nemyslel, že by se to někdy mohlo stát. Už hodně let zpátky jsem získal medaili v běhu na 3000 metrů překážek, ale toto jsem si nepředstavoval.
Pražský maraton patřil Etiopanům, nejrychlejší z Čechů a republikovým šampionem je Martin Edlman
Číst článek
Když jste se před závodem podíval na startovní listinu, tak jste se chtěl soustředit na umístění nebo na čas?
Vyloženě jsem šel po čase. Startovní listina mi přišla celkem nabitá. Nemyslel jsem si, že bych se mohl umístit na předních pozicích. Běžel jsem na čas, který jsem nakonec i předvedl.
V přípravě před závodem vše fungovalo podle představ?
Příprava se povedla víc než před prosincovým závodem ve Valencii, kde jsem tehdy běžel 2 hodiny, dvacet čtyři minut a padesát pět sekund. Příprava na Prahu se povedla, protože jsem vydržel zdravý. Zároveň v Praze je trať náročnější, takže jsem si říkal, že budu spokojený s jakýmkoliv osobním rekordem a kdyby to sedlo, tak zaběhnout nějakých 2 hodiny a 23 minut.
Příprava v Livignu
Udělali jste s trenérem Martinem Cvetlerem nějakou výraznější změnu v přípravě před závodem v Praze?
Změna nebyla žádná, ale hlavní bylo, že jsem po dlouhé době vydržel dva, tři měsíce trénovat a nebýt zraněný.
Jak dlouho jste byli na soustředění ve vysokohorském Livignu, kde jste nabírali formu?
Před závodem jsme tam byli šestnáct dní a vraceli se v pátek. Předtím jsme tam byli ještě deset dní před republikovým šampionátem v půlmaratonu, který se běžel na začátku dubna v Pardubicích.
Na půlmaratonu v Pardubicích jste zaběhl čas 1:12:05 hod., což teď byl skoro mezičas při maratonu. Kde se v neděli vzala taková forma?
Do Pardubic jsme přijeli v únavě. Nechtěl jsem to tam držet zadrženě, ale nemělo to jiskru. Na soustředění před Pardubickým půlmaratonem jsme trénovali až do posledního dne, takže to bylo unavené.
Odběhal jste při závěrečném soustředění před Pražským maratonem trénink, který naznačoval velkou formu?
Nejrychlejší tempo, co jsme tam běhali, bylo kolem 3:30 na kilometr. Výjimečně jsme se s bratrem dostali pod tuto hranici. Při nejtěžším tréninku jsme absolvovali třicetikilometrový stupňovaný běh, kdy jsme běželi deset kilometrů v tempu čtyř minut, pak deset kilometrů po 3:50 a deset po 3:40. Běželo se mi to krásně, tak to mi ukázalo, že by to mohlo jít. Tak dobrý trénink jsem před zimní Valencií neodběhal.
Jaká byla první reakce trenéra Martina Cvetlera na váš nedělní triumf?
Byl nadšený a překvapený. Jenom jsme si volali, protože trávil čas na chatě. Na závod se koukal v televizi.
Kdo vám během závodu udával pokyny, když nebyl trenér na místě?
Trať v Praze je dobrá v tom, že člověk má pořád přehled. Soupeře míjí na Podolí i na Smíchově. Pořád jsem tak věděl, jak jsou na tom kluci přede mnou. Vyloženě mi nikdo nehlásil ztráty ani mezičasy.
Bratři na stupních vítězů
V napínavé bitvě o druhé až čtvrté místo mezi českými běžci nakonec bronzovou medaili vybojoval váš bratr Tomáš. Jak jste vyrovnanou bitvu sledoval?
Úplně jsem si nepředstavoval, že by se mohl dostat tak dopředu. Začal jsem to vnímat až když jsem viděl, jak finišuje proti Patrikovi Vebrovi. Samozřejmě jsem mu hodně fandil. Medaile určitě potěší, škoda jen, že to neklaplo i na druhé místo.
Za poslední rok jste absolvoval tři maratony. V čem se nejvíc lišily?
Jako první oficiální maraton beru loňskou Prahu, kdy jsem se docela dost protrápil. Tehdy jsem na to měl málo natrénováno, protože jsem závod končil v tempu po 4:00/km. Letos jsem si připomínal místa, kde jsem loni šel „do kytek“. Maraton ve Valencii i v neděli se mi běželo skvěle. Vždy to bylo s pomalejší první polovinou.
Soustředění v Keni mi pomohlo k osobním rekordům. Určitě se tam brzy vrátím, říká běžec Vebr
Číst článek
Jaký jste měl v neděli mezičas v polovině trati?
Myslím si, že jsme tam probíhali v čase 1:12:15 hodin.
Co se vám honilo hlavou, když jste se dostal na 37. kilometru na první pozici před hlavního konkurenta Patrika Vebra?
Říkal jsem si, že nemůžu běžet s ním v háku. Musel jsem jít hned před něj, abych neprojevil žádnou slabost. Snažil jsem se držet pořád svoje tempo. Najednou to byl překvapivý pocit. Když jsem postupně předbíhal české kluky, tak se vždy objevil další. Když jsem najednou viděl Patrika, tak jsem byl relativně překvapený. Docela mě to hnalo dopředu. Potěšilo mě i to, že jsem na čtyřicátém kilometru doběhl Matúše Hujsu ze Slovenska. Bylo fajn zvládnout i česko-slovenský souboj.
Co na vaše nečekané vítězství říkala užší česká vytrvalecká špička?
Jirka Homoláč byl docela překvapený, když se mě ptal, na jakém místě jsem doběhl. Když jsem mu řekl, že jsem doběhl první, tak tomu nemohl uvěřit. Jirku jsem totiž předbíhal na 25. kilometru a byl jsem v té době na sedmé pozici mezi Čechy. To bylo vtipné.
Jak na triumf reagovala vaše tréninková skupina Cvéťa group?
Celkově mě překvapil počet zpráv a gratulací. Všichni byli překvapení a nadšení.
Proběhla po závodě výraznější oslava?
Zatím jen decentní přípitek v práci. Oslavím to čundrem po Dolomitech.
Mění nějak včerejší vítězství vaše závodní plány pro zbytek roku 2024?
Nic se nemění. Máme s bratrem naplánováno, že vyrazíme na podzim na 50. ročník Berlínského maratonu a pak zopakujeme v prosinci Valencii.
