Nic víc jsem nemohla zažít, radovala se v Londýně zlatá Špotáková
Nejemotivnější závod kariéry má za sebou oštěpařka Barbora Špotáková. Na svém oblíbeném stadionu v Londýně, kde před pěti lety ovládla olympijskou soutěž, vybojovala svůj druhý titul mistryně světa. Ve finále hodila 66, 76 metru. A hned poté, co si před 60 tisíci fanoušky poslechla českou hymnu, s ní mluvil reportér Radiožurnálu Jakub Marek.
Barboro, gratuluji. Získala jste druhý titul po deseti letech. Dají se nějak srovnat pocity?
Moc ne. Já mám pocit, že nic víc než tohle jsem nemohla zažít. Nebyla jsem na takhle silné emoce vůbec psychicky připravená. Ještě prostě ta hymna, kdy tam stáli kamarádi, a zpívali jsme spolu. Nevím, úplně nová dimenze a myslím, že tohle už nejde ničím přebít.
Je na vás vidět obrovské dojetí. Zažila jste to už někdy po závodě?
Ne, tohle bylo opravdu nejvíc.
Je to třeba jiné v tom, že tohle je vaše první velké zlato v roli mámy?
Určitě, jsem daleko víc emocionální. A samozřejmě vidíte kamarády, kteří s vámi jezdí už přes dvanáct let. Prostě úžasné, neuvěřitelné. A vůbec si říkám, čím si to zasloužím. Není to jenom moje medaile, ale i všech, co mě podporují, a to bych vyzdvihla, protože sám člověk nezmůže nic.
Vaše poslední velká zlatá medaile byla právě na olympijském stadionu v Londýně. Je to pro vás speciální?
Je to neuvěřitelný comeback. A ten stadion to byla motivace, proč pokračovat po Riu. Prostě to vyšlo a jsem za to nesmírně šťastná.
SLOUPEK: Špotáková se atletikou baví, ale výhry ji také neomrzely
Číst článek
Když se vrátíme k závodu, jaké to bylo nastupovat do posledního pokusu s tím, že už jste mistryně světa?
Už jsem to zažila. Prostě jsem tomu nemohla vůbec věřit.
Nebyl to váš nejlepší letošní výkon, ale na vítězství stačil. Čekala jste, že by se nějaká vaše soupeřka mohla přiblížit?
Skutečně bych řekla, že ten hod opravdu jenom stačil, protože nebyl zdaleka ideální. Věřím, že kdyby mě nějaká Číňanka přehodila, tak bych zatlačila. Věřila jsem si hrozně moc a doufám, že bych to nějak zvládla.
Bude i toto zlato motivací zůstat do příštího mistrovství světa v Dauhá?
Nevím, to je hrozně těžké odpovědět. Ale spíš bych řekla, že se kruh uzavírá, než že by se otevíraly nové příležitosti.