Ve finále chci vytáhnout esa z rukávu. Rozhodčím se nedalo domluvit, říká výškař Štefela
Výškař Jan Štefela je ve finále mistrovství světa. Na olympijském stadionu v Tokiu překonal 225 centimetrů na druhý pokus a pak už v soutěži, stejně jako dvanáct jeho soupeřů, pokračovat nemusel. Poklidnému odchodu ze sektoru ale předcházely trochu nervózní dohady,
Na konci kvalifikace jste se radil s rozhodčími, můžete přiblížit, o co šlo?
Hádali jsme se, protože druhá skupina ještě neměla doskákáno. A my měli hotovo, skočeno 225 centimetrů, ale rozhodčí chtěli, abychom skákali dál 228. A pak se zjistilo, že nás už je dvanáct. Takže jsme jim to vysvětlovali.
Poslechněte si rozhovor s Janem Štefelou po postupu do finále mistrovství světa
Bavil jste se i s trenérem Jaroslavem Bábou. Řešili jste právě tohle?
Ano, protože už jsem myslel, že jen půjdu, klepnu do matračky a dám křížek. Rozhodčím se totiž nedalo rozmluvit, že to takhle nemůžou dělat. Ale pak to prošlo, 228 jsme skákat nemuseli a pošetřili síly na finále.
Nakonec jde do finále třináctka místo dvanáctky výškařů. Jak jste se na tom dohodli v sektoru?
Sám nevím, dohadovalo se to, pak naštěstí paní rozhodčí kývla, že už nemusíme dál skákat. Tak ze mě spadl kámen, ulevilo se mi, že jsem tam a můžu jít v klidu domů.
Jak byste popsal váš skok do výšky 225 centimetrů?
Škoda, že jsem to nedal na první pokus, mohl jsem pošetřit síly. Do toho kolem běhali čtvrtkaři, nechápu, kdo tohle vždycky vymýšlí. Plno dobrých kluků vypadlo jen kvůli pauzám. Byli jsme tam asi hodinu a 40 minut.
Vypadl i obhájce titulu Gianmarco Tamberi. Letos měl ale nějaké zdravotní problémy, věděl jste, jak na tom je?
Letos neměl úplně exkluzivní výkony, měl skočeno 216, 220. Ale narodila se mu dcera, už to je pro něj obrovská výhra, nemusí nikomu nic dokazovat. Je to sice bojovník, snaží se to dohnat do extrému, jede na soutěž za každou cenu, i kdyby si měl urvat nohy, ale letos se na to možná mohl vykašlat a pošetřit se.
Je to vaše první mistrovství světa, ale v sektoru to vypadalo, že si to užíváte. Žertoval jste se soupeři, popocházel v sektoru, vypadal jste v pohodě.
Nemůžete být úplně v stresu, potřebujete takový ten zdravý stres a dobré naladění. A pak to jde samo, nemusíte nic vymýšlet. Když chytnete rytmus, stačí, když vás pustí na skákání. Na finále bych chtěl vytáhnout esa z rukávu.
