‚Vůbec jsem nechápala, co se stalo.‘ Devatenáctiletá výškařka ovládla mistrovství republiky
Maturantka a členka AC Pardubice Zdara Pezinková se stala mistryní republiky mezi dospělými na halovém šampionátu v atletice. Nechala za sebou dokonce ostřílenou olympioničku Michaelu Hrubou.
„Míša celou dobu šla s čistým zápisem. Až na těch 186 začala chybovat. Neberu to tak, že bych byla před Míšou. Jeden závod se mi neskutečně povedl a jí se naopak moc nedařilo. Pořád toho ale má daleko víc za sebou. Nejsem ještě ani na její úrovni, natož před ní,“ popisuje úspěšná sportovkyně.
Když se to povedlo, bylo to tak neskutečné, že mi trvalo hrozně dlouho, než mi došlo, co se stalo, ohlíží se za ziskem medaile atletka
„Starší závodnice se mi snaží pomáhat, abych se uklidnila. Bývám totiž dost nervózní. Při závodech se ale každá z nás soustředí sama na sebe, aby měla co nejlepší výkon. Od rad tam už pak jsou trenéři,“ doplňuje.
Po skončení „republiky“ prý vůbec nechápala, co se stalo. „Jela jsem tam s tím, že by bylo moc hezké mít medaili. Věděla jsem, že formu mám, že jsem celou sezónu skákala poměrně dobře, ale pořád tam přece jenom byly holky, které umí skákat daleko líp než já. Speciálně třeba Míša Hrubá. Když se to povedlo, bylo to tak neskutečné, že mi trvalo hrozně dlouho, než mi došlo, co se stalo. Já jsem vlastně ani po skončení soutěže chvíli nevěděla, že jsem první. Moc jsem nevnímala pořadí v průběhu soutěže. Až pak jsem to viděla na tabuli a vůbec jsem nevěděla, jak reagovat.“
Medicína a biochemie
Momentálně Zdara studuje ve 4. ročníku pardubického Gymnázia Mozartova. „Nezbývá toho moc jiného, než abych studovala dál. Budu směřovat na vysokou školu. Dám spoustu přihlášek na medicínu, biochemii. Nejvíc jsem jich dala do Brna a do Prahy. Oželím jakýkoliv vysokoškolský život. Prostě bude učení a atletika,“ zamýšlí se.
„Podle mě ale nejsem na tak vysoké úrovni, abych se mohla atletikou uživit. Nevím, jak to bude v budoucnu. Zatím na to rozhodně nespoléhám. Hrozí i zranění. Budu se snažit kloubit obojí, ale škola nejspíš bude důležitější.“
Před laťkou vysoké koše
K atletice talentovaná Pezinková pořádně přičichla až v osmé třídě na základce. „Jela jsem na školní čtyřboj. Tam mi to šlo. V tu dobu jsem dělala basket, se kterým jsem chtěla končit. Zkusit něco nového byla ideální příležitost. Ve čtyřboji se běhá šedesátka, osmistovka, a pak si můžete vybrat, jestli výška anebo dálka, případně koule anebo hod míčkem. Tenkrát jsem do výšky skákala tak 140 anebo 145,“ vzpomíná.
Za úspěchy vděčí i rodičům. „Vozí mě na všechny závody. Chodí mi fandit, snaží se mi dávat nejlepší zázemí pro regeneraci. Mám hrozné štěstí, že nemusím chodit na žádné brigády a že se ve volném čase můžu naplno věnovat atletice. Druhým rokem mám docela problémy s kotníkem, což se snažím léčit. Do toho různé nemoci každou chvíli a spousta dalších věcí,“ uzavírá Zdara Pezinková.
