Andrej Babiš by chtěl s hnutím ANO po sněmovních volbách vládnout sám. Stejné přání vyslovila většina jeho voličů v průzkumu Medianu pro Český rozhlas. Byť předseda hnutí ANO pro to dělá maximum, jeho sen se nepromění ve skutečnost. Většinu křesel ve Sněmovně ANO neobsadí. Alespoň v tuto chvíli nic nesvědčí o pravém opaku. V systému poměrného zastoupení vítěz nebere vše.

Komentář Praha 6:30 18. září 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Složení Poslanecké sněmovny bývá poměrně pestré a samostatné vládnutí bez podpory někoho jiného prakticky vyloučené.

Názorně se o tom Andrej Babiš přesvědčil po vyhraných sněmovních volbách na podzim roku 2017. Tehdy prezident republiky Miloš Zeman jmenoval jednobarevnou vládu hnutí ANO v čele s premiérem Babišem.

Oba politici přitom nebrali v potaz, že takto složený kabinet se opírá o podporu pouhých 78 poslanců z 200. Nebylo tudíž překvapením, že vláda nezískala důvěru a musela podat demisi. U moci přesto vydržela zhruba půl roku.

Při druhém pokusu už Babiš o samostatném vládnutí nesnil. Dal dohromady menšinovou koalici se sociální demokracií a domluvil se s komunisty, aby takovýto kabinet podrželi nejen při hlasování o důvěře. Tímto způsobem fungoval po zbytek volebního období. 

ANO samo (asi) nepovládne

Pokud vyhraje letos v říjnu, vládnout sám nebude. Buďto vytvoří nějakou koalici, nebo vyjedná podporu pro menšinovou vládu.

PRŮZKUM: Nejpřijatelnější vládou je pro Čechy Babišův sen, druhá je koalice ANO a SPD

Číst článek

Při druhé variantě by jejími členy byli pouze lidé nominovaní hnutím ANO. Prakticky by jeho činnost a také složení závisely na kompromisech uzavřených s podporovateli menšinového kabinetu. 

Zkrátka pokus o jednobarevné vládnutí v historii České republiky byl dosud spíše než výrazem síly projevem určité bezradnosti, jak naložit s volebním výsledkem.

Bylo tomu tak v době, kdy po sněmovních volbách v roce 1998 marně usiloval Miloš Zeman (tehdy ČSSD) o vznik většinové vlády. Nenašel k tomu vhodné a ochotné koaliční partnery.

Proto nakonec uzavřel opoziční smlouvu s největším rivalem, tedy s ODS. Jeho jednobarevná vláda fungovala de facto pod dohledem a s tolerancí opoziční strany.

Jen s přeběhlíky

Podobně Mirek Topolánek (tehdy ODS) po sněmovních volbách v roce 2006 nedokázal na první pokus sestavit většinový koaliční kabinet. Jeho jednobarevná vláda ODS se mohla při hlasování o důvěře opřít o 96 zákonodárců z 200, a tudíž ji nezískala a několik měsíců fungovala v demisi.

Na druhý pokus už byl vytvořen koaliční kabinet s lidovci a zelenými. Ten byl úspěšný pouze s přispěním tzv. přeběhlíků z řad opoziční sociální demokracie.

Zkrátka lídři politických stran mohou toužit po neomezeném vládnutí a jejich příznivci je v tom utvrzovat.

Poměrný volební systém takovéto ambice činí prakticky nereálnými a volební výsledky to názorně potvrzují. Letošní rok by v tom neměl být výjimkou.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Petr Hartman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít