Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byla Zuzana Hejnová. Jak prožila světovou reality show Survivor? Jaké zdravotní následky vnímala bývalá profesionální atletka po návratu z ostrova? Co pro olympijskou medailistku bylo nejhorší z motta soutěže: „Přežít, přelstít, přehrát“? Jaká je příprava matky, která vyrazí na měsíc až tři daleko od domova? Co očekává od nově vzniklé spolupráce s Nikoletou Jíchovou a práci na svazu?

Praha 21:05 26. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zuzi, zažila jsi v kariéře větší mediální kolečko, než je teď po účasti v Survivoru?
Už se mě na to někdo ptal a říkala jsem si, že nevím, proč jsem se celý život tak dřela, protože ani po olympiádě nebyl takový zájem, jako po Survivoru. Byl to docela mazec, ale bylo fajn, že mohl člověk dovysvětlit, co se tam dělo.

Přibliž posluchačům, co to je Survivor?
Asi se ztotožňuji s tím, že je to nejdrsnější reality show a nic tam není nahrané. Člověk opravdu bojuje o přežití, protože především je tam strašné minimum jídla a diváci mohou vidět, že hubneme před očima. Jde to strašně rychle domů. Takové ty řeči, že pak dostáváme něco bokem, tak to se opravdu neděje. Je to opravdu boj sám se sebou, s nedostatkem jídla, do toho fyzický výkon, takže člověk tam opravdu překonává své hranice.

Je takový slogan: přežít, přelstít přehrát. Co bylo nejtěžší?
Pro mě určitě přelstít, s tím se nedokážu úplně ztotožnit a nemyslela jsem si, že to bude tak hustý. Přežít a přehrát mi docela šlo, ale na přelstít jsem nebyla připravená.

Co znamenalo přežít? Vadilo ti třeba spaní na tvrdém?
To mi vůbec nevadilo. Bála jsem se toho a než jsem odjížděla, tak jsem doma zkoušela spát na zemi a říkala si, že to nemůžu takhle spát, že to tlačí. Člověk si ale zvykne a paradoxně mě tam přestalo vše bolet, třeba jak mě bolí záda, když tahám Matyáše.

Co třeba hygiena? Ženy mohou mít žiletky?
Ne, nemůžeme mít vůbec nic. 

Nemůžete se tedy holit?
Ne. Vůbec.

Takže hygiena je jen slaná voda?
Máte sladkou vodu na pití, taže si opláchnete obličej, ale jinak ne. Taky si zvyknete, na dovolené vám to vadí, ale tady si zvyknete a je to to nejmejší, co vás trápí.

Pojďme dál. Co přehrát? Někde jsi říkala, že toho bylo hrozně málo.
Ano, my jsme byli třeba půl dne pryč, že se něco děje, čekání na hru a pak tam jste deset vteřin na úseku. Parkur byl dlouhý, ale jak nás bylo hodně, tak se to rozdělilo na deset částí a každý absolvoval malý kousek.

32:57

Děda mi vždy říkal, abych hlavně neběhala. Dopadlo to jinak, směje se úspěšná překážkářka Jíchová

Číst článek

K tomu přelstít. To se asi dalo čekat, že to bude pro sportovkyni nejtěžší oříšek, ne?
Asi ano, ale člověk si to neuvědomuje, jak to tam jede. Žijete v nějaké bublině, máte svoji pravdu a nevíte, co se za zády kuje za pikle. Pořád máte pocit, že vše víte, ale ti lidé vám řeknou třeba půlku informací a nebo si něco vymyslí.

Jak těžké bylo pro tebe říkat půlku informací?
Hlava tam nefunguje stoprocentně, jako tady, když jste najedený a v pohodě. Polovinu věcí tam zapomenete, ale občas je dobré neříkat úplně všechno. Těm nejbližším lidem jsem se snažila říct to podstatné, protože jsem měla pocit, že své alianci bych to říkat měla. Někteří lidé dokázali neuvěřitelně kličkovat.

Měli jste tam moment, kdy jste si na férovku řekli, že se hraje takto, a nebo jsi musela hádat?
My jsme si řekli, jak to bude, ale občas to na mě bylo moc. Rozdělovalo se to a já se v tom ztrácela, že chtěl někdo vyhodit jednoho člověka, někdo se zblázní, přepíše to a vyletí někdo jiný. Bylo to udělané i trochu pro diváky, aby to bylo zajímavější.

Jednou jsem nabídku, byla to esemeska od produkce, dostala a nechtěla jsem ani za nic. Co tebe zlákalo do toho jít?
Taky jsem fanynka a lákalo mě si to vyzkoušet. Líbili se mi ty hry, parkoury, soutěže a chtěla si to vyzkoušet. Zároveň i to, aby člověk o sobě něco zjistil, jestli je schopný přežít a vyrovnat se s těmi podmínkama, být odpojený od světa a vyzkoušet si, jestli je člověk schopný to zvládnout a zabojovat.

Překvapilo tě něco na sobě?
Musím říct, že mě překvapilo celkově, že člověk, jak nemá to jídlo, tak ze sebe dokáže vyškrábnout nějakou energii a sílu do soubojů. Je tam opravdu za těžko člověku se zvednout a jít vyčůrat. Je tam minimální sklon od kempu do moře a i to jsme říkali, že jdeme do kopce. Energie tam není, ale adrenalin člověku tak přepne, že jde do souboje na maximum.

Můžeš už bilancovat. Stálo to za to?
Rozhodně. Vůbec toho nelituji a byla to neskutečná zkušenost a asi bych klidně jela znovu. Je to drsné, člověk myslí na to, že mu něco vadí a těší se domů do svých podmínek, ale pak ve finále zjistí, že toho tolik k životu nepotřebujete. Svým způsobem se mi po tom i stýská.

Dokážeš nějakým zážitkem popsat, co sis odnesla?
Jedním momentem to asi nejde. Když pominu hru, že jde o to se vyházet, pomluvit a zničit, tak to, že člověk potřebuje jen minimum a kdyby tam měl ty nejbližší a ty jídla, tak mu nechybí vůbec nic. Naladíte se na přírodu, že potřebujete jen si rozdělat oheň.

Tam nemáte ani hodinky, že jo?
Vůbec, datum, nic. Děláme si čárky, abychom věděli, co je za den. Pak se kouknete na slunce a do hodiny se trefíte, kolik je hodin. Vyčistíte si tam hlavu, nemáte starosti okolo.

Jedním ze zlomových momentů bylo, když jeden z účastníků Pavel vám vyjedl všechny zásoby jídla. Přišlo mi, že to několik dní bylo úplně toxické, to jeho chování. Bylo to tak, jak to bylo na kameře?
Ano, bylo to dokonce horší, protože na kameru se nevejde všechno. Nejdříve jsme hledali, jestli ty zásoby neschoval, pak jsme si sedli kolem ohniště a začali ho vyslýchat. Na kameře byly tak tři minuty, ale my ho vyslýchali asi hodinu. On nehnul ani brvou, ještě to házel na nás a nebylo poznat, že by něco provedl. To je taky hustý umět takto zalhat.

Ty už jsi ten díl, kdy vám to jedl a bylo to vidět, jak rozhazuje rýži po pláži viděla?
Už jsem to viděla. Beru to tak, že to je herní tah, ale kdyby to udělal kdokoliv jiný, tak by mu to neprošlo. Pája má asi něco v sobě, že to umí divákovi předat. On je takový zvláštní týpek, ještě jak mluví pomalu, jak to prožívá. I pro nás byl nepochopitelný. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, ještě třeba holka, tak by to ty lidi nepřijali. 

Zuzi, už jsi doma pár měsíců, celkově jsi tam strávila 55 dní. Jsou pocity, že by ses vrátila?
Teď už bych se klidně vrátila, ale potřebovala bych se dostat do kondice, na kterou jsem zvyklá, protože tam ji člověk ztratí hodně rychle. Příští rok bych do toho nešla, ale kdyby nabídka přišla později a měla doma podporu, tak bych do toho šla.

Jak moc utrpělo tvoje tělo a zdraví?
Cítím se hrozně, protože tam byl obrovský úbytek váhy, to jsem měla naposledy na středí. Strašně rychle ale člověk nabere zpět, protože nejde přestat jíst. Je to šílenost. Člověk se nafoukne a do toho hrají roli hormony. Vůbec jsem tam nemenstruovala, až po dlouhé době, co jsem se vrátila, tak se to obnovilo, ale mám to rozházené. Extrémně mi padají vlasy, to tělo se srovnává a nechtěla bych mu dát další ránu hned brzo.

Ty jsi do toho chtěla jít už loni, byla jsi náhradnicí. Tušíš, proč po tobě nesáhli už loni?
Myslím, že ve finále už to bylo lepší letos, protože Matyáš už je větší a bylo snažší domluvit, kdo se o něj postará. Loni by to bylo těžké, byl mu rok, takže pro mě i pro okolí by to bylo náročnější.

Ale byla jsi připravená jet?
No měla jsem podporu partnera, takže to pro mě bylo zásadní. Nakonec jsem ale byla ráda, že to nevyšlo, protože Matyáš byl fakt malý. Měli jsme toho hodně.

Letos byly Matyášovi dva roky. Co předchází tomu, než se matka vydá na neurčito na dva až tři měsíce pryč?
Můj partner asi všechno ví, ale nějaké manuály jsem mu napsala. Všechny možné kontakty na doktory a tak. Měli jsme rozepsaný kalendář, kde bude, kdy bude, kdo ho kam přiveze a kdy bude ve školce. Sofistikovaný plán, ale hned první rýma vám do toho hodí vidle. S pomocí babiček, tetiček, kamarádek a ve školce jsou hodné tety, které věděly, že jsem pryč. Byla jsem docela klidná.

Jak moc tam funguje to, že jsi bez mobilu a bez kontaktu? Opravdu vám tam nikdo ani nic nenaznačoval?
Produkce přijde a řekne, nikdo vás doma nechce, všichni vám fandí a máte bojovat. Nikdo ti jinak vůbec nic neřekne.

A jak moc pak ta hlava funguje? Já jsem taky máme a nedovedu si vůbec představit ty manuály, co bych musela psát.
To prostě po nějaké době vypneš. Telefon ti hned po příletu seberou a co dojedeš do hotelu, tak jsi bez kontaktu.

Jak probíhá poslední telefonát domů?
Já volala ještě na letišti, přijeli jsme hrozně brzo, takže Matyáš spal, tak jsme si vlastně jen psali. Nazdar, jsi bez kontaktu.

Zuzi, kariéra ti skončila v roce 2022 kvůli těhotenství. Jak moc ses dokázala od konce kariéry a těhotenství dostat do formy a zpátky k atletice?
Během těhotenství jsem se hodně hýbala a nic nebránilo tomu, že jsem byla do osmého měsíce hodně aktivní. Pak už mi teda vadilo to břicho. V pátek jsem rodila a ještě v úterý jsem jela na kontrolu do nemocnice na skútru, to bylo teda super. Šestinedělí jsem vydržela, protože jsem byla dost bolavá a pak jsem začala pomalu sportovat. Návrat byl docela rychlý, svalová paměť funguje, takže to docela šlo.

Hrálo už roli to, že jsi chtěla do té reality show? Byla tam ta motivace?
V tomhle jsem tu motivaci neviděla, protože oni neřeknou nikomu do poslední chvíle, jestli pojedeš a nebo ne. Dozvěděli jsme se to začátkem prosince, takže máš pět týdnů do odjezdu. Byla jsme zvyklá hýbat se celý život, takže to, jestli bych jela na Survivor, nebo ne, to nehrálo roli.

Ty ses dokonce stala majitelkou pekárny v Hostivicích. Jak moc jsi tam aktivní?
To je pekárna mého přítele se společníkem a já jsem jen testovací pomocník a dávají mi ochutnat nové produkty. Jsem dost kritická, takže jim třeba řeknu, že se mi to nezdá a je potřeba něco doladit.

To je italské pečivo, takže máte vztah k Itálii díky cestování?
Máme to rádi. Obecně jih, Itálii, Španělsko, Francie a máme rádi jejich pečivo, pekárny a kavárny. Českých pekáren je poměrně dost a to nás moc neoslovuje, takže jsme chtěli něco takového tady. Máme rádi křupavé bagety, foccacii a croissanty.

Ty jsi nastoupila do pozice na atletickém svazu. Co tam děláš?
Jsem šéfka sekce sprintu a překážek, takže mám na starosti jak dospělou reprezentaci, závodníky, trenéry i mládež. Je toho poměrně dost, ale jde o to, aby se propojovala atletika z mládeže do dospělých. Aby trenéři fungovali mezi sebou a předávali svěřence do středisek vrcholového sportu. Je to spíš mamažerská činnost.

Kousek od medaile. Čtvrtkařka Manuel doběhla ve finále halového mistrovství Evropy čtvrtá

Číst článek

Nikoleta Jíchová tě oslovila, abys jí předávala zkušenosti. Jak moc tě to překvapilo?
Překvapilo mě to extrémně, nečekala jsme to. Nikdy jsme si nebyly nějak blízké a najednou telefon a volá mi Nikoleta, že chce odejít od trenéra a jestli bych ji netrénovala. Oněmněla jsem tak na deset vteřin a ještě ke všemu mě oslovila před odjezdem na Survivor. Měla jsem hlavu někde jinde a teď taková bomba. Dali jsme si schůzku a vylíčila jsem jí, že budu pryč. Ona ale stála o to, abych jí trénovala, i kdyý jsem jí říkala, že jsem na takové úrovni nikoho nepřipravovala. Přesto říkala, že kdybych do toho nešla, tak nezůstane v Česku a bude trénovat v zahraničí a já nechtěla, abychom přišli o takovou závodnici. Je opravdu šikovná a má dobře nastavenou hlavu, že chce být dobrá. Ona do toho dává opravdu maximum a v tomhle věku se vidí málokdo, kdo to má tak nastavené, ale v dnešní době je to potřeba, když chce něco dokázat. Kariéra je krátká a věřím, že to někam dotáhnout může.

Jak máte nastavené cíle a sny, za kterými půjdete?
Ono je nešťastné, že jsme začali tak v půlce sezony, já byla pryč, Nikoleta skvěle zvládla halovou sezonu a dala si osobáky. Ona to tu zvládla ještě za pomoci jiného trenéra. Teď jsme se viděli párkrát a Nikoleta se docela vážně zranila, má po operaci kolene a bude to o tom, aby správně rehabilitovala. Věřím tomu, že má dobře nastavenou hlavu a přenese se přes to a já se budu snažit jí v tom pomoci.

Jak moc uvidíme Zuzku Hejnovou v roli trenérky. Protože atletika je hodně o tom nebýt v Česku?
I to byl jeden z bodů, že jsem Nikoletě říkala, že mám rodinu a nemůžu s ní být každý den na tréninku, na soustředění a s tím je srozumněná. Já budu ve velké míře na trénincích a na soustředění něco zvládne sama a kam budu moct jet, tak pojedu, ale nemůže to být stoprocentní.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít