Jako uragán vlétl mezi rychlobruslařskou elitu teprve osmnáctiletý Metoděj Jílek. Co pro něj znamená zisk bronzové medaile na seniorském mistrovství světa na 10 000 metrů? Jaké závody pro něj budou nejdůležitější směrem k olympijským hrám v roce 2026? O tom všem, ale i o dalších věcech se Jílek rozpovídal v pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové.

Praha 13:46 28. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Metoději, zajímalo by mě, jak se kluk jako ty rozhodne jezdit na bruslích a dělat kolečkové sporty?
Bylo to dost náhodou. Kolečkové rychlobruslení dělám už od pěti let a jednou jsme si s rodiči šli zajezdit na dráhu v Běchovicích. Tam jsme potkali trenérku, která mě pozvala, abych se přidal do rychlobruslařského klubu. Byla to taková náhoda a od té doby bruslím. Ten sport mě pořád baví, takže jsem z toho nadšený.

Nelákaly tě typické klučičí sporty jako fotbal a hokej?
Zkoušel jsem i ostatní sporty. Hodně jsem jezdil na kole, dělal jsem závodně lyžování asi do 12 let. Dělal jsem džiu-džitsu, bojový sport, ale bruslení jako jediné vydrželo.

A dříve tedy bylo bruslení na asfaltu, nebo na ledě?
Na kolečkových bruslích, na led jsem se dostal až okolo 14. roku, kdy jsem se začal dostávat na hokejové rinky a tam jsem bruslil na kanadách. Pak jsem se dostal na short trackové brusle, a když jsem měl víc času a byl jsem starší, dostal jsem se do Německa a Polska, kde jsem mohl na dlouhou dráhu.

Kdo byl tedy ten, kdo tě ke sportu přivedl?
Určitě rodiče, od začátku mě vedli ke sportu. Bez rodičů bych tu nebyl, podporují mě pořád a je to super. Hlavní přínos na tom mají oni a ta trenérka, co mě tam našla.

A odkud přesně pocházíš?
Jsem z Prahy z Horních Počernic a ten okruh je v Běchovicích Na Korunce, to je kousek a tam si jdu občas zabruslit i teď.

A jako dítě jsi jezdil i závody na kolečkových bruslích?
Ano, první závody byly tak v šesti letech. Nepamatuji si úplně, kde a jak to probíhalo, ale okolo šestého roku to bylo.

Rychlobruslař Jílek přepisuje českou historii, na MS si dojel v závodě na 10 000 metrů pro bronz

Číst článek

Spousta lidí jezdí na cyklostezkách, ale to závodění je něco jiného. Táhlo tě to k závodění?
Ano, já jsem hodně kompetitivní člověk. Ze všeho chci dělat soutěž, abych mohl vyhrát a nebo si zasoutěžit. Není to v Česku moc rozšířené, ale když se podíváme v Evropě, tak to bude nejvíce rozšířené v Itálii, Španělsku a Francii. Na světě je pak velmoc Kolumbie, ale vůbec by neškodilo, kdyby se to víc rozšířilo i u nás, protože je to nádherný sport a není vůbec nudný. Mohlo by to dostávat víc pozornosti.

Co tě chytlo na bruslení? Je tam něco navíc, co vyvolalo tu lásku?
Těžké odpovědět. Musel jsem se chytit kolečkového rychlobruslení okolo 12. roku života, kdy jsem se rozhodoval mezi tím a lyžováním. Na bruslení jsem měl rád, že soutěžím s lidmi a vidím je okolo sebe. Je to na výdrž, překonávám hranice a jdu za bolest. Na lyžích jsem to tam neměl, tam jsem sjel sjezdovku a čekal, až dojedou ostatní soupeři.

Metoději, jezdíš na kolečkových i na ledě. Jaké jsou zásadní rozdíly v jízdě na ledě a na kolečkách?
Na ledě máme nůž, hranu, která se potřebuje zaříznout. Kolečka se točí po asfaltu a není tam ta hrana. Do ledu se fakt můžeme opřít a udrží nás to, ale na kolečkách se při technické chybě ztratí rychlost. Dostat se na vnější stranu je u kolečkářů problém, když přecházejí na led.

Dá se říct, co je technicky těžší?
Asi ty kolečka víc odpouští technické chyby. Aby se jelo rychle na ledě je těžší než na kolečkách. Ale každý má jinou techniku a každému sedí něco víc.

Jak složité jsou přechody z ledu na asfalt?
Na začátku to bylo těžké, když jsme po letní sezoně přešel na led. Čím častěji to střídám, tím rychleji se dokážu adaptovat a teď už mi to skoro nedělá problémy. Abych se dostal do stoprocentní formy, tak to trvá zhruba měsíc po přechodu.

Nejsou tam třeba nějaké špatné návyky?
Záleží na pohledu trenéra. Trenéři z ledu říkají, že tam nějaké návyky jsou, že by se měly odnaučit, ale já to beru tak, že z každého sportu beru pozitivum a vezmu si to do toho druhého.

Takže trenéři kombinaci doporučují, anebo ji nemají rádi?
Nemají ji rádi a zakazují svěřencům, kteří přešli z kolečkových na led, aby přes léto nedělali kolečkové brusle. Nebo to dělat mohou, ale s jinou technikou. Většina to spíš nedoporučuje.

Jakých dosahujete rychlostí?
Když se bavíme o dráhovém sportu, tak je rychlejší asi led, protože je tam delší okruh a můžeme vyvinout vyšší rychlost. Tření na ledě je taky menší, u koleček se třou ložiska o sebe. Když se ale jede maraton na kolečkách, tak můžeme dosahovat i vyšší rychlosti než na ledě.

Když už má člověk spadnout, tak na ledě, nebo asfaltu?
Určitě na ledě, tam se většinou nic nestane. Na kolečkách to neklouže, takže je odřené celé tělo, naraženiny a může být i zlomenina.

Máš za sebou nějaký úraz?
Na ledě naštěstí ne, ale na kolečkách jsem spadl několikrát. Tam je to i častější, protože se jezdí v balíku. Jednou jsem si zlomil klíční kost.

Dá se říct, že u tebe bruslení na kolečkách ustupuje na druhou kolej?
Jestli se bavíme o následující zimní sezoně, tak asi jo, protože bude olympijská. Do budoucnosti bych to chtěl ale vyvažovat tak 50 na 50, protože kolečkové rychlobruslení je moje vášeň a díky němu jsem se dostal. Pořád mě to baví a chtěl bych v něm také něco dokázat, takže do budoucna se mu budu věnovat stejně, jako bruslení na ledě.

Jaký vliv má pro tvé rozhodování, že rychlobruslení je olympijská disciplína, a kolečkové brusle ne?
To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem lední rychlobruslení začal dělat, jinak bych se spokojil s tím kolečkovým, kdyby bylo na olympiádě. Každý sportovec se chce dostat na olympiádu a jediná možnost byla lední rychlobruslení. Všichni, co jezdí na kolečkových bruslích, tak volí stejnou cestu.

Má na to vliv i to, že je to olympijský sport a je víc mediálně sledovaný?
Má určitě o dost větší mediální pozornost než kolečkové bruslení. Není to ale ta věc, proč jsem to začal dělat, spíš ta olympiáda. Mediální pozornost je dobrá, ale není to ta věc, co by mě k tomu hnala.

Vnímáš i to, že tím, že patříš mezi naše nadějné sportovce, tak máš větší podporu?
Ano a bez té podpory bych nebyl tam, kde jsem. Pomůže mi to i v kolečkách, mohu trénovat na ledě, mohu jezdit do Německa. Bez podpory bych to nezvládl.

Dokážeš porovnat konkurenci mezi těmito sporty?
Konkurence ano, olympijský sport má větší konkurenci, to dává smysl, asi bych to podpořil. Když se ale dívám na konkurenci jak na kolečkových, tak na ledních, tak bude dost podobná. Trochu se to bude lišit, ale ne nějak drasticky.

Kdy budeš plnit olympijskou nominaci? Nebo už se budou vypočítávat výsledky z letošní sezony?
Výsledky z letošního roku se bohužel nepočítají, příští rok budu muset začít znovu. Jediná pozitivní věc je, že jsem si vyjel skupinu A jak na 5000 metrů, tak pro mě bude lehčí získat body ve Světovém poháru, které budou vést ke kvalifikaci na olympiádu.

Máš za sebou průlomovou sezonu. Tušil jsi, že na tom budeš tak dobře, nebo jsi překvapil sám sebe?
Tušil jsem, že se budu moct pohybovat někde v popředí, tak do pátého místa, ale určitě jsem nečekal pódium. Kdybych se podíval v průběhu sezony, tak bych si řekl, že bych medaili na mistrovství světa získat mohl, což se pak stalo. Progres od začátku sezony byl vidět a určitě jsem ho zaregistroval.

Podle čeho dokážeš zhodnotit stav výkonnosti?
Před sezonou v Iselu jsou testovací závody a každý se otestuje, jak na tom je. Podle závodů jsem viděl, že jezdím dost dobré časy, které mohou konkurovat těm nejlepším na světě. Během sezony už není tolik závodů, takže se musím orientovat podle tréninků a podle toho, jak na tom jsem oproti tréninkovým partnerům.

Proč ty jako junior už začínáš závodit na nejdelších tratích? Spíš bych očekávala, že začneš na kratších a pak budeš přidávat?
Já začal na kolečkách a tam už jsem jezdil maratony, takže vytrvalost jsem měl. Přechod na led je dost složité a nejlehčí je jezdit pomalu. Čím víc se přidává rychlost, tím složitější to je, takže krátké tratě mi hned nešly, ale mám v nich o dost větší potenciál se zlepšovat než v těch dlouhých. Proto mi zprvu začaly jít ty delší a teď se postupně přesouvám k těm kratším, kde tu rychlost dokážu zlepšit.

2:54

Dojatá Sáblíková se loučí se závody v Nizozemsku. Velké naděje vkládá do rychlobruslaře Jílka

Číst článek

Základ vytrvalostního tréninku je tedy v tom, že jsi jezdil na kolečkových bruslích dlouhé kilometry?
Nejen kolečkové brusle, ale jezdil jsem i na kole. Na kolečkách jsem byl vždy dlouhotraťař, takže to je ten důvod.

Když budeš tedy chtít být lepší na kratších tratích, tak musíš zapracovat na technice?
Určitě, technika v tom hraje velkou roli a nejsem v ní teď stoprocentní. Mám velký prostor na zlepšení.

A je ten prostor větší v technice a nebo ve speciálním tréninků rychlosti?
Větší potenciál na zlepšení mám v technice, i když moje rychlost není extrémní. Technika zastává u mě víc.

Somatotypem jsi spíš vytrvalostní typ, tak to s tím asi souvisí, jak ses rozvíjel, že?
Vždycky mi šly spíš delší tratě a věděl jsem, že se na ně spíš zaměřím. Sprinty ale také jezdím, mám zlatou medaili z trati na 1000 metrů z juniorského mistrovství světa. Byla to moje asi nejcennější medaile, protože tam se setkávají jak dlouhotraťaři, tak sprinteři.

S kým přesně trénuješ? Máš nějakou mezinárodní skupinu...
K mezinárodní skupině jsem se dostal přes kolečka. Nabídli mi, že bych mohl jezdit za tým Arena Geisingen, který konkuruje těm nejlepším týmům na kolečkách. Já tu nabídku přijal, přidal se do tréninkové skupiny. Většina lidí tam trénuje i na ledě a kombinují jak kolečka, tak led a to se mi hodilo.

A tam máš i osobního trenéra?
Ano, celý tým zastřešuje Kallon Dobin, který trénuje jak kolečka, tak led a umí oba sporty propojit.

Znamená to tedy, že i tvoji tréninkoví parťáci jsou z této skupiny?
Ano, všichni dělají jak kolečka, tak led a jsme spolu celý rok, dobře se známe. Je to super.

Jsi z nich nejlepší?
Jsem, ano.

Metoději, vybral sis sport, který tě odsuzuje k tomu, že budeš muset roky trénovat. Jsi na to připravený?
Určitě, já se na to těším. Těším se na léto, protože nebudu mít školu a nic, co by mě omezovalo. Těším se na hodiny tréninku, mě to baví a nic jiného bych dělat nechtěl. Občas je to náročné se přemlouvat k tréninku, ale to k tomu patří. Jsem z toho ale nadšený a baví mě to.

Kde nejčastěji trénuješ?
Asi v Německu, tam mám celý tým k dispozici. Když jedu na led, jsou to čtyři hodiny z Prahy, a když na kolečka, tak asi šest a půl. Mám tam ale apartmán z týmovými kolegy. Vstanu, nasnídám se, jdu na trénink, oběd, další trénink a jdu spát.

Takže na nic jiného opravdu čas není, souhlasíš?
Bohužel je to tak. Moc času tam není, takže nemám vyloženě další koníčky, na to není čas. Jednou týdně máme rest day, takže se dá něco podniknout, ale občas na to není ani energie.

Je ti 18 let. Co tvůj osobní život, škola a další věci. Jaké místo zaujmou v tvém životě další věci, co mladí lidé chtějí dělat?
Záleží, co chtějí dělat. Já do školy teď moc často nechodil, byl jsem hodně po světě. Ve škole se ukazuji až teď, protože mám před maturitou. Jinak mám zázemí spíš v Německu s týmem, kde ty lidi dobře znám. Tam mám spíš kamarády, než v Česku.

Takže na žádné vážné vztahy není čas?
Bohužel ne.

Máš před maturitou, ale plánuješ i vysokou školu. Je škola součástí života?
Určitě to budou součástí mého života, rodiče mě do toho taky trochu tlačí. Zvládá to ale spousta sportovců, že to sportu studuje vysokou školu, tak nevím, proč bych to neměl zvládnout. Ten papír se určitě hodí, takže ty tři roky budu muset nějak přetrpět.

A co rád děláš, když máš volno a dovolenou?
Určitě mám v Česku kamarády, tak si třeba jít zahrát fotbal, někam se podívat. Neplánovat šílené věci, spíš si jen užívat volno.

Metoději, asi se ještě nějakou dobu budeš potýkat s tím, že se tě budou ptát otázky na fenomén rychlobruslení Martinu Sáblíkovou. Nezačínají tě ty otázky trochu štvát?
Štvát ne, spíš jde o to, že jsou ty otázky hrozně repetitivní a každého by asi štvalo, když se lidi pořád ptají na stejnou věc. Jinak jsem rád, že s ní vůbec mohu být srovnáván.

Ukázala vám třeba cestu, že rychlobruslení lze v Česku dělat i na světové úrovni?
Určitě to ukazuje i celému světu. I když tady nemáme okruh, kde by se dalo trénovat, tak to jde. Dodala mi motivaci, že se s tím jde poprat a dělat to na té nejvyšší úrovni.

Příští olympijské hry v Miláně budou pro tebe první a pro Martinu poslední. Není to takové pomyslné předávání žezla?
Hodně lidí to říká a doufám, že na tom něco pravdy bude. Je to zajímavé a uvidíme, co budoucnost nabídne.

2:06

Vyhrkly mi slzy do očí, bylo těžké se soustředit, říká rychlobruslařka Sáblíková před poslední sezonou

Číst článek

Jaké jsou zásadní rozdíly mezi vašimi tréninky? Dají se srovnávat?
Tréninky odlišné jsou, do jejích tréninků moc nevidím, takže nevím, co dělá jinak, odlišné to bude. Mě moje tréninky vyhovují a měnit bych je ani nechtěl.

Nechtěl bys, aby olympiáda byla až později? Čeká tě maturita, vysoká škola, nebo jsi rád, že máš olympiádu na dosah v tak mladém věku?
Jsem rád, že už je to příští rok. Kdyby byly o rok později, tak bych mohl možná mít větší šance, ale pořád mám šanci příští rok. Vím, že se dokážu zlepšit. Je to tak, jak to je a čas si nevyberu, tak se s tím budu muset nějak poprat.

Kde vidíš největší prostor pro zlepšení?
Zásadní změny tam nebudou, spíš omezím závodění na kolečkách. To mi umožní víc trénovat a připravovat se na zimní sezonu. Kvůli závodům se vynechá tak tři týdny kvalitního tréninku. Je tam taky cestování a to tělo taky dost unaví. Pokusím se to omezit na minimum, abych mohl mít co nejvíc kvalitního tréninku.

Už jsi závodil na ovále v Miláně?
Ještě ne, on asi není ještě ani postavený. Bude to takové překvapení, jaký led bude.

Jsou pro tebe různé ledy a haly jiné?
Jsou tam dost velké rozdíly, ale já jsem schopný se rychle adaptovat a nedělá mi problém jezdit na těžším ledě.

Takže velké těšení na další sezonu?
Určitě, určitě.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít