„Byl jsem na prvním hostování ve Vlašimi, do toho byl koronavirus, takže moře volného času. Jak se ví, tak my fotbalisté jsme na tyhle věci náchylní a já tomu propadl. Bohužel jsem tomu propadl a bohužel nemyslel tolik na fotbal a věnoval se sázení. To je teď to největší zlo, co vidím,“ popisuje bývalý mládežnický reprezentant.

Sázet na sportovní zápasy je podle Firbacher mezi fotbalisty oblíbené hobby. „90 procent každé kabiny, kde jsem byl, tak sází. O tom, v jakém jsou minusu, tak to extra nikdo neví,“ říká Firbacher, který už jako teenager sázel hodně. Dluhy narostly do vysokých částek.

„Řádově statisíců. Musel jsem se pak svěřit rodičům. Dojížděl jsem na ambulantní léčbu do Prahy a to mi hrozně pomohlo. Doporučoval bych to všem, kteří s tím mají problém, že to sami nezvládnou. Musí se udělat radikální řez, je to stejné, jako alkoholická léčba. Chodíte na nějaké společné terapie třeba v patnácti lidech a každý říká svůj příběh. Byli tam lidé, co na tom byli stokrát hůř než já, tak si pak říkáte, tak opravdu takhle chci dopadnout?“ ptal se sám sebe talentovaný sportovec.

Firbacher hraje fotbal odmala. Jako závislý sázkař ale preferoval jiné sporty. „Sporty jako tenis, volejbal, ping pong, jsou hrozně náchylné, že prožíváte každý míček. Fotbal dobrý, tam padnou dva góly a nic moc extra se neděje. Pro sázkaře jsou nejzajímavější tyhle sporty,“ vysvětluje dvaadvacetiletý fotbalista.

Firbacheovi se nedařilo a peníze chtěl vyhrát zpátky a ocitl se v bludném kruhu. „Protože jsem se snažil, aby se o tom nikdo nedozvěděl, že mi chybí výplata. Aby se to doma nedozvěděli, tak jsem se to snažil vyhrávat zpátky a jen jsem to prohrával. Půjčoval jsem si i po kamarádech. Bylo to strašné, strašný psychický tlak a jsem rád, že jsem se z toho už dostal,“ uzavírá fotbalista.

David Kalvas, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít