Na mistrovství světa 1962 si zahrál proti Pelému. ‚To se nedá naučit, měl to dané od Boha,‘ vzpomíná Mašek
Proti slavnému Pelému si osobně na mistrovství světa v roce 1962 zahrál bývalý československý reprezentant Václav Mašek. Ve vysílání Radiožurnálu Sport si pozdější stříbrný medailista z tehdejšího šampionátu zavzpomínal, jaké bylo hrát proti nejslavnějšímu fotbalistovi všech dob.
Když se řekne Pelé, co se vám vybaví?
Vybaví se mi právě mistrovství světa z roku 1962. To utkání ve skupině, kdy jsme s Brazilci hráli a zranil se. Pelé nemohl pak hrát naplno, takže startoval na křídle, a protože se nesmělo střídat a Brazilci nechtěli hrát o deseti hráčích, tak se belhal a kulhal na levé straně útoku. Byl to pro mě úžasný zážitek pozorovat tak skvělého hráče.
‚Před Pelém byl fotbal jen sport a desítka jen číslo.‘ Fotbalový svět reaguje na smrt brazilské legendy
Číst článek
Vybavíte si moment, kdy se Pelému přihodilo to zranění? Mělo to být při pokusu o dalekonosnou střelu...
Je to tak. Chtěl vystřelit na branku. Svalová zranění jsou nevyzpytatelná a mezi nataženým a natrženým svalem je nepatrný rozdíl. Byli jsme i stejně staří, což je docela zajímavé. Pelé se narodil v říjnu 1940 a já se narodil v březnu 1941. Pozoroval jsem ho s ještě větším zájmem i z tohoto hlediska.
Připravovali jste se na Pelého nějak speciálně? V roce 1962 už přilétal na světový šampionát jako fotbalová hvězda. Měl jste jiné pocity před zápasem, když jste věděl, že je na hřišti Pelé?
Nebyl jsem nervózní jen z jeho jména, těch hráčů tam bylo daleko víc. On jako dvaadvacetiletý mezi ně zapadl, jako kdyby tam hrál třeba už deset let. Nebylo to vůbec znát. Bylo to velice zajímavé ho pozorovat, protože měl zvláštní vlastnost, že dokázal předvídat to, co jeho protihráč udělá. To měl zřejmě dané od Boha, protože to se nedá naučit ani natrénovat, ale on to v sobě měl. Některé věci, které na hřišti předváděl, přiváděly diváky v úžas.
Pelé se během utkání zranil a dobová zpráva říká, že jste vůči němu udělali gentlemanské gesto a že jste ho během utkání nenapadali a že jste ho ctili. Pelé si toho prý později velmi vážil. Jak se to seběhlo?
Když byl poločas a byli jsme v kabině, tak promluvil nejdříve trenér. Než jsme šli do druhého poločasu, tak Pepa Masopust říkal, nechte ho hrát, neatakujte ho. Je to světový hráč už v tomhle věku a nemůže nám nijak ublížit. Vypadalo to tak, že Pelé byl pořád volný, nikdo ho neobsazoval, nikdo ho neatakoval, když se k němu náhodně zatoulal míč, tak ho nechali, aby ho někomu přihrál a pak se zase urputně hrálo dál. Divák to ale vycítí, divák to vidí a my jsme tím pádem získali od českého obecenstva velikou podporu.
S odstupem let, převládá ve vás pocit zklamání z neúspěšného finále, nebo jste to hodil za hlavu a jste pyšný na to, že jste si mohl zahrát proti legendárnímu Pelému?
Samozřejmě. Velice rád na to vzpomínám, protože to bylo něco neskutečného. Odjížděli jsme tam jako outsideři a vraceli jsme se domů jako slavní lidé. Jako vicemistři a na to se nedá zapomenout. Pokud mluvíme o finále, tak já to finále nehrál, nesl jsem jen před zápasem vlajku na hřiště a pak jsem se velice těžce vracel do hlediště, protože tam bylo vyprodáno – 60 tisíc diváků. Než jsem mohl pozorovat ten zápas, tak jsem o velkou část utkání přišel. Můj osobní názor po těch letech je ten, že Brazilci z nás měli možná větší strach než my z nich. Alespoň ze začátku. Nebýt těch nešťastných chyb našeho brankáře, který byl jinak naprosto vynikající a řadu zápasů vychytal, tak to mohlo dopadnout i jinak. To už je ale fotbalový osud.
Kdo je pro vás největší fotbalista všech dob – Diego Maradona, Pelé, Lionel Messi nebo Cristiano Ronaldo?
Podle mě Pelé. Protože Pelého jsem viděl hrát naživo, viděl jsem, co umí, sledoval pak jeho kariéru. Myslím si, že k fotbalovosti, kterou měl, přidal ještě brazilskou hravost, absolutní věci, co potěší každého diváka. To ti druzí hráči občas nemají. Když jsem to sledoval, tak nebylo zápasu, kde by Pelé nevynikal.
