Je to najednou příjemná změna, po obědě může vyrazit třeba na procházku, pozdravit se s kamarády. Jistě, i dál má Jakub Jankto fotbalové povinnosti, ale na srazu národního týmu se teď asi cítí volný jako pták, který trávil poslední týdny jen v klícce.

„To bylo úplně neuvěřitelné. Nevím, jestli jsme tam v celku byli dva tři měsíce. Prohrajete tolik zápasů v řadě a ještě vás naštvou tímhle způsobem, což teda nechápu. Vedení se zápasy moc spokojené nebylo. To, že zavřete tým na hotel, tak ho jenom přetížíte. Hlavně ti, co mají rodiny a malé děti, byli úplně na odpis,“ říká Radiožurnálu Jankto.

V Udine tímhle zvláštním způsobem řešili zoufalou výsledkovou krizi. Možná se vám jako malým školákům stalo, že jste přišli domů se špatnou známkou a rodiče vás potrestali domácím vězením. Teď se tomu zasmějete, jenže tenkrát vás to hodně trápilo.

V případě Jankta šlo spíš o hotelové vězení, a protože tým prohrál hned 11 ligových zápasů v řadě, hráči měli nejspíš rekordně dlouhého zaracha.

„To byly tresty. Byli jsme na nejhorším hotelu v Udine, kde byly i špinavé záchody. Kolikrát jsme tam přišli, a pokoje nebyly uklizené. V tomhle směru tragédie,“ popisuje český fotbalista.

Těžko říct, jak vypadá v očích profesionálního fotbalisty nejhorší hotel ve městě, asi byste i v Udine našli ještě méně komfortní ubytovny, ale to frustraci nezmírní. Podle Jakuba Jankta šlo vyřešit krizi úplně jiným způsobem.

„Pak to akorát zhoršovalo situaci, všichni byli naštvaní. Místo toho abychom řešili, jestli vyhrajeme, jestli získáme nějaký body, tak bylo tohle. Byly i tréninky, kdy jsme míň trénovali,“ dodává Jankto.

I s přípravou na hotelu se nakonec Udinese zachránilo v nejvyšší soutěži, na poslední měsíce prý ale Jakub Jankto nebude vzpomínat rád, a s o to větší chutí odehraje přátelská utkání v dresu národního týmu.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít