V NHL nelze polevit ani na chvíli, jinak letíte pryč. V Calgary se mi moc líbí, říká brankář Vladař
Jak brankář Calgary Daniel Vladař hodnotí uplynulou klubovou, ale i reprezentační sezonu? Co je hlavní náplní tréninku v letní přípravě? Jaké zkušenosti má z AHL? Jak si užil dosavadní kariéru v NHL? O tom všem si mladý strážce hokejové svatyně povídal ve studiu Radiožurnálu Sport v pořadu Na place s moderátorem Pavlem Nečasem. Proč je pro gólmany nejtěžší schytat rány na krk nebo klíční kost?
Mistrovství světa v hokeji skončilo zhruba před měsícem a vy už zase trénujete?
Mám druhý týden přípravy. Vzhledem k tomu, že když člověk jede na mistrovství světa, tak se vždy sezona trochu prodlouží. Měl jsem dva týdny volno, kdy jsme byli s manželkou jen na chalupě a teď už jsem zpátky v tréninkovém procesu.
Co obnáší tréninky v letní přípravě?
V červnu je to většinou o běhání, skákání schodů a hodně času stráveného v posilovně. Spolupracuji s kondičním trenérem Michalem Hamršmídem, který moc dobře ví, co dělá. Tréninky většinou trvají hodinu a půl nebo dvě hodiny.
Jak jste se dostal k brankářské pozici?
Nedávno jsem se o tom bavil s otcem a ten mi potvrdil, že mě do brány šoupli proto, že jsem byl nejhorší bruslař v týmu. Měl jsem nohy do x, navíc mi prý rodiče neuměli zavázat brusle, tak jsem v tom šmajdal. Trenér tedy řekl, že mi možná lépe půjde rozklek. Začal jsem chytat a z té mé party, s kterou jsem začínal, jsem jediný, který dodnes hraje hokej.
Nadřízený Ondra Pavelec
Jak moc velký nápor na nohy vnímáte během jedné třetiny, která při zápase trvá kolem půlhodiny?
Pořád tam stojíme a jsem hodně háklivý na to, když hráči říkají, že tam jen stojím. Vždy se s nimi v dobrém špičkuji, ať si to zkusí se pětkrát zvednout a pětkrát si kleknout. Člověk si na to zvykne a už to bereme jako rutinní věc.
Jak jste spokojený s reprezentačním trenérem gólmanů Ondřejem Pavelcem?
Je to paráda. Známe se už od dětství, protože je také z Kladna. Mám ho hodně nasledovaného z televize. Je to člověk, s kterým je sranda, chápe to a má od nás všech velký respekt. Hodně mu záleží na tom, abychom byli úspěšní.
Máte na světovém šampionátu tréninky vyloženě jen s Ondrou Pavelcem?
Mně se na Ondrovi líbí, že nás nechává být. Vzhledem k tomu, že hokej dlouho hrál, tak i nyní na turnaji v Dánsku na mně, Karlovi Vejmelkovi nebo Pepovi Kořenářovi poznal, co kdo potřebuje. Je lidský a dokáže skvěle zareagovat. Všichni jsme profíci a moc dobře víme, co potřebujeme. On tam je od toho, aby nám zvedl sebevědomí.
V roce 2015 jste byl Bostonem Bruins draftovaný ve třetím kolem na 75. pozici. To jste byl dost zobák?
Byl. Celou tu sezonu jsem měl ale štěstí, protože jsem se už dostal do A-týmu kladenských Rytířů, tak jsem si připadal dál, než kluci, co hráli extraligu.
2:23
Nízký počet hráčů z NHL je podle Rulíka česká slabina. ‚Ten kalibr nemáme u celého týmu,‘ říká trenér
Číst článek
Život v Calgary
Co bylo v začátcích v zámoří nejsložitější?
Rozhodně řeč. Vždy jsem si totiž rád povídal s kamarády v kabině, ale i běžně s lidmi na ulici. Najednou v Americe jsem si šel objednat čaj, oni tam na mě spustili a vůbec jsem nevěděl, co mám odpovídat. Naštěstí jsem tam měl ochotnou americkou rodinu, která se o mě starala. Angličtinu do mě docela rychle dostali. Byla to poctivá škola života, které nelituji. Zpětně jsem rád za to, že jsem tam neměl žádného českého staršího kolegu a prostě jsem se musel naučit sám.
Začínal jste v AHL. Není to trochu cesta zpátky, když do zámoří jdete hlavně kvůli tomu, abyste hrál NHL?
Je to těžké. O finance ani tolik nejde, ale hlavní motiv, proč člověk jde do zámoří tak je, aby si zahrál nejlepší soutěž na světě. Přijedete na kemp, tam vidíte hráče v hezkých oblecích, v hezkých autech, je to všechno navoněné a najednou po dvou týdnech na kempu si vás zavolá manažer a nekompromisně vám řekne, že jste mladý, že tam nemáte co dělat a jdete o úroveň níž.
V AHL najednou mají z celého týmu auta jen tři kluci, zbytek chodí všude pěšky. Obědy už nejsou steaky, ale kuřecí prsa s rýží. Rozdíl tam určitě je. Musel jsem dát hlavu dolů a pokračovat v poctivé práci a věřit v to, že se zase dostanu nahoru. Rozdíl je i v cestování. V NHL lítáte soukromým letadlem, v AHL se cestuje osm hodin autobusem. V NHL máte dva kustody v týmu, v AHL si věci taháte a vybalujete sám. Psychicky je to náročné, ale i v AHL je hokej ohromně kvalitní a všichni tam makají, protože se chtějí zlepšit a jít výš.
Jak vnímáte brankářskou rivalitu v Calgary Flames?
Tři roky jsem bojoval za Jacobem Markströmem a kryl mu záda. Je to jeden z nejlepších brankářů na světě a hodně mě toho naučil. Teď doufám, že přichází naplno můj čas, kdy bych to mohl táhnout jako jednička já. Udělám pro to maximum. Nejhorší u brankářů je to, že brána je jen jedna a může tam stát jen jeden z nás. Když jsem přišel do Calgary, tak jsem věděl, že moje role bude dvojka za Markströmem a musím uznat, že on se zachoval jako velký profík a byli jsme velcí kamarádi. Podporovali jsme se navzájem.
Plno českých hráčů mi tvrdilo, že se v NHL dlouho srovnávali s rozdílnou úrovní oproti evropským soutěžím. Měl jste to stejně?
Je to tak. Navíc je to vše pod tlakem, který veřejnost tolik nevidí. Každý zápas se tam hraje o vlastní triko, protože nechce přijít o možnost si tam zahrát. Pořád se musíme koukat dopředu, snažit se zlepšovat, protože jakmile trochu poleví, tak je za měsíc pryč a už je tam místo vás někdo jiný.
Cítíte se v Calgary už jako doma?
Jsem tam čtvrtým rokem, takže už mě tam nic moc nepřekvapí. Znám všechny čtvrti, vím, kam zajít na dobré jídlo, vím o dobrých obchodech. Udělal jsem si tam i dost kamarádů, protože když jste na jednom místě osm až devět měsíců z roku, tak si přátelství vytvoříte. Doma budu vždy v Praze, ale v Calgary se mi líbí.
Mužstvem Calgary v minulosti prošlo několik hráčů, je tam znát česká stopa?
Určitě. Jirka Hrdina, který tam vyhrál Stanley Cup, tak je tam za hvězdu. Některé legendy z týmu mě občas zastaví a ptají se, zda Jirku Hrdinu znám. Vždy mu vyřizují pozdravy, abych na to v Česku nezapomněl. Určitě tam hodně rezonuje i jméno Jirky Hudlera.
Jak si vysvětlujete, že už dlouhodobě máme v Česku dobrou gólmanskou školu?
Vždy to tady tak bylo. Stačí se podívat deset, patnáct let zpátky a vždy jsme tu měli kvalitní brankáře. Nedílnou součástí toho jsou velice kvalitní trenéři, kteří nás pořád posouvají dopředu.
Síla Švédů
Ještě se vraťme k mistrovství světa v hokeji, kde český tým vypadl po čtvrtfinálové porážce 2:5 od Švédů. Kolegovi Vejmelkovi bylo vyčítáno, že pustil skoro vše. Co říkáte na názor, že kdybyste chytal vy, tak byla šance na postup do semifinále větší?
Je to obrovská kravina. Kdybych tam byl já, tak to dopadne úplně stejně. Karel měl za sebou skvělou sezonu v NHL a ta kritika byla přes čáru. Přijde mi hrubě ubohé to svádět na jednoho člověka. Za stav 0:3 v první třetině mohli všichni hráči, kteří nastoupili, a rozhodně to nelze svalit pouze na jednoho člověka.
Rozhodla čtvrtfinále ohromná kvalita Švédů?
Měli tam top tým, takže stoprocentně. Jsem přesvědčený, že kromě dvou, tří kluků všichni co nastoupili, tak pojedou na olympiádu. Věřím, že se ponaučíme do příštích let a na olympiádě jim určitě máme, co vracet.
Co se odehrávalo po prohraném čtvrtfinále v kabině?
Panovalo ticho. Všechny nás to mrzelo. Za stavu 2:4 jsme ještě věřili, že můžeme vyrovnat. Bohužel jsme je neznervózněli. Mrzelo nás, že se nám to nepodařilo zvrátit. A tak by to mělo být, že jsme hrdí za to, že můžeme hrát za národní tým a chceme na ledě odvést maximum.
Jak jste viděl výkony Davida Pastrňáka na šampionátu?
On ten hokej vidí z úplně jiných úhlů. Přijde mi, že to vidí z těch kamerových záběrů a ještě to vidí všechno o tři vteřiny pomalejší. Hraje si to tak automaticky, jako kdyby si šel pro kafe. Je to geniální hráč a musíme být hrdí na to, že se narodil v Havířově a může reprezentovat Česko.
