Blümel: Každý rok jsem se v Americe zlepšoval, šanci v Dallasu ale dostali jiní. Na Pastrňáka se těším
Vzácným hostem Čisté hry Martina Procházky byl hokejista Matěj Blümel, který v září odcestuje do Bostonu. Jak vidí šanci, že by se mohl probojovat mezi elitu a zahrát si v jedné formaci s Davidem Pastrňákem a Pavlem Zachou? Jak vzpomíná na extraligovou minulost v Pardubicích a mrzí ho, že v Dallasu nedostal víc příležitostí ukázat kvality? Poslechněte si celou Čistou hru Martina Procházky.
Matěji, o vás se ví, že jste v mládí hrál velmi dobře i tenis. Proč nakonec padla volba na hokej?
Když mi bylo čtrnáct let, tak jsem hrál nějaké ty krajské tenisové přebory, ze kterých se postupovalo na mistrovství republiky. Ve finále jednoho turnaje jsem vedl 6:0, 4:0, nakonec jsem ale prohrál, a to byl zlom, proč jsem nezůstal u tenisu. Zároveň jsem se tehdy rozhodl, že nechci hrát sport sám a chci se věnovat týmovému sportu. Těžko jsem nesl na kurtech prohry, mnohdy jsem i brečel.
Přenesl jste si z tenisu nějaké návyky i do hokeje?
Ano, je to hodně o rychlosti. První dva, tři rychlé kroky, to je podobné jako u hokeje. Když člověk ve sprintu dobíhá míč, tak to se hodí pak i pro výbušnost v hokeji.
Najde se během letní přípravy někdo z hokejistů, který vás donutí hrát tenis naplno?
Martin Nečas a David Pastrňák hrají velmi dobře. Určitě to není tak, že bych dával „kanáry“ na počkání, já už moc tenis moc nehraji. Přesedlal jsem spíše na padel. Je to dynamičtější než tenis a baví mě to. Hrají se tam delší výměny a je to větší sranda při čtyřhře.
S hokejem jste začal v Pardubicích, prošel jste juniorskými kategoriemi, ale v 17 letech jste se sbalil a vyrazil studovat a hrát hokej do Spojených států amerických. Jak jste to zvládal?
Bylo to složité. Hrál jsem ve Waterloo, což je malé městečko v Iowě. Čekal tam na mě týpek z týmu a používal jsem překladač, protože ze školy jsem nebyl úplně dobře jazykově vybavený. Všichni kluci, co byli v Americe, mi říkali, že se do toho během dvou, tří měsíců dostanu a bude pohoda. No, já si ale ještě po půl roce říkal, kde sakra je ta pohoda. Vůbec žádná nebyla. Každým dnem se člověk učí a na začátku druhého roku, co jsem tam byl, tak už jsem mluvil docela plynule.
Skvělé premiéry
Z Ameriky jste se vrátil do Pardubic 2. října 2019 a o dva dny později jste dal při premiéře gól proti Zlínu. To byl snový vstup, ne?
V Pardubicích se tehdy hrálo hodně dole, nebylo to úplně dobré. Já se v tom zápase cítil dobře, najel jsem za modrou, zkusil jsem to nahodit na brankáře a ono to tam propadlo. Byl to super pocit dát gól za Pardubice v extralize. Škoda, že byly za sezonu jen čtyři.
O dva měsíce později jste v prvním reprezentačním utkání proti Švédsku také skóroval. To je skvělá vizitka, ne?
Celý týden před utkáním proti Švédsku pro mě byl náročný. Těšil jsem se, ale zároveň jsem věděl, že nás jede víc a všichni si nezahrají ve všech zápasech. Nastoupil jsem až do toho třetího a ohromně jsem si to užil. Posunulo mě to dost.
Hokejově vám jako mladému hráči pomohly více dva roky v zámoří nebo rok a půl v extralize?
V Americe se člověk naučí hodně samostatnosti. Nejvíc mi pomohlo asi to, že v Americe jsem se naučil ještě víc dřít a makat na víc. Extraliga a starty za reprezentaci ale určitě byly důležité.
Čistá hra
Nejen o hokeji se svým hostem mluví bývalý hokejista, olympijský vítěz z Nagana a čtyřnásobný mistr světa Martin Procházka. Poslouchejte každé pondělí od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
V roce 2022 se vám povedlo mistrovství světa v Tampere, kde jste hrál v první formaci s Romanem Červenkou a Davidem Krejčím. A také jste se gólově prosadil, jak na to vzpomínáte?
Vrátím se asi ještě o dva měsíc zpátky k olympiádě. Tam jsme byli jako náhradníci v bublině, zranil jsem se, s Pardubicemi nám nevyšlo play-off, měnil se trenér. Bral jsem jako úspěch vůbec to, že jsem jel na přípravné kempy před mistrovstvím světa. Puk mi překážel, nic mi nešlo, ale najednou jsem přijel na kemp a jako kdyby někdo lusknul prstem a otočilo se to. Pod novým trenérem mi to sedělo, hrál jsem v první lajně, přesilovku a vše a dostal jsem se na správnou vlnu.
Vyústilo to tak, že jsem pak hrál na mistrovství světa v lajně s Davidem Krejčím a Romanem Červenkou, což bych si dva měsíce zpátky určitě nemyslel. Byl to splněný sen a asi dva nejlepší týdny mé dosavadní kariéry.
Kariéra v zámoří
Po světovém šampionátu v roce 2022 přišla nabídka a podepsání smlouvy s Dallasem. Před tím ale ještě byly na programu státnice. Jak jste to všechno zvládl?
Měl jsem dělat státnice, když jsme byli zrovna na mistrovství světa. Tak to jsem si jen obhájil bakalářskou práci. Státnice jsem pak měl asi tři dny před odletem do zámoří. Celé léto bylo náročné, protože jsem měl přípravu v posilovně, běhání atd. a jinak jsem se učil. Už bych to asi tak neudělal, protože mě to pak doběhlo. Hodně mi pomohl covid, protože plno zkoušek bylo online. Když jsem pak podepsal do NHL, tak jsem najednou měl hodně síly, pořád bych trénoval, nemusel jsem skoro spát. Pak mě to v sezoně trochu doběhlo a další studium navazující už jsem odpískal.
Češi mění v NHL týmy. Brankář Vladař bude chytat za Philadelphii, Faksa se vrací do Dallasu
Číst článek
Jak vnímá hráč vašeho kalibru pozici skvělého hokejisty v AHL, ale možná i pocit nedoceněnosti, že si tolik v NHL nezahrajete?
Jako hráče mě štvalo, že jsem si nezahrál za Dallas víc zápasů v NHL. Už jsem se s tím srovnal a úplně to neřeším. Každý rok jsem do toho šel s tím, že chci odvést nejlepší práci. Kdybych šel nyní před zrcadlo, tak si mohu říct, že jsem pro to udělal vše, jednoduše dostali šanci jiní kluci. My jsme tam bojovali s jedním klukem ze Švédska o pozici centra nebo křídla ve čtvrté lajně. Na farmě musím dokázat, že patřím do NHL a věřím, že se to letos povede.
Loni po kempu jsem byl hodně psychicky dole, protože jsem pořádně nedostal šanci zabojovat o místo. Přišlo mi, že to bylo předem rozhodnuté. Štvalo mě to, ale říkal jsem si, že se budu soustředit sám na sebe a zase do toho dám maximum. Ohromně mě potěšilo, že po letním podpisu s Bostonem mi asi tři týdny poté volal generální manažer z Dallasu, který mi poděkoval za všechno, co jsem pro ně udělal a že jsem každý rok přijel ještě lepší a vždy odmakal a odvedl, co bylo třeba.
Do Bostonu odlétáte 7. září. Už jste domluvený s Davidem Pastrňákem nebo Pavlem Zachou, kdy zajdete na steak a kdy začnete společně trénovat?
S Davidem Pastrňákem jsme se viděli přes léto tady v Česku. Určitě jsme domluvení, že jakmile přijedu, tak s klukama někam zajdeme a provedou mě. Bude to určitě příjemná změna.
Máte nějaké náznaky od agenta, že by mohla vzniknout úderná česká útočná trojice Zacha - Pastrňák - Blümel?
Žádné náznaky nemám. Když jsem podepisoval smlouvu, tak jsme se o tom určitě bavili. Teď budu muset o šanci zabojovat a těším se na další výzvu. Věřím, že mi pomůže přítomnost českých kluků, zahrát si s nimi by byl sen.
