Český hokej přišel o Vladimíra Zábrodského. Zemřel dvojnásobný mistr světa a člen Síně slávy
Ve věku 97 let v pátek ve Švédsku zemřel legendární hokejový útočník Vladimír Zábrodský. Dvojnásobný mistr světa z let 1947 a 1949 byl členem Síně slávy IIHF i českého hokeje. Po emigraci v roce 1965 žil Zábrodský ve Stockholmu. O jeho úmrtí informoval hokejový svaz.
Zábrodský byl posledním žijícím pamětníkem prvních zlatých úspěchů československého hokeje. Někdejší vynikající střední útočník a mimořádný kanonýr je s 464 góly členem prestižního Klubu hokejových střelců.
‚Člověk s velkým Č, milá, usměvavá a úžasná žena.‘ Sportovní svět vzpomíná na legendu Zátopkovou
Číst článek
„Velký šéf“, jak se mu přezdívalo, odehrál v reprezentaci 94 zápasů a vstřelil v nich 158 branek. Dalších 306 gólů přidal v nejvyšší soutěži v barvách pražských klubů LTC a Sparty, s nimiž vybojoval šest ligových titulů.
Kromě čtyř světových šampionátů startoval Zábrodský také na zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici 1948, kde s týmem získal stříbro, a Cortině d'Ampezzo 1956. V anketě o nejlepšího českého hokejistu 20. století skončil na třetím místě za Dominikem Haškem a Jaromírem Jágrem.
Odešla legenda
„Odešla legenda, poslední žijící člen mužstva, které vybojovalo pro československý hokej první titul světových šampionů,“ uvedl prezident Českého hokeje Tomáš Král v tiskové zprávě.
„Vladimír Zábrodský byl nejen vůdčí osobností své generace, ale i jednou z nejvýraznějších osobností hokejové historie a našeho sportu vůbec. Bylo mi obrovskou ctí, že jsem s ním mohl být při posledním mistrovství světa v Praze v osobním kontaktu a těšit se z jeho vyprávění a vzpomínek. Čest jeho památce,“ prohlásil Král.
Vykonstruovaný proces
Nejasná byla Zábrodského role ve vykonstruovaném procesu s hokejisty v roce 1950. Přestože byl největší osobností týmu, nebyl jako jeden z mála zatčen a odsouzen. Sám Zábrodský se k celému případu odmítal vyjadřovat.
Poté, co emigroval na sever Evropy, vedl jako hlavní kouč týmy Leksandu, Rögle a Djurgardenu.
Zábrodský byl rovněž skvělým tenistou. Ve 40. a 50. letech byl dokonce členem československého týmu v Davisově poháru, v němž zasáhl do deseti zápasů.
