Už jste si na oslovení „trenér mistrů světa“ zvykl?
Nezvykl (smích).

Tak snad to bude brzy, protože tohle dokázalo jen pár trenérů. Matěj Bukna byl prvním, který dovedl československé hokejisty ke světovému titulu, a to v roce 1947. Myslíte, že to měl složitější než vy?
To nevím, nedokážu říct. Těžké to je vždy.

Radime, už jste vstřebal celou atmosféru šampionátu? Přehráváte si v hlavě nějaké okamžiky, některé zápasy? Nebudí vás to?
Ne, to ne. Ještě nebyl čas na to se vrátit a projít si to zpětně. V hlavě mám spoustu materiálů, určitě si to projdu, ale začnu asi až příští týden. Chci si z toho udělat takový můj výstup, rychle se totiž zapomíná, tak tomu chci předejít.

Jak vám bylo, když David Kämpf dojížděl puk před prázdnou bránou a vstřelil druhý gól ve finále? Tam už jste asi tušil, že zlatou medaili dostanete? Na záběrech je totiž vidět, že na vás naskákali vaši asistenti.
Každý jsme věděli, že tohle bylo rozhodující. V hokeji se ale může stát cokoliv, Švýcaři mohli proměnit hru bez brankáře a vše by bylo úplně jinak. Když se to ale povedlo, tak jsem byl přesvědčený, že nám to už nikdo nevezme.

Vy jste během turnaje říkal, že se nesnažíte příliš vnímat jak atmosféru, tak tlak. Užil jste si ten moment gólu Davida Kämpfa? Mě osobně přišlo, že O2 Arena poskočila tak o metr.
Nadskočila. Já si to užil, nejvíce asi, když bylo vhazování asi devět vteřin před koncem a viděl jsem, jak se kluci drží za ramena. V ten moment mi to přišlo stoprocentní. Nebylo to užívání, ale spíše úleva.

Když se vrátím na začátek přípravy do Karlových Varů, kde jste měl k dispozici minimum hráčů, kteří mají medaile na krku. Právě v KV Areně jsme se bavili o vašem systému a o tom, jak chcete pokračovat - a vy jste řekl, že na stupnici od jedné do deseti jste byli na dvojce. Byla ta desítka ve vyřazovacích bojích, nebo bude až příští rok na dalším šampionátu?
Pomyslná desítka byla za celý turnaj v Praze. Když si vzpomenu na zápasy v Brně, které se nám nepovedly, tak do šampionátu vstoupilo úplně jiné mužstvo. Zápas s Finskem byl strašně důležitý, tam se to podtrhlo. Vstup do šampionátu umocní atmosféru a vytvoří nějaké vazby, a to i přesto, že to bylo po nájezdové loterii. Hráči i fanoušci byli nadšení a to nás nastartovalo.

V turnaji jsme měli minimum výkyvů a na systému jsme pracovali tak, aby nám vyšlo čtvrtfinále s USA. To byl hodně těžký zápas, který bych přirovnal k úvodu s Finskem, naštěstí se nám tam povedlo využít přesilovku. Švédi nás, myslím si, nevzali úplně vážně a za to jsme je potrestali a o finále už jsme mluvili.

To je ta cesta a za celé mistrovství si kluci zaslouží absolutorium. Soudržnost, obětavost, odhodlanost, všechny tyto malé věci tam byly. Vše bylo podpořené skvělými gólmany ,kteří jsou vždy základ týmu. Byly pro nás posilami a chytali skvěle.

Vy jste na prvním přípravném turnaji začali skládat systém, který postupně gradoval. Vytvořilo se tam ale jádro týmu? Hokejovost je věc jedna, ale to, jakým způsobem Češi působili, bylo jakoby se všichni od kustoda po vás hokejem bavili. Bylo to něco, na co jste dbal?
My tedy měli ještě jeden sraz, to bylo v Říčanech, ale to bylo spíše pro kluky, aby neměli příliš dlouhou pauzu.

A to podotýkám, že už v Říčanech byl Roman Červenka.
A nebo Ondřej Beránek. Ale nikdy nevíte, kdo přijede. Měli jsme velkou výhodu, že vcelku brzo vypadl Davos, Jukurit nebo Färjestad, tedy velké evropské kluby a hráči, které jsme testovali přes rok na Euro Hockey Tour. Srazy tak nebyly takové, že tam jsou mladí hráči z české extraligy a čeká se, než přijede někdo ze zahraničí. Měli jsme široký kádr i proto, abychom hráče mohli poznat a piplat je.

Je to cesta na delší dobu. Vždy jsem se snažil předvídat vývoj v NHL tak, aby moje kroky během skládání týmu měli posloupnost a návaznost. Nevěděli jsme, kdy vypadne Carolina nebo Boston. Vše bylo připravené na to, aby do sebe vše zapadlo, pokud by se tak stalo.

Takže jste měl připravených více variant co se týče play off NHL?
Přesně tak.

Kolik hráčů jste měl na původním listu přípravy? To se vše muselo posílat na IIHF. Poté už totiž nejde zapsat nikdo navíc.
Na ten oficiální list se dává až 100 hráčů, ale na začátku přípravy jsme měli 170 jmen. To jsme postupně měnili, zmíním třeba Jáchyma Kondelíka, který na začátku nebyl v plánech. On se ten list tvořil téměř rok zpátky, někdy v červnu, tedy před aktuální sezonou. Poté se někteří hráči předvedli ve výborném světle a mohli dostat pozvánku. Tak bez brankářů máme okolo 200 hráčů, poté to zkrátíme na 100 a z toho vznikla oficiální sestava.

Když se bavíme o gólmanech, musíme začít u Ondřeje Pavelce. Ten vytipoval své gólmany a s vizí přišel za vámi. Vím o vás, že jste přímo vy tohle neřešil, ale vaši asistenti za vámi chodili s nápady. Když za vámi Ondřej přišel s rozřazením brankářské trojice, co jste na to říkal?
Byl jsem na to připravený, protože když jsme se během sezony sešli, tak jsme to vždy řešili, nejsilněji kolem prosince a února. Ondra nám řekl svou představu, já se na to poté speciálně zaměřil. Měl pravdu s tím, že Petr Mrázek měl povedenou sezonu i přesto, že Chicago hrálo dole. Lukáš Dostál také chytá za slabší tým, takže je pořád v permanenci, kolem 40 zákroků na zápas, takže je často vytěžovaný. Karel Vejmelka přijal roli trojky, u které je důležité, aby se necítil ukřivděný a nemyslel na něco jiného - to Karel splnil perfektně.

Ondra si na to dává pozor, už loni na mistrovství světa juniorů mu vyšel tah s Tomášem Suchánkem, kde chytal famózně a dostal se do AHL. Myslím, že si vybojoval i nováčkovskou smlouvu v NHL.

Gólmani můžou být třešnička na dortu, a to zvlášť pokud jsou připravení fyzicky i mentálně. Dosty i Mráza nedělali pohyby navíc, byli ve správnou chvíli kde potřebovali a především Lukáš odchytal závěr turnaje famózně.

Překvapil vás klid Lukáše Dostála? Tím fanouškovskou veřejnost udivil.
My věděli, že bude v dobré formě. Že bude Lukáš takhle dobrý, to jsme netušili (smích).

Radime, kdy vám bylo na turnaji psychicky špatně? Myslím, že třeba před čtvrtfinále byste se nejraději zavřel na hotelový pokoj nebo s realizačním týmem a vymýšlel taktiky. Přestože jste ani jednou neprohráli po 60 minutách.
Hned když jsme úvodní zápas s Finskem vyhráli na nájezdech a nedali jsme gól, tak jsme věděli, že góly potřebujeme. Je to důležité pro to, aby se hráči chytli a měli nějakou sebedůvěru - a pak prohráváte s Norskem 3:1. Kontaktní gól na konci první třetiny nám pomohl, zápas jsme pak otočili. Ale během toho stavu 3:1 mi nebylo dobře, hráči neměli jednoduché to, že hráli zápasy hned po sobě a nemohli ihned navázat na ten předchozí výkon.

Radime, vím o tom, že jste se od tlaku oprostil tak, že jste si ihned po nominaci vypnul internet, poté co jste si přečetl, s prominutím, blázen, že jste vynechal některé hráče ze sestavy. Když jste se poté vrátil do mediálního prostředí, nepřekvapilo vás množství toho, co se během čtrnácti dnů stalo?
Já se do toho ani nevrátil. Nechci číst chvalozpěvy poté, co mě přes turnaj někdo kritizoval, to člověka odvede od důležitých myšlenek. Na internet se někdy vrátím, teď to ale v žádném případě nebude. Jsem od internetu odstřižený a mám klid. To jsem klukům doporučil během turnaje a spousta mi jich dala za pravdu a udělali to.

Jáchym Kondelík mi před finále pouštěl nějaké zprávy a já valil oči, co vše tam bylo, to vlastně bylo dost příjemné. Je lepší si některých věcí omezit a pro mojí práci je lepší, když jsem koncentrovaný jen na jednu věc.

Jak probíhal rychlý přílet posil z NHL? Jak Radim Rulík hodnotí výkony obránců? Proč se do nominace nevešel Jiří Ticháček? Jakou roli měl mezi asistenty Tomáš Plekanec? A jak si užil oslavy? Poslechněte si celý rozhovor s trenérem mistrů světa Radimem Rulíkem výše.

Petr Kadeřábek, tpk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít