Trojice medailistů se dočkala vřelého přivítání a zároveň obdivu. David Drahonínský před odletem říkal, že bez medaile přiletí v noci. Se stříbrem z mixu mohl přistát za denního světla.

„Byl jsem strašně rád, kvůli těm lidem, co mi přijeli fandit. Že jsem to zvládl a že měli hezký zážitek. Oni říkali, že to bylo fajn, ale fajn to mohlo být pro ně, protože neznají, jaké to je, když člověk vyhraje tu medaili,“ vyprávěl dojatý Drahonínský.

Šárka Pultar Musilová přivezla hned dvě stříbra. Jako by nechápala, že patří právě jí. Z mixu a z individuální soutěže.

„Je to pro mě pořád sen, je to nádhera. Udělala jsem maximum a soupeřka z Číny střílela opravdu nádherně,“ svěřila se Pultar Musilová.

A Tereza Brandtlová ještě asi nevěří, že má z individuální soutěže bronz. „Jsem pořád jako Alenka v říši divů. Pořád tomu nerozumím, jestli je to realita a vážně ji mám na krku?“ ptala se sama sebe Brandtlová.

Pro trojici úspěšných reprezentantů je pak letošní medailová sbírka zároveň motivací. Za čtyři roky v Los Angeles by se určitě nikdo z nich nezlobil, kdyby k letošnímu stříbru a bronzu přibylo zlato.

„Já už před paralympiádou věděl, že mohu dál pokračovat, ale musím si teď trochu odpočinout, protože jsem to s tréninkem asi i dost přeháněl,“ vysvětloval Drahonínský

„Je to velká motivace, protože až přijedu domů, tak se přezdívky Šárka stříbrná asi už nezbavím, protože toho stříbra už je moc,“ dodává Pultar Musilová a Tereza Brandtlová má také jasno. „Byla by škoda do toho nejít, takže se o to pokusíme. Mákneme a pokusíme se o to.“

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít