Jak vám zní, že jste vítězkou olympijské kvalifikace?
Špatné to není, ale zatím to nic neznamená. Napadlo mě přirovnání, že vítězství v kvalifikaci je jako, když máte na vysvědčení samé jedničky. Je to fajn, ale na tu jedničku se nikdo nikdy neptal.

Ale asi nevěříte na přísloví, že první vyhrání z kapsy vyhání...
Snad to neplatí. Tohle je něco jiného, byla to kvalifikace. Přísloví je tolik, že se v tom člověk ztratí. Důležité je si z ničeho nic moc nedělat a užít si to.

Na domácí trati se hodně daří Francouzům. Jak jste si našla cestu ke zdejšímu vodnímu kanálu, když jste dokázala Francouzku porazit?
Je určitě dobré znát trať, ale hraje tam roli hodně faktorů. Mám určitě výhodu v tom, že tady mám fanoušky, ale není jich zase tolik, jako mají Francouzi. Tlak na ně je obrovský. Cítím to i jako závodnice, že když jede Francouz nebo Francouzka, tak je ten hluk asi trojnásobně větší. Mají to složitější. Když se to takhle vyrovná, tak je to nakonec stejně těžké.

Na tribuny dorazila i vaše sestra Martina (vyrazila z Prahy na kole – pozn. redakce). Už jste se stihly pozdravit nebo si zavolat?
Volaly jsme si, když ji čekalo ještě asi čtyři sta kilometrů do cíle. Sledovala jsem celou dobu bedlivě její cestu. Jsem na ni extrémně hrdá a hodně pro mě znamená, že mi přijela fandit. Těší mě, že jsem se s ní viděla odpoledne před závodem. Bylo fajn se vidět s rodinkou. 

Dodrželi jste to, že se o vodním slalomu nebavíte?
Trochu jsme se bavili. Spíš jsem se těšila na historky od Martiny z její cesty, ale ty jsem ještě neslyšela, protože naše setkání bylo hodně krátké. Byli tam i ostatní členové rodiny, tak jsme to nestihli. Ukazovali mi, že si vyrobili speciální trička s mým jménem, což mi udělalo velkou radost.

Je pro vás vítězství v olympijské kvalifikaci povzbuzením, nebo jste na sebe vytvořila ještě větší tlak?
Ani jedno. Bylo důležité splnit cíl, což byl postup do semifinále. Jestli to je z první pozice, nebo ne, tak na tom nezáleží. Startovat je náročné z jakékoliv pozice, takže je to vážně jedno.

Jak hodnotíte postupový klíč, když z osmnácti závodnic v semifinále postoupí dvanáct nejlepších do finále?
Vypadá to milosrdně, ale pořád hraje velkou roli, že je to olympiáda. Jsou to šílené nervy a je to něco úplně jiného než na normálním závodě. Největším nepřítelem nebudou soupeřky, ale spíše to, abych se vyrovnala se stresem.

Máte datum 31. července zakroužkované v kalendáři, že to může být největší den vaší dosavadní kariéry?
Úplně ne. Upřímně jsem nevěděla, kdy přesně budu startovat. Přála jsem si startovat zde v semifinále, ale zároveň jsem se těšila na spoustu dalších věcí a nesoustředila se na konkrétní den.

Jan Suchan, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít