Větší nervy než na střelnici. Fotbal je pro mě dávka emocí, říká biatlonista a fanoušek Sparty Krčmář
Michal Krčmář není jen biatlonista, ale také velký fanoušek fotbalové Sparty. Snaží se sledovat co nejvíc zápasů aspoň na dálku, a když mu to tréninkový a závodní program umožní, vyrazí přímo na Letnou. Fandit šel například na ligové utkání s Mladou Boleslaví, při kterém se natáčel i další díl pořad Radiožurnálu Sport Olympijský rok, který monitoruje přípravu vybraných sportovců na únorové zimní hry v Itálii.
Michal Krčmář si i přes nabitý biatlonový program najde čas, aby šel fandit fotbalové Spartě. Podle svých slov ale zápasy příliš neprožívá.
Poslechněte si další díl pořadu Olympijský rok, tentokrát s Michalem Krčmářem, který je fanouškem fotbalové Sparty
„Když se tu hrálo předkolo Ligy mistrů, strhlo to celý stadion. To byl blázinec. Ale když je nějaký běžný zápas, tak spíš třeba poklepávám nohou, zatleskám, po gólech se radujeme. Ale že bych byl emotivní, to úplně ne,“ popisuje Krčmář.
Vztah k letenskému klubu mu pomohl vypěstovat dědeček, který Spartě fandil, když byl nynější biatlonový reprezentant dítě.
„Vyrůstal jsem v době, kdy Sparta sbírala tituly, hrála Ligu mistrů, takže mě to jako malého kluka přitáhlo. Byl jsem takový fanoušek úspěchu. Zároveň od té doby přišlo trochu období temna, ale jsem pořád sparťan. Takže myslím, že jsem se vykoupil,“ vzpomíná.
Navzdory tvrzení, že zápasy moc neprožívá, se Krčmář dokáže přece jen v jednom případě na tribuně rozčílit. „Nesnáším, když někdo něco vypustí. To radši prohraju 0:3, ale odjezdím to, než abych vyhrál 1:0 a viděl tam x nedorazů,“ vysvětluje.
Během fotbalové sezony se na stadion dostane třikrát až pětkrát, chodí i na předkola evropských pohárů nebo MOL Cup. Více už nestihne kvůli biatlonovému programu a zároveň se v podzimních měsících vyhýbá kontaktu s větším počtem lidí.
„V září už nechci chodit tolik mezi lidi kvůli nějakým virózám. Takže když je třeba sychravé počasí, tak i když jsem doma, musím zápas oželet, protože nechci riskovat nachlazení,“ popisuje Krčmář.
Fotbalová dávka emocí
„Jsem emotivní člověk a fotbal je pro mě taková dávka emocí mimo moje závodění. Protože když je sezona, tolik fotbal neprožívám. Ale když je léto, pevně to nahrazuje emoce z mého závodění,“ říká Krčmář.
Když se Lukáš Haraslín chystal zahrávat penaltu v nastaveném čase zápasu proti Mladé Boleslavi, na kterém se byl Krčmář podívat, přiznal určitou nervozitu.
„Doufám, že nebude střílet jako já letos na mistrovství světa poslední položku, když jsem střílel o medaili ve vytrvalostním závodě,“ s nadsázkou přirovnává pokutový kop ke střelbě z malorážky. „Jsou to větší nervy než při vlastní položce,“ přiznává.
Když dostal čtyřiatřicetiletý reprezentant otázku, k čemu v biatlonu se dá přirovnat penalta a gól na 3:2 v nastaveném čase, měl hned jasno. „Asi když za vámi devět vteřin vyjíždí Johannes Bö a do cíle přijedete před ním. Vyhlídky jsou dost podobné, ale nakonec se vám to povede, takže je to fajn,“ usmívá se Krčmář.
