Když je nervózní a potřebuje se před závodem uklidnit, otevře si Caeleb Dressel svou oblíbenou knížku od Joa Hyamse z roku 1979 Zen v bojovém umění. Dressel si ji četl už před budapešťským šampionátem a i současná bilance naznačuje, že literatura inspirovaná příběhem Bruce Leeho mu svědčí.

I když o své zlaté sbírce říká: „Nejsem tu proto, abych si počítal medaile. Není to to, co mě zajímá. Ženu se za tím, abych se sám zlepšoval, to mě pohání dopředu. Fakt mi stačí být ve vodě, cítit ji, radovat se s trenérem.“

„Sport jako takový přináší dost překážek, ať už psychické vypořádání se s tím, že tu je další závod, anebo samozřejmě fyzickou zdatnost. Líbí se mi ten závod proti všem těmhle okolnostem,“ popisuje dvaadvacetiletý blonďák z Floridy, který maže z tabulek světových rekordů legendárního Michaela Phelpse.

Očekává se, že právě Dressel napodobí příští rok v Tokiu medailové hody svého krajana a pokusí se ohrozit jeho osm zlatých z roku 2008 z Pekingu. Už teď ho ale berou jeho kolegové za hvězdu.

Idol i pro plavkyně

„Být s ním na podobné úrovni je fakt bláznivé. Ohromně k němu vzhlížím. Jenom když jde po místnosti, nebo se potkáme na tréninku, tak si říkám: ‚Panebože, to je přece Caeleb Dressel,‘“ líčila po svém světovém rekordu znakařka Reagan Smithová.

Dressel je specialistou na kraulařské a motýlkářské sprinty, pečlivě si ho u nich nahrávají videoanalytici českého týmu a teoreticky by se pozorování jeho stylu mohlo hodit i kraulařce Barboře Seemanové.

„Kluky samozřejmě sleduji s úžasem, nikdy jsem to ale nebrala tak, že bych si od nich mohla něco vzít, protože mají trochu jinou svalovou strukturu, mají je jinak rozložené. Když se podívám na jeho ruce a na moje, tak to je trochu rozdíl. Na kluky se koukám jenom proto, abych se pokoukala,“ popisuje Radiožurnálu Seemanová, proč se ženám obecně líbí mužské plavání.

Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít