Blíží se chladné období, a pokud přemýšlíte o sportovním tréninku ve fitcentrech, tak se můžete setkat s pojmem CrossFit. Organizátorem závodů v této mladé sportovní disciplíně je Václav Mráz, který o tomto sportu mluvil v Pátečním finiši s Kateřinou Neumannovou. „Jsou to tři pilíře, což je práce s vlastní váhou, kondice, kde může být běh nebo plavání, a silová příprava,“ vysvětluje. Jak se organizují závody v CrossFitu?

Praha 20:16 16. října 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vašku, crossfit kombinuje sílu, atletiku, gymnastiku. Můžeš to blíže vysvětlit?
Jsou to hlavní tři pilíře. Práce s vlastní váhou, kondice, kde může být běh nebo plavání, a silová příprava. Tohle vše se propojuje tak, aby byl člověk co nejvíc komplexní. Je to i skvělá příprava do života, protože když se potřebujete kamkoliv rozeběhnout, vyšplhat, vyskočit, tak budete připraveni. Dá se to dělat jako koníček, aby vás to bavilo, anebo na závodní úrovni. Pořádám závody, které jsou v Česku, a tím, že vlastním i tělocvičnu, tak šířím dobro crossfitu, že se to dá dělat v každém věku a může to dělat kdokoliv.

Jaké jsou ty jednotlivé disciplíny?
Na tréninku můžete jet jakoukoliv věc, tréninky jsou ale dopředu připravené. Když půjdete na hobby lekce, tak jde o to, abyste za týden projeli kondici, gymnastiku, sílu, zaměřili se na jednu část. Někdy se to celé propojí dohromady a takto vás to připraví. V závodě hledáme nejlépe připraveného atleta z těch tří odvětví. Disciplíny se dozvíte pouze jeden den před závodem. Ty cviky jsou jasně dané, je to práce s vlastní váhou, takže třeba dřepy, přítahy, šplh na laně, chůze po rukou. Hodnotí se to podle úrovně atleta. Závodí se v začátečnících, pokročilých, v elitní úrovni. Pokud přijdete na danou lekci, neměli byste hned přeskočit základní úvod. V prvních šesti lekcích vás provedou základy gymnastiky, silovými základy a kondicí. Každý trénink je jiný, proto i většinu lidí baví. Nesedíte za stroji, ale celou dobu se hýbete.

Crossfit se tedy musí provozovat jen s trenérem, nebo se dá dělat i individuálně?
Dá se chodit individuálně. Lidé, co neví, jak cvičit, tak navštíví fitko, zkusí si lekci a třeba je to chytne. Pořád něco učíte své tělo, ale je k tomu nějaká cesta. Když chcete chodit po rukou, tak musíte nejdříve zpevnit horní polovinu těla. Dostat se do stojky, naučit se kliky ve stojce a pak až se dá chodit po rukou. Ten progres je hodně motivační, a když to lidi chytne, tak navštěvují lekce, a pokud se chtějí posouvat, není pro ně lekce dostačující, tak chodí sami nebo ve skupinkách. Crossfit je komunitní sport, necvičíte sami, můžete i závodit v týmech. Je to o spojení lidí a posouvání vlastního těla.

Crossfit k nám přišel z USA a je spojen s komerční značkou. Dočetla jsem se, že abys byl skutečný organizátor, musíš mít licenci?
Přesně tak. Crossfit vznikl v Americe, k nám do Česka přišel v roce 2011, kdy se otevřela první tělocvična Crossfit Praha. Tělocvičnu nemůže otevřít každý, kdo si řekne, že si udělá třeba Crossfit Český rozhlas v baráku a budu dávat lekce. Více než sport je to značka, která je licencovaná a musíte mít licencovaný kurz trenéra. K otevření tělocvičny musíte mít kurz úrovně 1. Je to něco jako trenérský kurz, když chcete trénovat lidi. Kurzy jsou různě po světě, pořádají se i v Praze. Je to v češtině, závěrečné zkoušky jsou ale v angličtině. Licence není vůbec levná, a když si chcete otevřít tělocvičnu s názvem Crossfit, tak musíte mít licenci trenéra a zároveň platit licenční poplatek, který se platí každý rok.

32:25

Lidstvo po staletí hledá elixír života a tím je pohyb, říká Havrdová. Pořad Sama doma byl její životní láska

Číst článek

Není to víc byznys než sport?
Určitě to byznys je. Po celém světě je 12 tisíc licencovaných tělocvičen, trenérů, akcí a všichni platí nehorázné poplatky. Pro lidi, kteří se tomu věnují, je to ale láska, protože je to baví. Je to spojení zdravého životního stylu, komunity, cvičení, takže nemají problém s tím za to ty poplatky dát.

Když půjdu ale do fitka, může se crossfitový typ tréninku objevit i tam, i když nemá licenci?
Určitě to tak je a jsme svědky toho, že je to docela časté. Každopádně Crossfit jako značka si to docela hlídá, protože by byla sama proti sobě. Jakákoliv tělocvična, která nemá zaplacený licenční poplatek, tak nemůže slovo Crossfit použít v žádných materiálech, popiskách a musí to nazvat třeba funkční trénink. Je spousta takových tělocvičen, nedělají to špatně, mohou tam být šikovní trenéři, ale nemají licenci, aby to mohli dělat oficiálně.

Sport se dá ale dělat buď dobře, nebo špatně a někdy ta licence je jen třešničkou na dortu. Souhlasíš?
Určitě souhlasím. V Českých Budějovicích jsme udělali licencovaný Crossfit gym a jsme jedni z mála v jižních Čechách a pak jsme pokračovali i k naší akci, která je také opatřena licencovaným razítkem. Můžeme se pyšnit tím, že jsme jedni z prvních v Česku, kdo sem tu akci dostal.

Takže na našem území jsi průkopníkem?
Vždycky říkám, že jsem nejmenší a zároveň nejmenší crossfiťák, protože mě to od prvního dne změnilo život a díky tomu mohu deset let dělat, co mě baví a naplňuje. Rád to šířím dál, protože to je do budoucna nás všech, abychom byli aktivní a zdravím. Točím i videa, jak by měli lidé cvičit, jak se posouvat a navštěvovat tělocvičny, aby byli zdraví.

Vašku, kudy vedla tvoje cesta k organizaci crossfitových závodů?
Navštívil jsem crossfitový trénink a změnilo mi to svět. Myslel jsem, že makám na sto procent, ale až crossfit mi ukázal, kde mám rezervy. Začalo mě to bavit, začal jsem se zlepšovat. Když děláte nějaký sport, tak máte výhodu. Mě to bavilo, docela mi to šlo, začal jsem závodit a na začátečnických akcích jsem obsazoval první místa. Tím, že jsem objížděl závody, tak jsem v sobě našel svoji životní roli organizátora, protože jsem pak uspořádal svůj závod, díky kterému tady po devíti letech tvoříme největší akci v Česku. Začal jsem pomalu, měl jsme závody pro deset lidí, pak pro 30 lidí, pak jsme se přesunuli do Českých Budějovic, kde už bylo 100 lidí. Teď máme na závodě 370 lidí s evropskou účastí, což je neuvěřitelné. Každý rok pořádáme tři závody a tvoří je lidé okolo mě z gymu, kteří jsou srdcaři. Je to skvělé.

Kdo jsou lidé, kteří se závodů účastní?
Je to od každého někdo. Někdo třeba chodí cvičit a chce si otestovat sám sebe. V crossfitu rivalita na závodním place je, ale pokud ten závod skončí, tak je to jedna banda, která se kamarádí a podporuje se. To se mi na tom strašně líbí. Tím, že máme závody pro začátečníky, mohou to zkusit lidé, co cvičí chvilku. Jsou tam i základní cviky, třeba skoky přes švihadlo, tak začátečníci mají jednoskoky, pokročilí dvojskoky a elitní závodníci skáčou trojskoky.

Evidujete v Česku nějaké žebříčky? A kdo je ta špička?
Asi bych to vztáhl na Crossfit Games, což je světová akce a poměřuje i Českou republiku, že se mohou poměřit i se zahraničím. Je tam možnost kvalifikovat se na světové games, což je velmi těžká a náročná cesta. Druhý rok jsme tam měli i české zastoupení. Tím se selektuje česká nejlepší desítka. Kvalifikace na hry trvá pět týdnů, po každém týdnu máte jeden závodní workout a záleží na tom, jak má závodník nastavenou sezonu, protože se toho nemusí účastnit.

Crossfit Games probíhají tedy jednou ročně?
Většinou to začíná v únoru, kdy vypíšou tři až pět workoutů, do kterých se může přihlásit každý. Máme tady jednoho z nejlepších crossfiterů v kategorii masters, kterému je 41 let a ten z 27 tisíc lidí na světě se probojoval mezi nejlepších deset procent a potom se dostal mezi nejlepších deset. Nakonec skončil na čtvrtém místě, což je neuvěřitelný úspěch. Stojí to hodně času a sil a je to pro Česko opravdu skvělé.

Co poradíš člověku, který chce začít cvičit a přijde k vám do tělocvičny?
Je super, že udělal ten krok a přišel. To je asi nejdůležitější. Zeptáme se ho, jestli by vůbec chtěl dělat crossfit, nebo jen posilovat a zpevnit tělo, jaký je jeho cíl, jestli se chce hýbat a chodit na lekce. Kdyby si vybral crossfit, projeli bychom vše od začátku, základy, na kterých můžete stavět. Plné rozsahy, opakování, propojit to s hlavou a předejít zranění, s tím, že budete dělat cviky špatně.

Jak dlouhá doba je potřeba k tomu, aby se člověk začal cítit lépe a viděl výsledky?
Výborné na crossfitu je, že je to společenské a komunitní. Člověk se necítí blbě, když už přijde na druhý trénink, protože ho lidé vezmou mezi sebe. Nikdo se mu nesměje, naopak ho podpoří a ukážou, co zlepšit, když tam trenér není. Jde o to hlavně vytrvat, navázat pravidelnost a tím pádem vás budou motivovat i výsledky, které se budou dostavovat třeba už po prvním měsíci. Někdo má cíl, že chce dát na bench 20 kilo a za měsíc dá 25 nebo 30 kilo.

Jsou lidé, pro které crossfit vhodný není? Třeba ze zdravotních důvodů?
Myslím, že ne. Crossfit se dá dělat všestranně a je vhodný pro každého. Je skvělé, že se to dá přizpůsobit každému. Když někdo nemůže dělat výpady, dřepy, tak jsou alternativní cviky, které může dělat. Vše se dá upravit pro každého jedince zvlášť. Ten člověk nemusí být bokem, ale může pořád cvičit ve skupině a posouvat své tělo.

V jakém rozmezí musí člověk počítat, že ho bude crossfit stát?
Co se týče vstupů do fitka, tak se to pohybuje řádově od 150 do 25 korun, záleží na lokalitě. Crossfit tím, že je licencovaný, tak je trochu dražší okolo 250 až 450 korun za trénink a k tomu nepřipočítáváme cenu trenéra. Hodně lidí navštěvuje fitko na základě měsíčního členství, díky kterému ušetří. To se může pohybovat v rozmezí od 1500 do 2500 korun.

Ty sám jsi v crossfitu také závodil, ale asi to už není tvojí hlavní náplní, že?
Tím, že jsem objevil crossfit a chtěl jsem se zlepšovat, objevil jsem závody, které byly v Česku na začátku. Bavilo mě to a dokázal jsem se umístit na vyšších příčkách. To mě nakoplo a byl to pro mě motor dělat věci lépe a více trénovat. Na základě toho jsem v sobě objevil roli pořadatele, která mě naplňuje více, než kdybych závodil. Závodník na vrcholové úrovni musí trénovat ideálně dvakrát denně, sedm dní v týdnu a tím, že mám další aktivity, jako je tělocvična, další závod a nějaké své tvůrčí věci, tak se to neslučuje. Rád se ale pořád udržuji v kondici, abych mohl kdykoliv naskočit, protože mě to stále baví a je super si jednou za čas zazávodit.

Takže jsi trochu sportovec a o něco víc organizátor a provozovatel tělocvičny?
Přesně tak. Díky tomu se odvíjí i další moje věci. Rozjel jsem svoji značku kávy, s programátorem tvoříme registrační systémy pro závody. Postupně se vše nabaluje.

Co tě nejvíce baví a co tě naopak trápí?
Mám výhodu, že jsem flegmatik, to mi říkali i doma. Z ničeho se moc nezhroutím. Mám na starosti zhruba 150 lidí v týmu, kdy musí během tří dnů každý vědět, co mají dělat. Dopředu plánuji...

Jak dlouho dopředu musíš připravovat tak velký závod?
Letní závod se připravuje zhruba rok dopředu. Mám výhodu, že už mám z minulých let nějaké zkušenosti a připravené věci. Největší zpětná vazba je, že lidé na závod přijedou, odzávodí si, líbí se jim to, přijdou za mnou a řeknou, že to děláme skvěle. To nás žene a proto se nám závody rozrůstají a jsou lepší a lepší.

Nechybí ti občas sport ve venkovním prostředí?
Chybí. Moje přítelkyně má strašně ráda procházky, běhání venku. Máme malého syna, kterého chceme brát ven. Když jsem byl malý, tak jsem byl furt venku. Teď trávím většinu času zavřený v kanceláři, protože jsem zatím na všechno sám. Jde to z mé hlavy, posílám to dál a vím, že to budu muset do budoucna vyřešit a odstranit práci, soustředit se na rodinu, abych se z toho nezbláznil.

Jaký sport by sis vybral, když bys sis chtěl venku vyčistit hlavu?
Rád hraju tenis. Nedávno mě kamarád vzal na tenis a od první chvíle jsem si vzal trenéra, byl jsem s ním dva roky a posouval jsem se. Na začátku jsem neuměl podat, pak jsem se posouval, pomaličku to létalo. Byl jsem venku, na sluníčku, načerpal jsem energii, vitaminy a pak jsem mohl jít zpátky do tělocvičny a pracovat.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít