Zdeňku, gratuluji k vítězství Marcela Kittela, na kterém máte velký podíl. Je to přesně to, co jste chtěli, vyhrát hned jednu z prvních možných etap, aby byl klid?
Určitě, tohle nám hodně pomohlo. Teď z nás spadne tlak a stres. Před závodem jsme si věřili, věděli jsme, že je na tom Marcel dobře a udělali jsme, co jsme mohli.

Jak těžké to bylo na trati, kde byl prach a téměř celou dobu pršelo?
Bylo to dost nepříjemné, jak to byl takový první déšť, tak to bylo dost uklouzané. Byl tam jeden velký pád, což bylo dost nepříjemné, ale my jsme se tomu naštěstí všichni vyhnuli. Jezdili jsme vepředu, v podstatě jsme jeli, jak jsme chtěli a povedl se nám i závěr.

Zdeněk Štybar na chvíli přerušil rozhovor s reportérem Radiožurnálu a šel se přivítat se synem. „Já jdu za Lewisem, pojďte se mnou. Ahoj 'Lujzíku', čááu ty si udělal bác?"

Jaké to je vidět hned za cílem rodinu a malého syna?
Já jsem rád, že tu jsou, protože jsem teď byl dlouho pryč a jsem rád, za každou chvíli, kdy ho můžu mít v ruce.

Doufali jste v závěru, nebo věřili, že sjedete dvojici uprchlíků, protože ti se drželi zuby nehty a povedlo se to až kilometr před cílem…
Abych řekl pravdu, tak to bylo tak chaotické, že jsem ani nevěděl, že tam jsou ještě dva odjetí, ani rádio nám nefungovalo. Povedlo se to a řekněme, že to bylo všechno takhle v plánu.

Mohl byste zítra dostat volnou ruku, i když Philippe Gilbert je v celkovém pořadí trošku před vámi?
Uvidíme, my to dneska večer s Philippem probereme, spíme spolu na pokoji. Uděláme nějaký dobrý plán.

Tomáš Kohout, nis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít