Kratochvíl: O výsledku závodu ví jako první rodiče. Až mi předají info, můžeme se společně radovat
Medailová bilance nejlepšího českého paralympionika současnosti, jenž loni v Paříži získal kompletní sbírku, činí z mistrovství světa v Singapuru čtyři zlata, jedno stříbro a dva bronzy. Nyní přišel do studia Radiožurnálu Sport paraplavec David Kratochvíl povídat nejen o skvělém vystoupení na vrcholné akci, ale také o významné pomoci rodiny a domácího zázemí. Na jaké signály při závodech slyší?
Davide, jaké máš vlastně ze svých úspěchů pocity?
Jsou to skvělé úspěchy, jsem nadšený, že jsem se vůbec mohl účastnit takových závodů a že se ty medailové umístění povedly. Myslím ale, že jsem pořád stejný puberťák, jako před tím.
Puberťák v 18 letech?
Už to bude asi končit, mamka taky doufá, ale myslím, že jsem pořád normální kluk.
A jak se u paralympijského vítěze a mistra světa projevuje puberta?
Občas taky odmlouvám, občas chci jít ven, i když vím, že se musím učit do školy. Takové normální věci.
Užil sis odpočinek po mistrovství světa?
Ano, v Singapuru to byl vrchol sezony, týden jsem odpočíval, jen ležel a užíval si volno. Teď už ale chodím do posilovny, abych se rozjel a příští týden skočíme do bazénu.
Co nějaké oslavy, mejdan?
Zatím ještě ne, ale za dva týdny mi bude 18 let, takže to spojíme.
A jsi spíš na pivo, na víno, na diskotéku?
Záleží, jak kdy, ale já můžu spíš pivko.
Co rád děláš, když neplaveš?
Mám rád relax, když si můžu lehnout, kouknout na seriál, na film. Rád se odreaguji hraním na varhany, na klavír a nebo si na kompu zahraju nějakou střílečku.
Na varhany hraješ kde, v kostele?
Ne, já mám doma digitální varhany, což jsou prakticky stejné varhany. Mají dva manuály a jednu pedálnici. Bydlíme asi 50 metrů od kostela, takže když potřebuji, mám klíče a mohu si tam kdykoliv zajít.
Ty bys byl opravdu schopen hrát třeba na mši v kostele?
To zase ne, neumím chorály. Učím se ale různé preludy a fugy od Bacha. Když bych se naučil chorály, tak bych to asi dokázal.
Na co máš větší talent, na umění a nebo na sport? Vypadá to, že máš talent na obojí.
Asi spíš na sport.
Mohlo být na mistrovství světa něco lépe?
Asi ne, protože jsem si to užil od začátku do konce. Bylo to dlouhé, protože jsme před tím měli kemp v Japonsku, ale po těch úspěších, které jsem nečekal, to bylo skvělé. Od prvního závodu jsem si to užíval a nevěřil, že by to tak mohlo dopadnout. Vždycky chci zaplavat co nejlépe, ukázat, na co jsem trénoval a medaile beru jako bonus a důkaz toho, že jsme dobře trénovali.
Jaké sportovní výzvy si můžeš ještě dát? Máš prakticky vše, co plavec mohl získat.
Chci plavat co nejlépe, překonávat své limity. Je krásné, že už mám titul mistra světa a i z paralympiády. Chtěl bych se trochu přiblížit i vidomým plavcům na olympiádě.
V Singapuru tři zlata, stříbro, bronz. Já jsem vyčetla, že většina zlatých medailí je z volného stylu a stříbro na znaku a bronz prsa. Znamená to, že znak a prsa tě tolik nebaví trénovat?
Ano, to je správně. Znak a prsa jsou u mě horší, nemusím to tolil. Kraul trénujeme nejvíc, to je moje hlavní disciplína a pak motýlek.
V tréninku tedy taky preferuješ kraul a motýlek?
Ano, kraul a motýl a i polohovky jdou, to jsou všechny styly dohromady. Když máme prsové tréninky, moc mě to nebaví, ale trenér je rád, že i v těch prsou se zlepšujeme. Dříve to bylo hrozné, teď už je to lepší.
Páteční finiš
Svého hosta zpovídá bývalá běžkyně na lyžích, olympijská vítězka ze ZOH v Turíně 2006, šestinásobná olympijská medailistka a dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová. Poslouchejte každý pátek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Když chcete zlepšit techniku stylu, jak to analyzujete, když se nemůžeš podívat na video?
Buď se mi to snaží trenér vysvětlil slovy, třeba, že mám dát ramena výš, nebo prsty do strany, abych měl silnější záběr. Když to nepochopím a nejde to, tak si mě zavolá ke kraji a na ruce mi přímo ukáže ten pohyb, jak mám zabrat, abych cítil tu vodu. Na ruce a nebo na nohou.
Když se na tvou techniku podívá trenér plavců bez hendikepu, jsou tam technické rezervy u tebe?
Nějaké asi ano. Nemohu se kouknout na video a všechno nedám na 100 procent. U znaku máme nedostatky a vždycky tam budou, to je u každého sportovce. Kraul už máme tak na 85 procent bych řekl.
Davide, byl jsi v Asii v Singapuru. Dokážeš vnímat místo, kde jsi a nebo pro tebe existuje jen hotel a bazén?
Je pravda, že cestujeme bazén - hotel - bazén - hotel, ale když jsme přiletěli do Singapuru, tak jsme měli dva dny volna a to bylo super, takže alespoň malinko jsme mohli Singapur poznat. Já to úplně neobhlídnu tak, že bych koukal na architekturu, ale když jsem vyšel z letiště, tak jsem poznal, že vzduch byl jiný, byl těžší a bylo to hodně poznat a bylo fakt horko. Hrozně jsme se potili. Budovy poznám v tom, že když jdu okolo, tak nějakým způsobem cítím, že tam je velká budova, široké ulice. Táta a nebo máma mi to popisovali, že tam je mrakodrap vedle mrakodrapu, bylo to neuvěřitelné.
Dokážeš vnímat odlišnou energii měst? Třeba porovnat Paříž a Singapur?
Nějakým způsobem ano. Evropské a asijské město bylo rozdílné nejen klimatem, ale i lidmi. Asiaté jsou strašně milí. V Thajsku byli strašně laskaví, pořád se usmívají a chovají se k vám hezky jako k turistovi. V Paříži to bylo krásné tím, že jsme to měli blíže domů, ale bylo to podobné, jako u nás. Mám srandovní historku, když jsme šli k Eiffelovce, tak jsme nemohli jet nahoru, bylo ukončení paralympiády a když jsme pod Eiffelovku přišli, tak mi to přišlo stejné, jako všude jinde. Sice jsem ji cítil nad sebou, ale to bylo tak všechno.
Určitě vnímáš ale silně chutě různých kuchyní, že? Evropská, asijská, kterou preferuješ?
Já miluji českou kuchyni, ty knedlíky, řízky.
A slučuje se to s vrcholovým sportem?
Jó, to samozřejmě. Dám si o víkendu, to se neomezuji. Ale i asijská kuchyně je super, když jsme ochutnávali jejich rýžové koláčky, tak to bylo výborné, ale je pravda, že na hotelech je mezinárodní kuchyně. Pořád nám dělali rýži s kuřecím a to už mi opravdu nejelo.
Dokážeš jako plavec poznat různé bazény?
Bazény jsou podobné, ale záleží na hloubce, jesli je stejná na začátku a na konci. Je poznat. když je voda o půl stupně chladnější. Když má třeba 26 a nebo 26,5 stupně, tak je to ideální teplota na závodění, ale kdyby měla víc, tak už je to horší na delší tratě od 400 metrů dál, protože svaly se přehřívají. Když je studenější, tak ty svaly jsou zase tuhé. Musí být prostě ideální teplota. Záleží také na složení vody, jestli je klouzavá, brzdivá, jestli je dobrý záběr.
Skutečně poznáš rozdíl v bazénu v Paříži a v Singapuru?
Ano, v Paříži byla hloubka asi 210 centimetrů a v Singapuru kolem tří metrů a to je ideální hloubka na plavání, protože ty vlny se neodráží odspodu a nebrzdí vás. V Singapuru byla voda taková měkčí, zabral jsem a bylo to poznat.
Jaká voda je ideální pro rekordní časy?
Musí být rychlá a musíte vzadu cítit, že se fakt posunete, že to jede.
Máte vy, parasportovci, nějaké speciální potřeby na vybavení sportoviště?
Musí to být bezbariérový bazén s minimem schodů a když tam jsou, tak tam musí tam být takové plošinky přes které jezdí vozíčkáři. Jinak preference nemáme.
Trenér s tebou jezdí po všech závodech?
Ano, byl se mnou všude, v Turecku, v Singapuru a je to super, protože je skvělé, když vám na místě řekne, jaký mám jít trénink a nabudí mě na závod. Hráli jsme spolu i karty, takže jsme se občas zasmáli a bylo to skvělé.
Nechává tě vyhrát?
Ne, to ne, on mě pořád porážel, tak jsem mu chtěl ukázat, že mu to vrátím a raději jsem rychle plaval.
Davide, narodil ses jako vidomý. Pamatuješ si, jaký byl svět, když jsi ještě viděl?
Ano, pamatuji si nějaké věci, které jsem vídával často ale ne všechny. Barvy, jako zelená, červená, modrá, to si pamatuji. Když mi někdo řekne, abych si představil strom, budovu, tak to zvládám, ale dělají mi problém obličeje, to je moc detailní.
Máš v paměti něco uloženého, třeba podobu někoho?
Asi rodičů a bráchy, ale mám je v hlavě pořád tak, jak vypadali před těmi 11 lety, takže asi teď vypadají úplně jinak.
A co třeba podobu bazénu? Plaval jsi už tehdy?
Ne, já jsem začal plavat až když jsem oslepl. Jako malý jsem hrál hokej.
Pamatuješ si ještě, co ti dělalo problém v adaptaci na tu nastálou situaci?
To moc ne, ale třeba prázdniny před první třídou, to jsem se musel učit Braillovou písmo, učil jsem se psát tiskace i psace. Braill byl asi nejtěžší, ale asi tak za dva týdny jsem už to uměl.
Jak jsi zvládal a zvládáš školní docházku?
Zatím dobře, máma ale chce, abych byl ve škole pořád, což chápu, ale já si chci po závodech občas odpočinout. Po Paříži jsem šel druhý den do školy. Docházku ale zvládám.
Jakou školu studuješ?
Šestileté gymnázium v Tachově.
Jak se učíš, když jsi pryč na závodech?
Moje asistentka posílá materiály do mailu, takže když mám na závodech čas, tak si otevřu komp, podívám se na zápisky, udělám nějakou látku, ale spíš se učím až doma.
Jak u tebe probíhal výběr sportu?
Byla to asi nejjednodušší volba. Jsem ve vodě svým pánem, musí se mi na každém konci samozřejmě tapovat, ale ve vodě se orientuji sám a nepotřebuji nikoho, kdo by mě naváděl. První závody, co si pamatuji, to bylo mistrovství Evropy juniorů v roce 2017, to mi bylo asi devět let. Pak nějaké Světové série v Berlíně ještě.
Kdy jste začali vnímat, že by tvoje výkony mohly stačit na velké výsledky?
Asi když jsem se dostal na mistrovství Evropy, to jsem splnil limit na mistrovství republiky v roce 2021, během covidu. To byl takový první impulz, když jsme si řekli, že by to mohlo jít. Dělal jsem to ale hlavně proto, že mě to baví.
Tapování. To dělají tvoji rodiče a oni tě musí před koncem bazénu klepnout, že se blíží konec bazenu. Kam tě klepnou?
Ano, oni mě klepají přímo do hlavy. Ten míček je ale měkký z molitanu, nebolí to.
Tvoji rodiče tohle musí dělat na každém tréninku, že ano?
Ano, každý trénink tam jsou se mnou. Když naplavu třeba šest kilometrů v bazénu, tak naběhají přes šest kilometrů okolo bazénu v tréninku.
Nehádají se mezi sebou, že se jim na bazén nechce?
To ne, spíš se hádají, kdo půjde. Asi už je to návykové.
Když jim chceš nějak poděkovat, tak co jim udělá radost?
Mají rádi své volno, protože s časem je to náročné, když chodí do práce a pak jdou se mnou na trénink. Mají rádi svůj klid, být společně na zahradě a něco udělat, jít na procházku. Já mám rád, když můžu jít někam pryč.
Jste spolu asi hodně, co?
Ano, když máme tréninky, tak jsme spolu čtyři hodiny denně na tréninku, takže toho bylo už dost. Jsem rád, když si zajedu za přítelkyní a nebo za kamarádama a něco podnikneme.
Ty máš ještě sourozence?
Ano, staršího bráchu.
Netrpěl tím, že péče o tebe zabírala rodičům více času?
To vůbec. Naši rodiče se snaží, abychom měli stejné podmínky, takže brácha netrpěl a měl taky i svůj prostor a pozornost od rodičů.
Rodiče s tebou byli i v Singapuru, kde jsi posbíral řadu medailí. Jak prožívají tvůj úspěch?
Jsou nervózní, máma víc. Táta nervózní je, ale nedá to najevo. S tapérama ale mluvit nemůžeme, takže si nepovídáme, ale nervózní asi je.
A u mámy se nervozita projevuje jak?
Je toho hodně, říká mi, abych si už šel obléknout plavky, nebo si dal nějaký snack, cukry. Já vždycky říkám, ještě minutu, v pohodě a to jí štve.
Když jsou závody na mezinárodní úrovni, tak jsou rodiče pořád tapéři nebo tam jsou jiná pravidla?
Ano, pořád, protože tapovájí je o důvěře, aby mě ťukli správně. Na kraula je to dva metry před stěnou, na prsa metr a půl a musí to být natrénované, takže jezdí na všech závodech.
Na takových akcí ale nemůže být asi jeden tapér z jedné strany a obíhat bazén, takže musí být z obou stran?
Ano, je to tak. Táta je na startu, na dohmatové stěně a máma je na obrátkách.
Poznáš rozdíl?
Ťukají stejně, ale táta občas dvakrát, když třeba plavu rychleji. Máma ťuká na znak do prsou, táta na hlavu. Na motýla a prsa táta ťuká trochu blíž a máma trochu dál, takže je to poznat, kdo zrovna ťuká. Už jsem na to zvyklý.
Davide, ty plaveš závod, třeba vedeš a dokážeš to poznat, jak na tom jsi?
V závodě ne, protože jak nevidím soupeře, musím se soustředit sám na sebe. Občas je cítit nějaké cáknutí, vlna po obrátce, ale není to tak intenzivní. Už se mi hodněkrát stalo, že jsme si dali placáka, byli jsme u stejné dráhy a dotkli se. V Singapuru na polohovce jsme byli hodně dlouho vedle sebe s Rogierem Dorsmanem, to je takový můj největší soupeř. To bylo super.
Může to mít i ten efekt, že plaveš rozplavbu a ty musíš furt naplno. Nebo jak odhadneš tempo?
Už to taky vypočítáváme, jak plavat v rozplavbě, protože když plaveme ráno a večer, tak síly ubývají. Moc mi to nejde, protože chci mít jistotu, že večer budu plavat, takže plavu třeba tak na 95 procent.
Odkud jsou tvoji největší soupeři?
Dorsman je z Nizozemska, ale jsme kamarádi. Pak třeba z Ukrajiny, ze Španělska, dva Japonce tam mám, ti jsou hodně dobří.
Jak jsi na tom s podmínkami pro trénink? Potřebuješ servis rodičů, trenéra a vše je náročné organizačně i finančně. Zlepšila se situace třeba po loňských paralympijských hrách, kde jsi zazářil?
Myslím, že ta situace je skvělá a servis mám od rodičů skvělý a nejen od nich, ale i od Paralympijského týmu i paralympijského výboru. Po závodech, kdy jsem se dostal do reprezentace je to poznat.
Jsou nějaké věci mimo techniku, co by se dalo zlepšit, aby jsi zrychlil?
Myslím, že mám vše a v bazénu v Tachově jsem spokojený. Mohu tam přijít kdy chci, takže moc tomu bazénu i městu Tachov děkuji.
A vyhřívají ti ho na správnou teplotu?
Jo, 27,3. Strojníci vždycky přijdou a říkají, dneska 27,4, tak říkám, že je to v pohodě. Já mám po ránu radši třeba 27,6, protože se mi v šest ráno do vody nechce. Sice to dělám už deset let, ale ráno se mi tam prostě skákat nechce.
Jak se na závodě dozvíš, jestli jsi vyhrál nebo prohrál?
To mi vždycky na konci říká táta, na padesátce máma. Táta řekne, že jsem vítěz, nebo jsem druhý a mám takový čas.
Takže rodiče to vědí dříve, než ty a dozvíš se to tedy až od nich?
Přesně tak, oni to vidí na té tabuli.
Jaké jsou tvé další sportovní plány?
Samozřejmě se zlepšovat. Jednou bych si ale chtěl vyzkoušet někdy ironmana a olympijský triatlon, prostě hodně náročné věci, které vás pošlou hodně na dno.
Jaké závody tě čekají do konce roku?
Teď už není tolik závodů, chtěli bychom jet na zimní mistrovství republiky v Plzni, tak uvidíme, jestli to dopadne. Příští rok jsou závody v Lignanu, možná se pojede Paříž nebo Barcelona a v červenci mistrovství Evropy.
