Hostem Pátečního finiše Kateřiny Neumannové byla nutriční specialistka Veronika Kuncířová. Proč k expertce na výživu chodí pro radu už třináctileté slečny? Vadí, když si sportovec v offseasn dopřeje nějakou „prasárničku“? Jak ladi stravovací návyky během soustředění nebo před vrcholným zápasem, závodem? „Chci, aby se zamezilo velkým extrémům se super potravinami nebo půsty. Stačilo by poslouchat a vnímat tělo,“ přeje si Kuncířová.

Praha 16:03 17. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Veroniko, kdy jsi v sobě probudila zájem o obor nutriční specialistky?
Musím říct, že to nebylo mé vysněné povolání, ale mám dobrý základ z rodiny, kdy nás maminka, někdy i proti naší vůli, vedla ke zdravé stravě. Postupně na střední škole, kdy se přidal sport, kterému se věnuji celý život, tak jsem pochopila, že strava je ve vrcholovém sportu základ a tak se to spojilo.

Jakou roli hraje v tvojí práci vzdělání a co už je zkušenost?
Teoretická část z vysoké školy je samozřejmě základ, na druhou stranu tím, že je to práce s lidmi, tak tam zkušenosti jsou stěžejní. Takže tak půl na půl, aby člověk zjistil, jak s kým komunikovat. Ta psychologická, kterou člověk sbírá, tak tam hraje velkou roli.

Není tvůj obor nikdy nekončícím příběhem dalšího vzdělávání? Dnes a denně jsou nové studie, informace. Jak moc musíš sledovat, co se děje?
Je to tak, je to nikdy nekončící běh a to mě na tom baví. Pořád před sebou máme pole neznámého a asi se nikdy nedočkám konce. Ve výživě je dobré naučit se filtrovat mýty a polopravdy, který je tam opravdu hodně. Takové ty wow zprávy se tu objevují s určitou frekvencí, takže je dobré to filtrovat.

Třídění informací a dezinformace. Těch je ve tvém oboru určitě hodně, že?
Ano, hodně. Občas je to tak, že každý, kdo jí, tak má pocit, že tomu rozumí. Někdy se stává, že samozvaní odborníci nám do toho vnáší spoustu nesmyslů a pro veřejnost je problém se v tom orientovat. To je asi to nejnáročnější, protože o tom často mluví i lékaři a nechci se nikoho dotknout, ale lékař nemusí vždy výživě rozumět až tak podrobně.

Musela jsi třeba ty sama upravit některé názory, co jsi měla zažité?
To určitě. Střet s praxí je jiný, protože když jsem vyšla ze školy, tak jsem přestala být tak striktní. Měla jsem vyšší očekávání od klientů i sportovců a praxe ukázala, že život se děje a je daleko náročnější ty principy naroubovat v dlouhodobém hledisku a musí se postupovat pomaleji, než by si člověk myslel.

Na kolik pro práci v oblasti sportu potřebuješ obecné základy, které jsou platné pro každého? To asi mít musíš?
Ano, určitě. I u vrcholových a výkonnostních sportovců se odrážíme nejen ve výživě, ale i v životním stylu na tom základu. Řešíme spánek, celkovou rutinu a to platí nejen pro vrcholové sportovce. U nich platí, že musí být mnohem disciplinovanější, protože se to odráží na jejich výkonu.

30:48

Tenistkám je těžké nastavit ideální stravovací návyky. Alkohol ale škodí všem, říká výživová poradkyně

Číst článek

V čem je ta nadstavba jiná v tom, co řešíš s běžnou populací?
Aby ten sportovec byl ideálně připraven na výkon, ať jde o zápas, nebo závod. Vrcholový sportovec má omezené množství na regeneraci, protože má hodně tréninků. Točí se to kolem toho, aby mu jídlo posloužilo a udělalo službu, co má. Aby zvládal regenerovat, neměl trávicí obtíže a jídlo ho nerozhodilo. Sportovec musí mít vyladěno, kolik a co jíst, ale také už se řeší i časování, kdy a co si dát. Využívají také potraviny, které by běžná populace, co má sedavé zaměstnání, nejí v takové míře, pokud si chce udržet zdravou váhu. U sportu ale ty energeticky náročnější potraviny se využívají kvůli tomu, že jsou třeba dobře vstřebatelné.

Na kolik ty osobně musíš sportu rozumět, abys dokázala sportovcům nastavit stravování?
Nemusím ten sport umět hrát, to platí třeba u fotbalu, kde se směju, že jsem jeden z mála lidí v týmu, který s míčem neperlí. Je ale dobré mít základ daného sportu, aby člověk věděl, jak to funguje, jak probíhá hra, jaké jsou tam energetické nároky, jaká je sezona, jaké jsou tam mikro a makrocykly. Povědomí mít člověk musí, protože je rozdíl, pokud radíte někomu ve fotbale, v baletu a nebo přijde někdo, kdo dělá triatlon.

Na kolik se to odráží ve složení a množství stravy, kterou různí sportovci potřebují?
Určitě je rozdíl, jestli se bavíme o sportovci dětském, dorostovém anebo dospělém. Nároky jsou primárně dané věkem. Rozdíly jsou i v počtu tréninkových jednotek a délce. Pokud je to vytrvalostní sport, třeba triatlon, kdy se dostáváme na různé sporty během dne ve třech fázích, tak objem energie musí být vyšší. Je to často problém, aby sportovci ten objem ujedli. Není to tak, že by cíleně jedli málo, ale opravdu to neují a je problém k nim dostat dostatek jídla. Je to nutriční trénink, aby si trávicí trakt takových sportovců zvykl na ty obrovské dávky, co potřebují.

Je potřeba, aby stravu upravovali i hobby sportovci, co chodí přes den do práce?
Určitě, protože zdravá strava, po které je nám dobře, tak nesouvisí jen se sportem, ale i u hobby sportovců pokud ji mají dobře poskládanou, tak uvidí sami na sobě, jak se cítí. Někteří hobby sportovci sportují i kvůli redukci hmotnosti, takže pokud je špatná strava, tak ji nepřesportují ani o tom víkendu.

Veroniko, spolupracuješ s fotbalisty Slavie Praha. Pracuješ i s těmi nejlepšími?
Ano, pracuji jak pro fotbalovou akademii Slavie, tak i pro náš A-tým. Je to velmi různorodé.

Takže ty mladší učíš správně jíst, pít a u áčka je to jiné? Řešíš tam nějakou nadstavbu?
U áčka už základ je, protože bez správné výživy ten vrcholový sport dělat nejde, takže tam už řešíme detaily. Někteří hráči, co přichází, tak nemají třeba tak dobrý základ z předchozích klubů, tak zabrousíme i do základů.

Když do týmu přijde cizinec z nějaké kulturně jinak laděné země, tak jak zapadne do českého systému a do toho, na co jsme tu zvyklí jíst?
Většinou stravování není o jednom jídle, hráč má možnost výběru, takže si to může přizpůsobit a vždy se nějaká varianta najde.

A když třeba přijdou hráči z jiných oblastí světa, tak jsou ukáznění a zvyklí jíst, jak by vrcholový sportovec jíst měl?
Musím říct, že na začátku to třeba někomu chvíli trvá, ale motivace zapadnout do systému je velká. Snaží se nejen na tréninku, ale i v téhle oblasti, takže když pak dostanou nějaké impulsy, co zlepšit, tak jsou většinou schopni na tom zapracovat.

Dostáváš třeba od trenéra úkol, že je nějaký hráč hubený a potřebuje zesílit, nebo že je někdo na hraně s váhou a musí se hlídat? Jsou tam takové rozdíly v jednom týmu?
Ano a dost velké a to už jen kvůli věku. Jsou tam kluci, kterým je okolo dvaceti let a pak tam jsou zkušení přes 30 let. My hráče pravidelně testujeme, jejich tělesné složení, abychom věděli, kolik mají svalů, tuku. Po diskusi s trenérem a kondičními trenéry se vymýšlí, jak na ně, aby mu nastavili plán. Já z pohledu výživy, aby měl třeba jiný trénink z pohledu kondice. Celá skupina se stará komplexně o jednoho hráče.

Ve fotbale je to tak, že hráči mají v kabině vyskládanou doplňkovou výživu. Nikdo si sám nic vlastního nevymýšlí?
Výživa je v Česku stále relativně nové téma a jsem ráda, že to do sportů prosakuje daleko více. Servis je tam jiný, než jsi měla třeba ty, ale není to tak dávno, co si to i hráči řešili po vlastní ose. Teď už zázemí mají, někdo, kdo přijde z jiného týmu, tak má třeba vyzkoušeno něco, co mu funguje, tak ho v tom necháváme. I ta psychická pohoda je velmi důležitá pro jeho výkon.

Veroniko, řeší to každý z nás a i sportovci a to je váha. Především u děvčat, ale nejen u nich. Jak velké téma to je?
Minimálně v lednu je to hot topic. Hmotnost, redukce hmotnosti. Co se týče děvčat, tak opravdu většina dívek a žen to řeší celoživotně a ne vždy dobrým směrem. Mimo fotbal se věnuji i poruchám příjmům potravy a nárůst dívek, co mají podváhu je čím dál vyšší.

A je leden měsícem, kdy to lidé řeší víc, než po zbytek roku?
V lednu se snaží do toho naskočit sami. Když jsou ale očekávání nereálná, jde se z nuly na 100, tak často dojde k nějakému selhání. Když člověk třeba vůbec nesportoval a najednou chce cvičit pětkrát týdně, nejedl nikdy moc ovoce a zeleniny a chce to mít v každém jídle, tak ho to za dva týdny semele. Chybí mu starý život. V únoru a březnu pak přichází v lepším případě k nám, aby to diskutovali, protože jim to třeba nevyjde.

25:47

Vědci vypěstovali mikrobům svaly. Dá se z toho vyrobit odolná tkanina do neprůstřelných vest

Číst článek

Ta potřeba být na nějaké spodní váhové hranici je u mnoha sportů velká. Je to ale pro každého? Může být každá sportovkyně hubená? Protože genová výbava, kterou máme je dost zásadní pro to, jak bude jednou vypadat?
Stoprocentně. Občas si člověk vybere sport, pro který nemá genetický somatotyp. Co bych ráda zmínila, že nejnižší hmotnost není vždy zárukou nejlepšího výkonu. Sportovec se na to často fixuje a zapomíná na to, že pokud tělo bude dobře vyživeno, tak mu nějaká dvě, tři kila ten sport odpustí a bude mít stabilnější a lepší výkon, než když bude podvyživený. U slečen často vidíme poruchy menstruace a psychickou nestabilitu.

V jakém věku je největší nebezpečí, že dojde k těmto problémům?
Ten věk je dost nízký. V praxi se setkávám už s třináctiletými slečnami, které přicházejí opravdu ve stavu těžké podvýživy. Často to je spojeno se sporty jako balet, krasobruslení, ale i atletika. Je to už období, kdy slečna začíná vnímat změny své tělesné kompozice a ne vždy se jí to hodí do toho sportu a může jí to vyděsit. Pokud se to spojí s její povahou a má tendence k perfekcionismu, podpoří to trenér a tlačí na ni, aby byla v nízké váze, tak je k tomu jen krůček. Druhá skupina jsou slečny kolem sedmnácti a osmnácti let, to jsou takové dva vrcholy.

Je to obvykle kombinace více důvodů najednou?
Ano, poruchy příjmů potravy nejsou obecně jedna věc. Rodiče se mě často ptají, co udělali špatně, ale nejde poukázat na jednu věc. Je to mix a jedna z toho je genetika, povaha jedince, pak záleží na určité životní náhody typu, kdo komu co řekl. Pokud trenér na svého svěřence tlačí a svěřenec to myslí vážně, tak to pak nevydrží.

Předpokládám, že základem je, aby byly děti odmala naučené se správně stravovat?
Ano, rodina je základ nejen ve sportu. Dítě kopíruje vzorce rodiny a pokud má rodiče, kteří sami sportují, mají zdravé zásady a jsou schopni do své výživy vložit i něco energeticky náročného, tak má takový dobrý zdravý základ i pro vrcholový sport. Pak je snadnější odolávat vlivům prostředí.

Veroniko, stavování a psychika spolu blízce souvisí. Na kolik se vzájemně ovlivňují? Všichni víme, že když je třeba stres, tak sáhneme po nějaké „prasárničce“...
Psychika a výživa je jedna nádoba, kde se to přelévá a bližší vztah neexistuje. Co se týče stresu, tak ano, ale je to normální. Spoustu věcí, pokud je člověk dělá občas, tak patří do normálního stravování. Pokud je náročný den a večer si dáme čokoládu, tak se za to nemusíme trestat. Byl náročný den a je to naše odměna. Nesmí se to ale stávat každý den, protože jde o frekvenci. Hledání balancu je stěžejní téma.

Co tedy při problémech se stravováním řešit dřív? Psychiku a nebo jídelníček?
Ideálně současně. Ale řekla bych, že i když se psychika v naší společnosti lepší, tak je to v naší společnosti stále tabu a když někdo dochází psychoterapie, tak se za to stydí. U výživy se z praxe často setkávám s tím, že výživa je špička ledovce nějakého problému. Ukazuje nám to vztah k našemu tělu a odráží se v něm, jak se o něj staráme. Jestli má člověk tělo rád a snaží se mu dostat vše potřebné a nebo je to forma trestu.

Když se člověk cítí dobře, tak drobné úlety, jako je jedno malé pivo neškodí. Občas vídám sportovce, kteří by si nikdy pivo nedali, ale pak jsou sportovci, co to tolik neřeší a jsou stejně úspěšní?
Souhlasím s tím, že stoprocentní režim z dlouhodobého hlediska je neudržitelný a to právě kvůli psychické pohodě. Časem to začne scházet, sportovec pak nemusí být šťastný a projeví se to na výkonu. Občas jít mimo režim je žádoucí, u vrcholových sportovců je ale důležité si to načasovat. Když je soustředění a nebo sezona, tak by tyhle věci měly být na minimu. Když je po sezoně, tak je prostor víc i na společenský život.

Bez porce ovoce nebo zeleniny se denně obejde skoro polovina Čechů. Rizikově se stravuje pětina obyvatel

Číst článek

Jak je to s vlivem psychiky na kolísání váhy? Je tam stejná úměra?
Záleží, jak u koho. Někdo je citlivější a je to vidět výrazněji, že když je ve velkém stresu, třeba mladí sportovci, tak buď ho zajídají a nebo nejedí. To se projevuje jak do psychiky, tak do výkonu. Ve výživě je to hodně individuální.

Kam míří moderní nutriční terapie? Vnímám superpotraviny, ale i návrat ke kořenům, tedy čerstvé stravy, doma vypěstované...
Asi bych řekla, že se s kolegyněmi shodneme na to, že bychom byly rády, kdyby se výživa vrátila zpátky do normálu, že tam nebudou takové extrémy. Lidé zkouší detoxy, nejnovější dietu, ale přitom by stačilo poslouchat své tělo a zjistit, co nám dělá dobře. Základy jsou dostatečný spánek, pravidelná strava, formování dobrých vztahů a fyzická aktivita, to jsou hlavní pilíře, co platí na všechny. Přála bych si, aby se to vrátilo tady k tomu a bylo méně extrémů.

Jaká střídmost by měla fungovat při využívání doplňků stravy?
To je často oblíbená sekce všech, co za mnou přichází. Je to doplněk a spousta lidí nemá právě dobře ukotvený základ. Když pak někdo přijde za mnou a má deset doplňků, ale přitom spí jen pět hodin denně, tak je to vyhazování peněz. Benefit doplňků má dopad, zvlášť u těch potvrzených, ale když tam chybí základní pilíře, doplněk to nezalepí. Doplňky stravy mají místo ve vrcholovém sportu, aby třeba nebyl nemocný, tak tam to smysl má. U běžné populace to ale často není dobře nakombinováno.

Kam tedy chodit nakupovat, aby když koupíme běžnou potravinu, tak to bylo to, co se slučuje se sportovním životem a sportováním?
Co se týče potravin, tak i když se někdo bude divit, tak Česko na tom není vůbec špatně. Máme tu úřady, které kontrolují kvalitu potravin. Nejlepší je držet se sezónnosti, co se týče čerstvosti a vybírat potraviny, které jsou pro to období typické a trochu to cyklovat. Nekupovat pořád to stejné.

Takže kupovat lednové jahody není to pravé?
Ne, to určitě ne.

Veroniko, jak ty zvládáš bojovat se svými chutěmi a čím hřešíš?
Výživu řeším denně a nejen u klientů, ale i u sebe. Mám na sobě ozkoušeno, že 100 procent není nutné, ale ani zdravé. Nemám černobílé vidění a zajdu s kamarády na pizzu, burger a skleničku, protože vím, že základ mám dobře poskládaný. Pokud bych měla vypíchnout něco, co mám opravdu ráda, tak to jsou kyselé bonbony, to je opravdu moje.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít