Hostem pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byla plavkyně Petra Weber Chocová. Jak těžké pro ni byly návraty do bazénu po mateřské pauze? Jak fungovala její spolupráce se zahraničním trenérem? Jakou pozici má v nadaci Nedoklubko? Jak se nyní cítí v roli fitness trenérky? Čemu všemu se věnuje po konci profesionální kariéry? Poslechněte si celý rozhovor s bývalou úspěšnou plavkyní, která startovala i na olympijských hrách v Londýně.

Praha 13:51 7. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Petro, ty ses v říjnu 2018 provdala za několikanásobného mistra světa ve footbagu Honzu Webera. Jaké to bylo kombinovat v jedné rodině dva sportovce?
Relativně v pohodě, protože Honza trénuje v létě venku a v zimě trénuje dole v pokoji. Já trénovala mimo v bazénu a za covidu doma v bazénu, takže jsme se při sportu vůbec nepotkávali.

Tak že byste spolu ladili kondici, to vůbec?
Ne, to absolutně nešlo. Fitness trenér třeba chtěl Honzovi pomoci s posilkou, ale jeho pořád něco bolí, takže se vždycky vymlouval. Každý jsme si tedy šli svojí cestou.

Tvoji kariéru přerušilo mateřství. To bylo plánované?
Částečně ano. Dohodli jsme se, že tomu necháme po svatbě volný průběh, ale samozřejmě to nešlo. Pak se zjistily drobné komplikace, tak jsme to s paní doktorkou začali řešit. V jednu chvíli to pak bylo naprosto neplánované, protože jsem splnila limit na mistrovství světa v dlouhém bazénu v roce 2019. Dva dny na to s mým panem trenérem Provázkem, který se za mnou přijel podívat na český pohár do Pardubic, tak si dělal legraci, že budu těhotná, když jsem tak rychlá. Udělala jsem si test a bylo to tam. Takže to bylo neplánované, protože jsem chtěla na mistrovství světa, ale dala jsem přednost rodičovství.

Jak jsi brala to, že tvá kariéra dostává stopku a že se stanete rodiči? Jak jsi to vnímala?
Neuměla jsem si to představit, protože první mimčo, tak člověk neví, do čeho jde. Moje představa byla taková, že budu trénovat ve fitku i ve vodě, dokud neporodím, a až porodím, tak nakojím a jdu zpátky do vody a do fitka. Realita ale byla trochu jiná, protože se malá narodila o dva měsíce dříve, takže tam byla větší péče a starost. V tu dobu mě trénoval americký trenér, a když jsem mu oznámila, že na mistrovství světa raději neodletím, tak se mnou ukončil spolupráci a přestala jsem mít trenéra ve vodě. Malá se narodila v roce 2019 v prosinci a v tu dobu se začal rozmáhat covid, ten pak přišel v březnu následujícího roku, kdy se utnulo všechno. Takže jsem dostala naprostou stopku, mohla se naplno věnovat mateřství a bylo rozhodnuto.

Ani to, že se olympiáda v Tokiu o rok posunula kvůli covidu, tak to nepomohlo, aby ses stihla připravit?
Nepomohlo. V tu dobu, kdy se covidem zakázalo trénovat a mohli jen profíci, tak mi vysokoškolské sportovní centrum ukončilo smlouvu k mému porodu, tak jsem to dodržovala a bylo mi hloupé jít do fitka. Měla jsem totální stopku a o to horší pak bylo po těch dvou letech se vracet.

Péťo, jsi jedna z mála, která se po mateřství ke své kariéře vracela. Popiš mi tu cestu?
Chtěla jsem se vrátit co nejdříve, ale kvůli covidu to nešlo, takže jsem byla prakticky dva roky bez pohybu. Říkala jsem si, že jsem se s tím plaváním nerozloučila, že jsem kariéru jen přerušila a že bych se chtěla vrátit hezkým výsledkem a pak to oficiálně ukončit. Bylo to hodně těžké, nějaká kila svalů šla dolů, tuk šel trochu nahoru. Dlouho jsem kojila, takže to ze mě malá vysávala. Šla jsem do fitka, přišla druhý den znovu a říkala jsem, že mě vůbec nic nebolí.

Plavkyně Petra Chocová skončila po návratu do bazénů dvanáctá na mistrovství světa v Číně

Číst článek

Takto ti to fungovalo?
Dokud jsem kojila, tak jo. Dokonce jsem po roce a půl se propadla asi na 57 kilo, což jsem měla naposledy na základce. I mamka mi říkala, abych se najedla, ale já jedla i větrníky a nic. Pak v zimě 2023 jsem byla čtyři setiny za limitem na mistrovství Evropy na krátký bazén, což mě samozřejmě štvalo, protože jsem měla v plánu ukončit kariéru.

Proč jsi nemohla?
No protože jsem chtěla kariéru končit hezkým výsledkem. Takže jsem v únoru 2024 poprosila pana Strnada, který mě dřív trénoval, jestli by se mnou alespoň jednou týdně šel na trénink. Na jaře, když byl nominační závod, tak mi chyběly dvě setiny, tak jsem zkoušela žádat svaz o divokou kartu a nebylo mi vyhověno. Musela jsem tedy zase pokračovat dál.

Měla jsi v té době inspiraci v nějaké osobě ze sportovního světa, kdo se vracel po dětech na světové úrovni?
Kdysi dávno, to jsem ještě ani neměla malou, tak se mi strašně líbilo, když jsem viděla sportovkyni na stupních vítězů s tím malým dítětem. To bylo úžasné a říkala jsem si, že bych to jednou chtěla zažít a to byl můj motivátor.

Cítila jsi, že na tom návratu bylo něco, co bylo lehčí? Jakože pro tebe byly tréninky třeba únik?
Bylo to asi to, že v tu chvíli pro mě bylo na prvním místě mateřství a to plavání bylo na jednom, až druhém stupni. Nebylo to, že musím něco dokázat, ale dělala jsem to s jinou chutí, a proto mi to pak začalo jít.

Jak moc ovlivnilo tvé tělo, že jsi rodila o skoro dva měsíce dříve?
Ani nevím. Do poslední chvíle jsme chodila do fitka, vše bylo v pořádku. Pak ale nastaly komplikace, začala mi odtékat plodová voda, zavřeli mě do porodnice. Tři dny jsem tam brečela, pak mi došlo, že tam nejsem kvůli sobě, ale kvůli malé, tak jsem to brala úplně jinak. Zjistil se velký zánět v těle, v krvi a v plodové vodě a začal se vyvolávat porod a malá musela rychle ven. Byla jsem pak asi ještě čtyři dny v porodnici kvůli zánětu a dostala antibiotika a pak mě pustili domů. Tím, že jsem rodila na začátku osmého měsíce, tak jsem ani neměla extrémní břicho, takže mi pak stačilo tejpování břicha a bylo to rychle pryč.

Jako roli zastáváš v nadaci Nedoklubko?
Jsem koordinátorka pro porodnici v Podolí. Nadace se stará o rodiny předčasně narozených dětí, tak jedna maminka vypomáhala Nedoklubku a mně se to začalo líbit, takže asi po dvou letech, co se malá narodila, tak jsem oslovila nadaci, jestli bych jim mohla pomáhat. Oni v tu dobu neměli pro Podolí koordinátorku a já byla ráda, že to mohu převzít.

Co vlastně maminky a rodiny nedonošených miminek nejvíc potřebují?
Nejdůležitější je psychická pomoc. Dodáváme i letáčky do porodnic, kde je spousta informací, co to obnáší, na koho se obrátit a co může přijít. Je to takový součet všeho nejdůležitějšího, co se týče nedonošenosti.

Takže je hlavně o informovanost?
Ano. Spolupracuje s námi ale spousta tvořilek po celé republice, a dokonce i slovenské tvořilky nám posílají dárečky pro miminka. Máme symbol malé chobotničky.

Ty máš tedy pětiletou zdravou holčičku. Jak moc ji baví sport?
Na to, že má oba rodiče velké sportovce, tak byla trochu líná a musela jsem ji dokopat. Začala chodit na gymnastiku, má tréninky dvakrát týdně 2,5 hodiny a začalo ji to bavit. Občas i předvádí doma něco a myslím, že nemá problém postavit se k čemukoliv. Po manželovi je taková, že když jí něco nejde napoprvé, tak už to nepůjde a hrozně se vztekne. Já jsem přesný opak, já dokud to nedokážu, tak u toho zůstanu.

Tvůj táta tě dlouhodobě trénoval. Jak moc ses na základě své zkušenosti se svým otcem - trenérem, přísným trenérem, to rozhodla vést jinak?

S Honzou jsme se domluvili, že chceme malou vést ke sportu, aby se hýbala, ale jestli bude dělat sport vrcholově, to bude na ní. Nechceme jí do toho tlačit. Když bude chtít být houslový virtuos, budeme ji podporovat, ale rozhodně chceme, aby měla sportovní základy a aby nebyla pecivál.

Doporučila bys jí plaveckou kariéru?
Ne.

1:27

‚Výkon skvělý, jsem spokojená,‘ říká Horská po českém rekordu na prsařské dvoustovce v Budapešti

Číst článek

A tenisovou?
To bych jí doporučila, protože dědeček hrál tenis, takže říkal, že už koupili raketu. Mně je to fakt asi jedno, co se jí bude líbit, v tom se ji budu snažit podpořit.

Petro, 20. prosince jsi těsně po vítězství na mistrovství republiky oficiálně ukončila kariéru. Není to škoda?
Je, ale skončila jsem ze zdravotních důvodů. Doktoři mi zakázali plavat, a kdyby se to nestalo, tak tam budu ještě pár let.

Co byly ty zdravotní důvody?
V červnu mě začala strašně bolet hlava, motala se mi hlava každý den, šílené tlaky do hlavy. Sháněla jsem specialisty, můj neurolog se na mě vykašlal, řekl mi, že má za 14 dovolenou a než by mi napsal rezonanci, že by to trvalo. Našla jsem si specialistku a na rezonanci mi řekli, že mám mnohočetné postižení páteře. Výhřez plotének na přechodu krční a hrudní. Vadí mi záklony a rychlé pohyby hlavy, záklony hlavy, což u prsou a u motýlku nejde nahradit. První názor jsem vzala v potaz tak na 20 procent, šla jsem ještě za ortopedem, spondylochirurgem, fyzioterapeutkou a všichni se shodli v můj neprospěch. Nedalo mi to, tak jsme si řekla, že do mistráku musím vydržet.

Co bylo tím nejhorším rizikem?
Že na sebe ty obratle spadnou a budu muset na sál.

Byla jsi od těch závodů ve vodě?
Byla, protože moje kamarádka Hanka, co se mnou jezdí závody masters a žije v Německu, tak přijela a byly jsme spolu.

Jak moc bylo to ukončení kariéru po mistrovství republiky bylo naplánované?
Když jsem odjížděla na mistrák, tak jsem s tím byla smířená. Měla se mnou závodit Kristýna Horská. Měla jsem dvě možnosti, že vyhraje Kristýna a pak jsem šla za pořadatelem, jestli bych ji mohla předat tu zlatou medaili, abych pomyslně předala žezlo. Druhá možnost byla, že to musím vyhrát a další možnosti, že bych nevyhrála, to vůbec do hlavy nešlo. Dopadla ta druhá možnost, protože Kristýna zrušila účast kvůli nemoci. Takže díky, Kíťo, mohla jsem se krásně rozloučit.

28:54

Pracuji se sluchátky a zavřenýma očima, popisuje fyzioterapeut Novotný. Sport je bolest, napsal v knize

Číst článek

Ty jsi měla tři operace ramene a někde jsem četla, že máš problém, že máš kosti od sebe. Jak to je?
Celou svoji kariéru jsem chodila po doktorech, měla jsem problémy se spoustou kloubů. Doktor ve Vinohradské nemocnici mi řekl, že být mým trenérem nebo rodičem, tak že mi zakáže sportovat vrcholově. Moje tělo prý má klouby daleko od sebe, a proto mi natékají bursy. To bylo mým problémem, proč jsem byla na operaci s ramenem a do druhého jsem si nechtěla nechat šťourat, když jsem viděla, že to nemá ten účinek.

Jak moc tahle fyzická dispozice limitovala tvé výkony?
Mě to asi až tolik nelimitovalo. Říkám si, že vše je tak, jak mělo být. Jsem zabejčená a co šlo, tak šlo přes hranu, pobrečela si do brejliček a šlo se dál.

Máš to tak i v životě?
Ve spoustě věcech to tak bohužel mám. Není to úplně top, co by to mělo být, ale jsem taková.

Ty jsi navíc jedna ze sportujících astmatiček. Jak se to projevuje v bazénu?
Já mám zátěžové astma, takže když jsem šla na hranu, začala jsem se zakuckávat. Zjistili mi to na alergologii, kdy mě poslali do takové bedny, kde mám zhluboka dýchat, a tam se na to přišlo. Snažila jsem se léčit, ale bylo to asi jako s těmi ostatními zdravotními problémy.

Péťo, už během mateřské pauzy jsi začala dělat fitness trenérku. Pokračuješ v tom?
Když jsem porodila a dostala se z nejhoršího, tak půl roku po porodu jsem zjistila, že nemohu být doma zavřená, takže jsem vzala malou do nosítka do fitka a pár klientů si vrátila.

A pak jsi pokračovala v trénování lidí?
Ano. Dopoledne byly moje tréninky a odpoledne klienti.

Malá ale chodí do školky až teď, ne?
Malá chodila do jesliček a teď druhý rok do školky. Když nechodila, tak na tréninky chodila do fitka se mnou a za klienty chodí od toho půl roku. Ve fitku je jako doma.

Pokračuješ v tom tedy dál?
Ano, dávám i individuální tréninky ve vodě a uvažuji o plaveckých kempech.

Pro dospělé, pro děti?
Měla jsem je pro děti, závodní a přemýšlím, že bych dvoudenní kempy mohla dělat třeba u triatlonistů. Proplouvám také malinko do realit.

Kristýna Horská prolomila tvůj 12 let starý rekord na 100 metrů. Nenapadlo tě fungovat třeba v jejím týmu?
To mě asi nikdy nenapadlo, protože tam je důležité vše od A do Z. Bála bych se, že bych někde něco zanedbala, plavec pak nepodal výkon a já bych si to strašně vyčítala. Nést na sobě břemeno cizí kariéry, to ne.

31:12

Plavkyně Horská: Nejvíc pro mě bylo, že rodiče zažili můj dosavadní životní závod přímo na místě

Číst článek

Jak je na tom podle tebe nyní české plavání? Je na vzestupu?
Máme spoustu kvalitní juniorů, z některých se stali bohužel už senioři a rychle to postupuje. Spousta trenérů přišla na to, že je potřeba dělat změny. Spoustu let se jelo v zajetém systému a zjistili, že to nejde. Doufám a věřím, že to tak bude dál a české plavání půjde nahoru.

Ty jsi zažila přístup i od amerického trenéra a zažila jsi s ním velký progres. Popiš mi ten jiný přístup?
Tam to bylo úplně diametrálně jiné, to se nedá srovnat.

Z čeho jsi šla do čeho?
Já se trénovala sama, takže jsem šla z ničeho. Dříve jsme jeli tréninky dvouhodinové, kde jsme plavali 5 až 7 kilometrů. S Lutherem jsme šli třeba na hodinu a čtvrt do vody a jednou za 14 dní byl dvouhodinový trénink, ale nenaplavali jsme více než dva kilometry. Plavali jsme s kettlebelem, plavali jsme na místě, měli jsme kužely. V Podolí jsme plavali na šířku na 20 metrech a já to tím technickým cvičením plavala třeba sedm minut. Připadala jsem si tam jako blbec, ale strašně mi to pomohlo. Na mé zdraví to asi nebylo ideální, bylo to hodně silové, ale v tu chvíli mě to vrátilo na skvělé časy.

Jak moc sis připadala, že to vypadá hloupě?
Mně to připadalo hrozně hloupé, ale na druhou stranu mi to přišlo super. Už mi bylo přes 30 let a byla to taková změna po tolika letech. Bavilo mě to, ale i mě to štvalo. Občas na mě houknul, abych makala. Po asi čtyřech měsících mě dokázal dostat na kvalitní časy a dala jsem si myslím osobák na 50 metrů motýlkem a kraulem.

Ukazovala jsi mi jednu medaili z masters. Co to je?
Masters plavání v bazénu je už od 25 let. Jsou tam kategorie po pěti letech s tím, že v každé kategorii je třeba top 10 světových časů a z toho je průměr. Můžeme se porovnávat mezi sebou v kategoriích. Jsme rozdělení podle časů.

A tomu se budeš věnovat dál?
Neměla bych, ale mě to prostě nedá, takže jsem kariéru ukončila mezi eliťáky a na masters závody bych se chtěla jednou za čas podívat. Bude pro mě těžké, že nebudu podávat kvalitní výkony, ale určitě se chci porovnávat s masters plavci, se kterými jsme si sedli a je tam skvělá atmosféra. Jednou za čas skočím do vody, budu doufat, že když to šlo přes fitko, že to půjde dál a jednou za čas masters závody dám.

A co ty reality?
Když jsem přemýšlela o konci kariéry, tak tchánovci mají svojí realitku. Pošťouchli mě, abych si udělala kurz, a nepřišlo mi to úplně hloupé, bylo to zajímavé. Je to fajn přivýdělek, tak uvidím, co z toho bude.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít