Je důležité si pro vás otestovat předem, kde budete za tři roky trénovat před OH?
Martin Fuksa: Jsem určitě rád, že jsem dostal tu nabídku a můžu být tady se všema klukama. Je to pro nás něco nového, za tři roky je olympiáda v Tokiu, kam bych se rád nominoval a podíval. Olympiáda je jednou za čtyři roky a nesmí se podcenit naprosto nic, takže je velice důležité se na ta místa podívat, aby to pro nás bylo co nejpřirozenější.

Jan Štěrba: Pro sportovce jsou v závěrečné přípravě důležité tři věci: Kvalitní spánek, strava a podmínky, za kterých se trénuje. To vše si teď nanečisto zkoušíme. Stěžejní je, jak se srovnáme s časovým posunem, pak se zkouší praktické věci jako ubytování, odlišnosti ve stravě nebo dojezdový čas v dojezdu na loděnici. Na to v období před olympiádou nebude čas, takže je potřeba to mít připravené, abychom věděli, do čeho jdeme.

Jaké jsou podmínky v Japonsku?
MF: Parádní! Ani jsem nečekal, že tu bude takové teplo, takže jsem si sbalil oblečení na teplejší podzim. Nebral jsem si moc triček a kraťasů, ale nevyužívám tu nic jiného. Chodím tu pořád v jednom a tom samém a peru si to. Pršelo asi jen dvakrát, jinak furt sluníčko na obloze.

JŠ: Je zde mírnější klima než v ČR. Aktuálně je tu 18 až 20 stupňů přes den, je tu vyšší vlhkost. Je možnost i využití vybójkované tratě a jezdí tu dost místních lodí, takže si simulujeme trénink ve vlnách, které se dají od olympijského kanálu očekávat.

Trénujete v poloslané vodě. V čem je to pro vás jiné než ve sladké?
MF: Myslím, že je normálně slaná. Je to záliv z oceánu, tak se mísit se sladkou nemůže. Měla by být těžší, ale to je pro trénink jedině dobře, musíme používat větší sílu. Když přijdeme z vody, oplachujeme se sladkou vodou, aby lodě nebyly od soli, jinak je to stejné. Necákáme na sebe tolik jako kajakáři, takže to máme v pohodě.

JŠ: Rozdíly jsou dva. Slaná voda má vyšší hustotu a záběr v ní je obtížnější, ale na to se dá tréninkem přizpůsobit. Ten druhý rozdíl je to, že slaná voda tzv. hůř odmašťuje, to znamená, že v bodě úchopu pádla může docházet k tomu, že ve slané vodě to pádlo trochu víc klouže, ale na to se dá také připravit použitím nějakých odmašťovacích prostředků a neměl by to být problém.

Při OH bude taky poloslaná, nebo ne?
MF: Myslím, že bude úplně stejná. Je to nějaký přístav v oceánu, takže těžká slaná voda. Na to se bude třeba připravit.

JŠ: Měla by to být voda z oceánu, protože olympijský kanál by se měl budovat v přístavním doku.

Steaky v "rýžovém" Japonsku

Máte si vyzkoušet, jak vám před OH půjde aklimatizace, jak jak vám šla teď?
MF: Trošku jsem se toho bál, ale nebylo to tak špatné. Celý let jsem vůbec nespal, to mi i pomohlo, že jsem byl tak hotovej a vyčerpanej, že jsem večer padl do postele a probudil se až ráno. Tím jsem si navykl na režim, ráno jsem se probudil a začali jsme fungovat.

Teď se cítím ještě líp, ranní tréninky jsou lepší než na začátku. Když tu trénujeme ráno, v Čechách je noc. Tak to asi bude i na olympiádě, takže na to si chci zvyknout. Teď jsem tu třetí týden a jsem s tím naprosto v pohodě.

JŠ: Pro mě je náročná, je tu + 8 hodin oproti ČR. Je to směrem na východ, to je pro mě vždycky obtížnější. Trvalo mi sedm až deset dní, než jsem se přehodil na místní režim.

Jak jste si zvykli na tamní jídlo?
MF: Japonci jsou hodně „rýžoví“ a já mám rýži hrozně rád, takže jsem s tím v pohodě. Jedí i hodně ryb a mořských plodů. Ty moc nemusím, ale nevadí mi to, protože to umí skvěle upravit, že je to parádní. Pak jsme v oblasti, kde frčí steaky, takže občas dostaneme opravdu luxusní steak. Vaří nám nějaký borec, co má snad i michelinskou hvězdu. Nebylo potřeba si na nic zvykat. Abych je malinko popíchnul, chybí mi trošku víc masa, ale je to v klidu.

JŠ: Na japonskou kuchyni jsem se těšil a místní v tom vůbec nezklamali. Uzenou rybu ke snídani by asi Evropan nečekal, ale snaží se nám vycházet vstříc. Je to hodně o rybách, mořských plodech, krevetách, to tu žereme o sto šest.

Co vás v Japonsku překvapilo, ať už po sportovní,nebo nesportovní stránce?
MF: Je to jiná kultura a je to vidět. Líbí se mi, že Japonci vypadají pořád pozitivně naladění. Pořád se vám kladní a usmívají se. Když něco potřebujete, hned se vám snaží pomoct. Ochota v těch lidech je fakt skvělá.

JŠ: Mile mě překvapilo, s jakou nehranou úctou se k sobě místní chovají. Nejlépe je to vidět na silnici. Nikdo na nikoho netroubí, provoz je plynulý. To bychom si odsud mohli přivézt.

Stala se vám tam nějaká zajímavá příhoda?
MF: Když jsme poprvé navštívili místní lázně, tak tam se musí jít donaha. Přišli jsme a hned jsme chtěli jít do bazénku. Nějaký Japonec nás zastavil a ukazoval nám, jak a kde se máme mýt. Bylo to takové rozpačité a vtipné, ale aspoň jsme se to naučili. (směje se).

JŠ: Návštěva sportovců a olympioniků z Evropy je velkou událostí. Když jsme přijeli z letiště, vítal nás zástup nejen funkcionářů, ale i dvě třídy dětí a mávaly. Bylo to docela veselé.

Kde byste vlastně jinak trénovali, kdybyste nebyli na soustředění v Japonsku?
MF: Zůstal bych doma. Minulý rok jsem si zkusil, že trénink na podzim není až tak podstatný. Důležité je udržet se v tempu, abyste nezlenivěli, ale nemusí to být na maximum.

JŠ: Pokud bychom nebyli v Japonsku, zamířil bych do osvědčené Chula Visty (v Kalifornii, pozn. red), kde jsou na podzim ještě trošku lepší. Je to osvědčené místo, na podzim tam vždycky uděláme solidní základ pro sezonu. Chystám se tam opět na jaře příštího roku.

Jaký na vás udělalo Tokio dojem?
MF: Je jiné než Čechy. Hrozně rád poznávám místa, kde jsem ještě nebyl, Tokio bylo jedno z těch míst, viděli jsme, jak se staví olympijská vesnice a byli jsme i na závodním kanále. Líbili se mi lidi, jídlo i život. Chodil jsem a hltal, zapisoval si to do hlavy, abych měl zážitky a mohl se sem jednou vydat na výlet.

A co olympijská vesnice a kanál?
MF: Na místě olympijské vesnice je staveniště. Ještě to vůbec nevypadá, že by tam měla být olympijská vesnice. Je to v centru Tokia, za dvacet minut jsme byli na závodním kanále. Kanál je přístav, kde není vidu, že by se tam měly jet olympijské závody. Žádná cílová věž, žádné zázemí, nic. Sám jsem zvědavý, co jsou schopni stihnout. Snad budu mít možnost to za tři roky zkontrolovat.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít