Obojživelníci ve slalomu i sjezdu. V lyžování samozřejmost, v kanoistice rarita
V lyžování je samozřejmé, v kanoistice ale výjimečné. Slalomáři a sjezdaři se letos na společném mistrovství světa v Pau scházejí po 24 letech. Společný šampionát by měl hlavně napomoci zviditelnění tohoto sportu. Obě disciplíny jsou totiž celkem rozdílné, a tak mají i své specialisty.
Divoká voda bouří při závodech obou odvětví stejně, v tom žádný rozdíl není. Zatímco ale sjezdaři potřebují dopádlovat do cíle jen co nejrychleji, slalomáři se přitom musí ještě trefit do více než dvaceti branek.
„Slalom je o hlavě, jak ho člověk zvládne psychicky, a také o tréninku na tekoucí vodě. U sjezdu mám ráda, že můžu ukázat svou fyzickou zdatnost. Musím ukázat, že umím jezdit rychle,“ říká Radiožurnálu Martina Satková, která je na divoké vodě obojživelnicí. Ve sjezdu se už stala mistryní světa mezi dospělými a ve slalomu posbírala několik medailí z juniorských šampionátů.
Dvojí účast na společném mistrovství světa ve francouzském Pau jí ale těsně unikla a závodí jen ve sjezdu. „Možná je dobře, že budu závodit jen v jedné disciplíně. Bylo by dost těžké se soustředit,“ míní. Ty největší hvězdy kanoistiky se o něco podobného ani nesnažily. Stejně jako v lyžování se jedná o specialisty.
Třeba vítěz loňského Světového poháru vodních slalomářů Vít Přindiš by se neodvážil nastoupit proti sjezdařům. „Trať bych asi sjel, ale dostal bych strašnej ranec,“ přiznává s úsměvem. Zato úřadující slalomářský mistr světa Jiří Prskavec by do výzvy šel. „Nejsilnější od nás by byli konkurenceschopní, kdyby na tu loď trénovali. Chová se totiž úplně jinak než naše.“
Třeba se vodáckého obojživelníka na té nejvyšší úrovni dočkají fanoušci příště, po letošní obnovené premiéře v Pau mají slalomáři se sjezdaři domluvený společný šampionát i na rok 2019.
