Kombinace atletiky a gymnastiky a všechno ve velké rychlosti, popisuje Vyvial požární sport
Zajímavého hosta přivítal ve studiu Radiožurnálu Sport moderátor David Novotný. O požárním sportu přišel diskutovat Radek Vyvial „Náš sport je trochu atletika s prvky gymnastiky. Co se týče atraktivnosti, tak bych to přirovnal k lezení na rychlost, které dělá třeba Adam Ondra,“ říká o specifickém sportu Radek Vyvial.
pilinami
Radku, proveď mě prosím požárním sportem. Kde se to vzalo a tak dále...
Měl jsem obavy, na co se budeš ptát, protože mi bylo jasné, že o tom asi moc vědět nebudeš. Ten sport má u nás tradici od roku 1968. Vzniklo to v bývalém Sovětském svazu někdy před 2. světovou válkou. Pravidla se nastavila v roce 1945 a v roce 1966 se změnila, ale od té doby se jede až do teď.
Poslechněte si celý rozhovor s hasičem Radkem Vyvialem o požárním sportu v pořadu Na place
Takže skoro 60 let je to nějaký standart?
Ano, co se týče technických podmínek a překážek. Co se týče výstroje, tak se to změnilo rapidně. Sport byl původně jako příprava na zásahovou činnost hasičů. Byly tam prvky, se kterými se mohl setkat při výjezdu. Překonávání překážek, hašení požáru pěnovým přístrojem, záchrana osoby pomocí žebříku z patra. Oni z toho vymysleli čtyři disciplíny: 100 metrů překážek, výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže, štafeta 4 x 100 metrů a požární útok. Hasiči to běhali v plné polní, zásahová obuv, zásahový oděv, přilba, opasek. Tím, jak se ten sport popularizoval, tak se odlehčovalo a odlehčovalo a teď je to seriózní sport s atletickými prvky, s prvky gymnastiky trochu. Běhá se v elasťákách, tretrách, zůstal opasek a odlehčená přilba. To musí být z bezpečnostních důvodů.
Dříve se tam opravdu dávali nějaké figuríny, co se museli zachránit?
To už jsi zabrousil do jiného druhu požárního sportu. Jsou to disciplíny TFA, tvrdý hasič přežije. Je to sport, který vznikl na západě. My tam figuríny nemáme.
A dá se to někde vidět? Je to tedy konkurence?
To je takové pojmenování celé soutěže, ale o té bych mluvit nechtěl. Jen o požárním sportu.
První disciplína je 100 metrů překážek. Jak to probíhá?
Po 23 metrech je bariéra dvakrát dva metry, za ní jsou dvě hadice, jedna váží dvě a půl kila.
Překonáš bariéru, vezmeš hadici...
Obě dvě, přeběhneš osm metrů dlouhou kladinu, hadice rozhodíš, musíš je spojit do sebe. Jednu hadici na rozdělovač, ten je 30 metrů od cíle a na druhou hadici nahodíš proudnici, kterou máš za opaskem a běžíš do cíle. Na jutubku je toho spoustu.
Roudnice je ta finální injekce?
Ano, tu máš pořád za opaskem. Máš ji zastrčenou a ona drží, ale může vypadnout.
Jaké jsou časy?
Mohu se pochlubit tím, že máme v Česku tři mistry světa a jeden z nich je držitelem světového rekordu. Pod 15 vteřin.
Tohle všechno pod 15?
Ano, on to má 14,64.
To je blázen, to není možné...
Možná trochu blázen je.
A jsou nějaké postihy, když třeba spadneš z kladiny?
Ano, musíš se vrátit, když spadneš. A nebo jsi tak šikovný, když se dostaneš za hranu. Od toho tam jsou ale rozhodčí.
A ty věci, co sbíráš cestou, tak si chytáš sám?
Ano, to je tvůj vercajk, ten si chystáš sám. Pokud se ti hadice rozpojí, je to tvůj problém.
Další disciplína?
Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže. To je za mě nejatraktivnější část na koukání. Vidíš tu stěnu, jak kluci běží. Je to zhruba 11,5 metru. Představ si panelák, který má tři okna, vezmeš žebřík, ten má devět kilo, 30 metrů od paneláku se rozběhneš, zavěsíš ho...
Jako s tím žebříkem na rameni?
Ne, v ruce. On je čtyři metry dlouhý a na konci je hák, aby se zasekl o parapet. Běžíš, zavěsíš do jednoho okna, sedneš si obkročmo. Tam je dřevěná deska a sedíš na půlce zadku. Zpočátku je to bolestivé, když se to učíš, ale pak si zvykneš. Vyhodíš pak žebřík do druhého patra, zase sedneš na parapet, vyhodíš ho do třetího a tam skočíš dovnitř okna na podlahu a tam je časomíra na zemi a měří se čas.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Docházejí při tom síly?
Ten, kdo to umí, tak nedochází. 70 procent je technika a zbytek je mrštnost a obratnost, rychlost. Nesmíš se taky bát. Mozoly vzniknou, ale pak už nebolí. Ruce, kolena, obouchané holeně, ale ta disciplína má šmrnc. Světový rekord je 12,2 sekundy, náš rekord je 13,2, takže čas okolo 13 je špičkový. Je to atraktivní.
Když se dnes podíváš na lezení na stěně, jak dělá Adam Ondra, tak lezou i na čas. K tomu bych to přirovnal, taky se mi to líbí.
Tuhle disciplínu ale nemá Adam Ondra moc rád.
Nemá, on má radši jiné disciplíny. Co se ale týče atraktivity, tak bych to k tomu přirovnal.
Co štafeta? Co si tam předáváte?
Čtyřikrát 100 metrů a předáváme si proudnici.
Ta, co je za pasem v první disciplíně?
Ano, ale už není přivázaná, máme ji volně. Je to jako atletický kolík, ale kluci si ho někteří strkají do úst, protože je to rychlejší. Máme nátrubek a ten si můžeš dát do pusy. Čtyři úseky, na každém nějaká překážka.
Co na prvním úseku?
První úsek je překonání domečku, dřevěná chaloupka, má dva a půl metru, sedlovou střechu. Ten kluk to musí překonat pomocí skládacího žebříku, proudnici má za opaskem. Běží 30 metrů k domečku, opře ho, překoná baráček, přeskočí a běží dál. Předá proudnici dalšímu kolegovi. Je to stejné jako v atletice. Ten druhý kluk překoná bariéru, strká proudnici do pusy, překoná bariéru a na třetím úseku je kluk, který pracuje s hadicemi a překonává kladinu. Pak musí zapojit proudnici před určitou metou a za tou metou ji musí už rozpojit, aby ji předal na čtvrtý úsek. Na každém úseku jsou rozhodčí, hlídají, aby rozpojení proběhlo správně.
5:28
Hasiči potřebují doplnit stavy, do čtyř let chtějí získat tisíc nováčků. 80 procent ale neprojde testy
Číst článek
A poslední úsek?
Ten je taky hezký, to je hašení skutečného ohně. Je tam káď, v tom je směs petroleje a benzinu a vody. To se zapaluje v době, kdy na druhém úseku překonává bariéru. On pak za běhu vezme ruční hasicí přístroj, narazí ho a uhasí to. Jakmile to zahasí, pustí hasičák na zem a běží do cíle.
A kdo mu řekne, že je uhašeno?
To musí vědět on.
A stává se, že to začne zase hořet?
Ano. V momentě, kdy proběhne časomírou, tak nesmí hořet. Ale někdy začne hořet až potom. Někdy se to stane, ale musí tam být kluci, co si věří. Je to disciplína složitá, protože to hasíš v plném běhu, nezastavuješ. Musí trefit kdy to zmáčkne, nesmí to zase udělat pozdě, protože tlak jinak uteče. Hlídají to očima a proto jsou taky často bez obočí.
Čtvrtá disciplína?
Požární útok. My se tím útokem bráníme proti ohni. Tahle disciplína vychází z činnosti hasičů. Cílem je dostat vodu v co nejkratším čase za pomocí stříkačky na vzdálenost 100 metrů a naplnit terč o objemu 10 litrů.
Tam ale nic nehoří?
Ne, tam jsou dva terče a ty se musí naplnit. Tím se pak stopne časomíra.
A jak to tedy probíhá?
Máme sedm lidí, kteří to dělají. Požární základna, dvakrát dva metry, podlážka. Tam máš všechny hadice, je tam stroj, který musíš nastartovat a kterým budeš dopravovat vodu k terčům. Pak tam máš savice, se kterými saješ vodu do stříkačky. Kluci jsou 10 metrů od základny, vyběhnou, musí vytvořit přívodní vedení, nastartovat stroj a pak útočné vedení musí co nejrychleji doběhnout k těm terčům a trefují do nich vodu.
A co se může stát?
Praskají hadice, vznikají úrazy. Je tady ten stroj. Došlo k určité modifikaci, že ty stroje nejsou tak výkonné. Byly tam úrazy těžšího rázu, že když ta spojka vystřelila, tak to někoho trefilo do nohy nebo do oka. Je to schopné vyhodit tě to do vzduchu. Občas se přiškrtí ruka. Je to souhra sedmi lidí.
Ty čtyři disciplíny je jedno družstvo, které tvoří deset lidí a z těch deseti může osm závodit. Poskládáš si, koho na co použiješ.
A co ti dva?
To jsou náhradníci. Musíš mít osm lidí, co jsou schopni vykonávat všechny ty disciplíny.
Ale je dobré, když jsou specialisti, ne?
Ano, na stovkách to musí všech osm lidí zaběhnout. Někdo je horší, někdo je lepší. Na útok jde sedm lidí, někdo je specialista na proudy atd. Většinou ale ti kluci umí více postů, protože se ti zraní, onemocní...
Musejí být tedy univerzální. Já se třeba bojím výšek...
Když jsem začínal, tak nebylo žádné jištění. Dnes je pět metrů nad zemí síť, ale taky se jeden kluk zranil, protože ho síť odpružila. Máme i jeden smrtelný úraz a je po tom hasičovi pojmenovaný Memoriál Milana Kružíka v Plzni.
A to se stalo při disciplíně?
Ano. Já byl několikrát svědkem, že někdo spadl z věže. Na mistrovství světa v Moskvě, tak ti Rusáci jsou blázni. Spadl dolů z osmi metrů a pak šel druhý pokus. Ale nutno podotknout, že na závodech není pevná zem, je tam písek s pilinami. Když si dáš metr a půl písku s a spadneš do toho, tak tě to vymrští metr do výšky. Není to na tvrdé.
Zní to až nebezpečně...
Tady u té disciplíny padají ti, co to umí. Dostaneš se do fáze, kdy se nedržíš vůbec ničeho. Když střídáš pravou a levou, tak jedna ruka se pouští a druhá se chytá. Žebřík je asi pět centimetrů od stěny a když se netrefíš, tak to buď reflexivně stihneš a nebo padáš. Ti pomalejší se vždy něčeho drží.
Radku, řekni mi. Máte mistrovství Evropy, světa, olympiádu. Děláte si taky kérky, jako olympionici?
Ne. Jestli si je dělají, tak já nevím kde.
Na těch mozolech!
To jedině.
Když vezmeme třeba mistrovství Evropy, tak jste mezi favority? A kdo je tam ještě?
Vždycky to bylo Rusko, Bělorusko a Ukrajina, ale tím, jaká je teď situace, tak mají pozastavenou činnost a oficiální mistrovství teď není. Plánuje se mistrovství Evropy v Budapešti. V roce 2018 jsme se v Bratislavě stali mistry světa. My patříme k těm celkům, které ty postsovětské republiky nejvíc trápíme. Ale oni to tam mají jako profesionální sport.
A vy jste poloprofesionálové?
My jsme výjezdoví hasiči profesionálové. Ale reprezentace se skládá s dobrovolných i profesionálních dohromady.
A je to pro vstup do požárního sportu povinné být hasič?
Není to povinné.
25:55
‚Hasič s foťákem‘: Nejsme jen požárníci. Z povodní mi nejvíc utkvělo přesvědčování lidí, aby odešli
Číst článek
Jaké druhy hasičů tedy jsou?
Profesionální a dobrovolní. Pak máme ještě podnikové. Ale asi jen ty první dvě skupiny.
A český tým?
Ten je v současné době složený z dobrovolných i profesionálních dohromady.
A někdo úplně mimo?
Ne, musí být ve spolku, aby mohl provozovat požární sport.
A ty jsi který z nich?
Živím se jako hasič. Jsem u sboru 28. rok.
A čím by ses mohl pochlubit?
V současné chvíli bychom se mohli pochlubit tím, že vedu středočeský výběr.
A trénuješ všechno?
Celý tým a všechny disciplíny. Každý rok máme mistrovství republiky a tam přijedou zástupci 14 krajů, ti nejlepší. Letos jsme jako Středočeši skončili druzí a nejlepšího výsledku jsme dosáhli v požárním útoku. Prvním pokusem jsme dali národní rekord a druhým pokusem jsme ho ještě vylepšili. To se v historii ještě nikdy nestalo. Taky se nestalo, že by se středočeští hasiči vůbec na republice umístili na bedně. Toho si vážím ještě s mým kolegou Lukášem Novotným. Společně s ním jsme docílili toho, že jsme středočeský výběr dostali na takovou úroveň. Trvalo to asi šest let, já to trénuji deset let, ale on má lví podíl na tom, že se nám to povedlo. Nejen, že trénuje, ale dělá nám k tomu i ten servis. Shání materiál, tréninkové plochy, o vše se stará. Já se věnuji jen trénování. On má takový drajv a díky tomu jsme ten úspěch udělali.
A obhájit to, to je taky asi tíha, co?
My to tak nepociťujeme, protože v loňském roce jsme byli nejlepší v požárním útoku. Vyhráli jsme velkou cenu generálního ředitele a letos se to povedlo i na mistrovství republiky. Měli jsme na to už loni, ale paradoxně se nám ten útok nepovedl. Letos se povedlo obojí, takže ten tlak už tak velký není.
