'Měl jsem Nadala v Rod Laver Areně.' Míčky v Melbourne chtějí podávat tisíce dětí, vyberou 350
Nejlepší tenisté hráli na grandslamovém Australian Open až do dneška a to samé platí také o sběračích míčků. Finálové zápasy obsadili ti, kterým se během turnaje nejvíc dařilo. Celkem na prvním grandslamu sezony pomáhalo 350 dětí.
„Když dorazíme z kurtu, jdeme do našeho ‚ball kids hubu.‘ Tam máme telku, můžeme si zahrát na playstationu nebo si lehnout,“ vypráví Eliáš Bučko, jeden ze 350 podavačů míčků na Australian Open.
Federer ve finále Australian Open v pětisetové bitvě udolal Čiliće a má dvacátý grandslam kariéry
Číst článek
Eliáš je synem slovenských rodičů, kteří už několik desítek let žijí v Melbourne. Na Australian Open jako školák o letních prázdninách sbíral míče, někdy i ve 40stupňových vedrech, jaké byly v Austrálii dnes.
Být v takových podmínkách není jen tak, ale klukům a děvčatům to za to stojí. „Máme odměny, tento rok jsme dostali hodně dobrou kameru. Hodně dětí to dělá, aby byly blízko dobrým hráčům, jako jsou Federer nebo Nadal,“ vypráví mladík.
Aby se k hvězdám mohl dostat, musel pracovat už velmi dlouho dopředu a projít těžkým výběrem. Přihlásilo se přes 2 tisíce dětí a přes dvě zkoušky pořadatelé vybrali 350. Zkoumali, jak uchazeči posílají míčky a jak je hází hráčům.
Sběrači trénovali každý měsíc a jejich rodiče dostávali zprávu, jak se jejich dětem daří a co potřebují do příště zlepšit. Jestli se mají zdokonalovat v posílání míčků nebo v postoji, který na kurtu zaujímají. Závěrečnou přípravou je v juniorský turnaj konaný v prosinci.
Pak už se sběrači v oranžovém triku, modrých kraťasem a tmavé čepici s ochranou krku vydají na kurty. I na ty největší, kam se dostanou jen ti nejlepší. To je totiž nejsilnější zpětná vazby.
„Jednou jsem měl Nadala v Rod Laver Areně. Je těžké se tam dostat. Hodně z těch, co to dělají druhý rok, se tam nedostanou. Ti, co tu už byli, dostávají dobré kurty,“ vypráví Eliáš Bučko, který na Australian Open působil druhým rokem.
Na největších kurtech jsou sběrači pod největším dohledem a také mají nejvíc příležitostí vidět ty nejlepší hráče. Své sympatie k hvězdným tenistům ale nemohou dávat najevo.
„Nesmí na nás být zlí a my musíme být profesionální. Nemůžeme si říct o fotku nebo o podpis,“ vysvětluje školák, který nejlepším hráčům světa podává míčky, ručníky nebo pití.
Sami se mohou otřít nebo napít ve chvíli, kdy si soupeři mění strany. A když se dostanou do nečekaných potíží, mohou rozhodčí požádat o vystřídání. „Někdy je to ok, ale když je velké vedro, někteří nevydrží,“ dodává podavač míčů Eliáš Bučko.
