Čeští politici prodlužují krize až o dva roky. Reagují regresivní změnou daní, říká sociolog Prokop
„Když se na to podíváte v evropském srovnání, spotřeba domácností se v Česku vyvíjí jako jedna z nejhorších v Evropě za posledních pět let,“ říká sociolog, šéf agentury PAQ Research a člen NERV Daniel Prokop. „Protáhli jsme si krizi třeba o rok tím, že jsme špatně reagovali, podle mě hlavně v oblasti daní,“ vysvětluje pro Radiožurnál.
Pravidelné středeční rozhovory v rámci projektu Život k nezaplacení mají prázdninovou pauzu, vy ale máte čerstvě k dispozici aktuální data z nejnovější vlny dotazování. Jak se tedy vyvíjí hospodaření českých domácností? Máme se líp?
Kdybych tomu měl dát titulek, nazval bych to, že se v posledním roce zlepšuje hospodaření, ale zaostávají některé další věci, které u domácností sledujeme, jako je třeba duševní zdraví.
Mezi chudšími lidmi pořád jasně dominují obavy ze zdražování. U střední třídy stoupají obavy z globální nejistoty, říká sociolog z výzkumné organizace PAQ Research Daniel Prokop
V posledních dvou letech, zejména v posledním roce, se hospodaření zlepšuje. Je tam vidět rozdíl u střední a vyšší pracující třídy, nejvíc pořád stagnuje u chudší poloviny ekonomicky aktivních domácností, kterým nepomohla sociální opatření a zároveň jim méně rostou příjmy.
Ale je vidět, že krize vrcholila někdy v roce 2023, od té doby vidíme zlepšování, které se teď trochu zastavilo kvůli tomu, že domácnosti mají v létě výdaje, začaly šetřit méně než v předchozích letech a podobně.
Ekonomickou situaci domácností sledujete intenzivně od roku 2021. Jak velká část domácností se už dostala na předkrizovou úroveň?
Řekl bych, že na předkrizovou úroveň se dostala většina seniorů díky valorizacím, byť samozřejmě ne všichni. Většina horní poloviny ekonomicky aktivních a spodní polovina ekonomicky aktivních se na ni ještě většinou nedostala. Je to prostě důsledek toho, že ji víc zasáhl růst cen potravin a bydlení, protože chudší polovina pracujících dává větší část zdrojů na tyto výdaje.
21:14
Musíme vyřešit stárnutí populace. Je to důležitější než důchodová reforma, míní sociolog Prokop
Číst článek
Zároveň pokračuje to, že relativně dost daníme nízkopříjmovou práci a nezvedají se slevy na základní věci, jako je sleva na poplatníka, sleva na děti a podobně. Tudíž bereme lidem relativně hodně zdrojů daněmi.
A když se podíváme na druhou část sociálního systému, což je dávkový systém, tak tam narostlo čerpání dávek, ale hodně mezi seniory, protože pro pracující nižší třídu není dávkový systém tak dostupný. Je těžší ho čerpat, doložit tam všechny věci. Takže když to shrnu, v těch pěti letech nejvíc prohrála chudší polovina pracujících.
28 procent na bydlení
Ve společném projektu Život k nezaplacení sledujeme pravidelně, jak se mění náklady na bydlení a náklady na potraviny. V pátek Český statistický úřad vydal aktuální data o inflaci. Ta meziročně stoupla o 2,7 desetin procenta s tím, že výrazněji rostly právě ceny potravin, třeba vejce, trvanlivé mléko, káva nebo kakao zdražily za poslední rok o 30 procent, tedy skoro o třetinu. Odráží se toto v datech, která máte?
Je tam vidět, že se hodně v posledních čtyřech letech měnily náklady na bydlení. Na začátku, v roce 2021, domácnosti dávaly na bydlení v průměru asi 25 procent svých příjmů, potom to vzrostlo na 32 procent, což je obrovská změna. Zní to jako málo, ale je to obrovský nárůst zatížení bydlením. A teď to zpátky kleslo na nějakých 28 procent. Vidíme tam obrovské změny a ještě se to nevrátilo na úroveň roku 2021.
„Domácnosti pořád dávají na bydlení výrazně víc než v roce 2021.“
Domácnosti pořád dávají na bydlení výrazně víc než v roce 2021. Rostou nájmy a energie se snížily, ale ne o tolik. Taky narostly hypotéky. U potravin je to procento hodně podobné celou dobu, protože když narostou ceny, domácnosti si prostě kupují levnější věci a méně věcí. To u bydlení neuděláte, nepřestěhujete se hned do jiného nájmu, nesnížíte si hypotéku a podobně.
U potravin domácnosti prostě reagují omezením spotřeby. Takže ještě dnes nám říká necelá čtvrtina domácností, hodně často z chudší poloviny pracujících, že omezuje výdaje na potraviny, na různé věci, které se dají omezit. Ve spotřebním koši se nárůst ceny vyrovná šetřením.
Oproti minulým měsícům také vzrostl počet domácností, které nešetří na svých výdajích. Za poslední půlrok stoupl podíl těch, kdo říkají, že nechtějí nebo nemusí šetřit, z 30 na 47 procent, to znamená skoro na polovinu. Dá se to interpretovat tak, že si lidé po těch uplynulých letech zkrátka chtějí víc dopřát?
Je vidět v datech o útratách, že si každou krizi protahujeme tím, že hodně dopadne na nízkopříjmové domácnosti. Politici v Česku reagují tak, že většinou nepomůžou nízkopříjmovým v daních.
Dluhy českých domácností u bank stouply na téměř 2,5 bilionu korun. Většinu tvoří úvěry na bydlení
Číst článek
Neuleví té části společnosti, která nejvíc redukuje spotřebu, ale často naopak zvyšují slevy a zlepšují danění vysokopříjmových lidí, vysokopříjmových živnostníků a podobně. A kvůli tomu si hrozně prodloužíme krizi, protože domácnosti dlouho šetří. Když jim nepomůžete ve změnách daní a podobně, tak krizi protáhnete třeba o dva roky.
Když se na to podíváte v evropském srovnání, tak spotřeba domácností se v Česku vyvíjí jako jedna z nejhorších v Evropě za posledních pět let. Poslední rok se to mění, narůstá spotřeba a dostáváme se zpátky na trať normálního růstu a normální spotřeby domácností.
Hlavní pointa daňových změn je, že když člověku, který je hodně zatížený krizí, v daních slevíte tisíc korun, tak 80 procent z toho utratí. Všechno jde do spotřeby. Když to v krizi dáte člověku, který už generuje úspory, tak to většinou dá do nějakých investic a dalších úspor, takže se to neprojeví ve spotřebě.
A tím, že česká politika často reaguje v podstatě regresivní změnou daní, která zatěžuje nízkopříjmové, prohlubuje krize. Je to možná poučení do další krize, protože na ty poslední jsme reagovali dost špatně.
Duševní zdraví a chudoba
Zatím jsme mluvili o ekonomické situaci českých domácností, ale v projektu Život k nezaplacení se věnujete také duševnímu zdraví a duševní pohodě. Z grafů na webu iROZHLAS.cz je jasně vidět, že od roku 2020 roste počet lidí s depresemi. V posledním roce trpí patnáct až šestnáct procent dospělých příznaky alespoň středně těžké deprese a úzkosti. Před inflační krizí a válkou na Ukrajině to bylo kolem deseti procent. Co všechno v tom hraje roli? Čím vším to je?
Ze začátku hrála roli pandemie. Tam to vyrostlo kvůli sociální izolaci, a to zejména mezi mladými lidmi nebo mezi matkami, které musely být doma, zvládat práci a starost o děti a izolovaly se. Potom to pokleslo v roce 2021, ale přišla ekonomická krize a narostlo to mezi lidmi, kteří byli zasaženi ekonomikou.
Občas si myslíme, že duševní problémy jsou výsada střední třídy, která chodí za psychology, ale ony se mnohem častěji týkají chudších lidí, kteří zároveň v Česku často nemají přístup k pomoci, protože máme velmi malé investice do péče o duševní zdraví.
Je to jeden z hlavních problémů, že duševní problémy jsou obecně spjaty s nějakými patnácti procenty dopadů na ekonomiku. Způsobí třeba asi patnáct procent ztracených let aktivního života, a tomu vůbec neodpovídá to, kolik do nich investujeme ve zdravotnictví.
Abych se vrátil k vaší otázce, je vidět, že to souvisí s ekonomikou. V posledních měsících to mezi těmi nejchudšími začalo trochu polevovat. Podle mě je vidět, že se ekonomická situace zlepšuje a že se lidi v posledním dejme tomu půl roce přestávají bát ekonomiky. Ale to celkové číslo se drží, pravděpodobně tam jsou i další vlivy – války, které člověk vidí v médiích, a kdo je teď na naší straně… Jestli to jsou pořád Trumpovy USA, nebo ne. Takže to asi vyrovnává ta globální nejistota, která postihuje střední třídu.
Rostou obavy z ohrožení demokracie napříč společností? Proč se Češi neobávají klimatických změn? A proč vzrostl počet domácností bez úspor? Poslechněte si celý rozhovor.
