„Známe se už od čtrnácti, ale ani jedna nemáme deblový žebříček, tak jsme si napsaly, jestli to nezkusíme přes singlový. Nic jsme od toho nečekaly, jen že si spolu zahrajeme. Ale myslím, že nám to spolu jde dobře, ona hraje hodně dobře odzadu, mně to jde na síti, takže si sedíme," vypráví pro Radiožurnál Markéta Vondoušová.

V juniorském věku bývaly s Catherine Bellisovou velkými soupeřkami, třeba na mistrovství světa družstev do 14 let v Prostějově, kde tenkrát Američanky s Bellisovou v sestavě vyřadily Češky v semifinále.

Tam ještě současné spoluhráčky tak velkými kamarádkami nebyly, ale to se velmi rychle změnilo. „Rozumíme si i mimo kurt, jsme furt spolu. Dlouho jsme se neviděly a mám ji hrozně ráda už odmala, takže i proto spolu hrajeme tak dobře," přiznává Markéta Vondroušová.

Víc smíchu než tenisu

A kdyby to řekla své spoluhráčce česky, možná už by ji i rozuměla. „Teď jsem ji učila pár vět, ale je to těžké. Já si potřebuju procvičit angličtinu a s ní to jde dobře. Teď se to lepší, jak s ní mluvím každý den. Je to mnohem lepší, než se to učit z knížek," vypráví čerstvě osmnáctiletá tenistka.

„Problém jsou těžší věty, ale rozumíme si. Hlavně se furt smějeme, tak z nás mají legraci, že se víc smějem než hrajem. Takže myslím, že jsme dobrá dvojka," dodává Markéta Vondroušová.

Jak dlouho spolu budou ještě na turnaji mluvit, záleží na dalších výsledcích ideálně sestaveného páru. Vondroušová hraje levou, Bellisová pravou, takže mají podobnou výhodu jako zmíněné vzory Šafářová s Mattekovou-Sandsovou, na které by mimochodem za normálních okolností narazily v pavouku.

Na grandslamu už spolu dvakrát hrály ještě jako juniorky, poprvé v Paříži dokonce došly až do finále. Teď mohou podobný příběh zopakovat i při prvním společném snažení mezi dospělými ženami.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít