Lukáš Bauer patřil do světové špičky už dlouho před olympiádou v Turíně, ale právě na severu Itálie se dočkal první velké medaile. V závodu na 15 kilometrů klasicky tam vybojoval stříbro.

„Zatím je takový shon, že mi to nedochází. Dost emocí ve mně vzbudili skvělí diváci tady na stadionu. Myslím si, že jim stejně jako servisnímu týmu patří velký dík za to, že se mi dneska zadařilo. Bez nich bych to bylo výrazně těžší,“ vyprávěl v únoru před jedenácti lety Lukáš Bauer.

Na své oblíbené trati se dočkal medaile stejné hodnoty také o tři roky později před domácími fanoušky na světovém šampionátu v Liberci.

To, že mu patnáctikilometrový závod sedí, dokázal následující rok ziskem bronzu na olympijských hrách ve Vancouveru. K senzačnímu třetímu místu tam pomohl i štafetě a právě tuhle medaili staví ve své kariéře nejvýš.

„Mám pár výborných výsledků. Ještě nikdy jsem nebrečel jako malý kluk, takže dneska největší radost,“ svěřoval se český běžkař.

K medailím z olympijských her a světových šampionátů přidal také triumf v celkovém hodnocení Světového poháru v roce 2008. Svou reprezentační kariéru uzavřel letos v březnu na mistrovství světa ve finském Lahti.

„Fantastická kariéra. Nikdy mě nenapadlo, že budu závodit dvacet let na takové úrovni. Myslím si, že mi v tom hodně pomohli lidi, se kterými jsem se potkal. Měl jsem štěstí na lidi. Ať závodníky, tak trenéry, ale hlavně rodina. Nebýt mé manželky Katky, tak jsem tak dlouho nelyžoval. Polovině těch úspěchů patří Katce,“ přiznal Bauer po konci mistrovství v Lahti.

Hlavně kvůli rodině se teď bude věnovat dálkovým běhům a svému týmu, který před třemi lety založil.

Alena Benešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít