‚Jen když to vyslovím, tak cítím prázdnotu.‘ Sáblíková konec kariéry prozatím odkládá
Olympijské hry v Pekingu skončily a velká část výpravy se vrací leteckým speciálem domů. Jednou z nejúspěšnějších českých reprezentantek byla rychlobruslařka Martina Sáblíková, která v Číně vybojovala už sedmou olympijskou medaili, konkrétně v závodu na 5000 metrů.
Po Pekingu už sedminásobná olympijská medailistka prožila v Číně jeden z nejsilnějších okamžiků kariéry a stále je možné, že si ho zopakuje i za čtyři roky.
Poslechněte si, jak hodnotí olympiádu Martina Sáblíková a proč si ještě nedovede představit, že ukončí kariéru
„Mně přišlo, že i po těch zlatech, co jsem vybojovala na olympijských hrách, byla tahle asi nejemotivnější,“ říkala Radiožurnálu s bronzovou medailí na krku. Emoce v sobě sbírala po celou sezonu.
V přípravě dlouho bojovala se záhadným virem, který jí nedovolil pořádně trénovat. Když se dala dohromady, tak si jen necelé dva měsíce před startem na olympijských hrách při pádu prořízla bruslí stehno.
Zdravotní problémy měla ale už před čtyřmi roky, kdy se chystala do Pchjongčchangu.
„Samozřejmě jsem přemýšlela nad tím, proč se mi to už druhou olympiádou vždycky před hrami děje. Jestli mi chce někdo třeba naznačit, že bych měla víc bojovat,“ prozradila Sáblíková, o čem všem přemýšlela pár dní po bronzovém závodu.
Několikrát se dívala na svou jízdu, pochvalovala si techniku a dál trénovala, aby se udržela ve formě pro zbytek sezony. Stále víc ale přemýšlela i o tom, jestli má v kariéře dál pokračovat.
„Dokonce jsem to rozebírala i s Bachem a on mi říkal, ať si to rozmyslím dobře a ať skončím tehdy, kdy se probudím a řeknu si jo, dneska je ten den. Tak mi to začalo šrotovat v hlavě, takže vůbec nevím, co budu dělat,“ smála se rychlobruslařka po rozhovoru s předsedou Mezinárodního olympijského výboru Thomasem Bachem.
Sama sice pár hodin po závodech byla rozhodnutá, že kariéru kvůli velkému psychickému tlaku ukončí, ale po několika rozhovorech, včetně toho s Thomasem Bachem, trochu změnila názor. Alespoň tedy prozatím.
„Ten sport je od mých 11 let neodmyslitelnou součástí mého života a nedokážu si představit, že přijde ten den, kdy si řeknu, že na led nejdu, protože jsem skončila. Jen když to vyslovím, tak cítím takovou prázdnotu a to ještě asi není ten okamžik, který bych cítit měla.“
Nezbývá než věřit, že si Martina Sáblíková na ten správný okamžik počká ještě minimálně čtyři roky a pojede i na své už šesté zimní olympijské hry.
