Lukáš Melich se už na novináře při dotazech na medaili nezlobí
S kladivem můžete dělat leccos. Třeba s ním zatloukat hřebíky, přičemž ti méně šikovní se klepnou do prstu. Anebo jiné, více než sedmikilové náčiní, chňapnout do ruky, roztočit se s ním a hodit kouli na drátu co nejdál to jde. O to se snažil i Lukáš Melich a šlo mu to tak dobře, že získal bronz na mistrovství světa.
Závod byl napínavý do poslední série. Vrhač pražské Dukly, který se celou jeho polovinu držel na třetím místě, si soutěž ani neužil, pořád byl ve stresu a musel se soustředit na další pokusy. Radost ze třetího místa ale dorazila vzápětí.
"Tak ta přišla, když jsem odešel z kruhu." Nebo také z klece, odkud kladiváři házejí. Zatímco po závodu, by Lukáš Melich mohl libovolně křepčit, na první pokus, který byl skoro o deset metrů kratší než je jeho maximum, se snažil ihned zapomenout.
"Na každém hodu se vždycky najde něco dobrého i špatného. Ten první jsem najel dobře, pak jsem ho ale zpackal v druhé otočce," říkal už po úspěšném závodu svěřenec trenéra Dušana Krále. A svolil, že se ho s kolegy tedy opravdu můžeme ptát na medaili, jelikož ta nepatří už mezi pouhé spekulace.
Chodkyně Drahotová vybojovala na MS sedmé místo. Bába si finále nezaskáče
Číst článek
"Mně to nevadilo. Já jsem si prostě řekl, že se o tom bavit nebudu, že se od toho budu snažit co nejvíce distancovat. A tak jsem k tomu i přistupoval. Samozřejmě jsem počítal s tím, že se na ní každý bude ptát. Stačilo se podívat do tabulek a do výsledků z mých letošních závodů."
A člověku se hned uleví, že ho ty dotazy neštvaly. Málokdo najde odvahu postavit se 186 centimetrů vysokému a přes metrák vážícímu rozzlobenému atletovi. Ale abych neodbíhal od tématu. Medaili dostane dvaatřicetiletý atlet dnes večer, ale už ví, co s ní udělá.
"Vystavovat ji nebudu. Půjde asi do krabičky a někde ji dobře uložím," slibuje Lukáš Melich.
