Atmosféru na stadionech mohou v Česku fotbalisté hokejistům závidět
Ve dnech atraktivního play-off je rozdíl zřejmě ještě výraznější. V porovnání dvou nejpopulárnějších sportů u nás fotbal na té nejvyšší úrovni poněkud pokulhává za hokejem. Alespoň pokud jde o atmosféru na zápasech, která často představuje dva odlišné světy. Jako vzorek mohou posloužit zatím odehrané duely vyřazovací části a nastřádané fotbalové zkušenosti.
Zkuste si představit, že navštívíte tři desítky významnějších fotbalových zápasů v Gambrinus lize, všechny se budou hrát před plnými tribunami a zároveň v žádném z nich během utkání neuvidíte zasahovat policisty nebo pořadatelskou službu.
To, co se zdá ve fotbalovém prostředí u nás zatím nepředstavitelné, v tom hokejovém - pokud jde o srovnání nejvyšších soutěží - zažijete. Ve vyprodaném hledišti to sice také často vře, ale prostředí je obecně už několik let o poznání kulturnější a sportovnější.
Fotbal je sice velký fenomén a jasná světová jednička, jenže s popularitou této hry u nás už to tak jednoznačné rozhodně není. Vždyť i z fotbalového tábora často zaslechnete. „Podívejte se na hokejové stadiony. Přiznejme si to, že sport číslo jedna je v této republice hokej,“ myslí si například trenér prvoligové Příbrami David Vavruška.
A navíc dodává: „Ti hráči moc netáhnou, jsou venku, 250 hráčů je mimo Českou republiku. To je na nás strašně moc. A za druhé jsme strašně zpohodlněli. Dneska se podíváte na Manchester, za dvě hodiny vám hraje Chelsea a za další dvě Barcelona.“
Sledovat utkání předních zahraničních fotbalových soutěží odpoledne či večer nebo se dívat na zápasy zámořské NHL v noci je velký rozdíl. „Kdo se na to ve dvě ráno bude dívat? KHL to samé díky časovému posunu.“
Ano, televizní přenosy domácích i zahraničních soutěží velkou část diváků ubírají, to ukázal i malý průzkum Radiožurnálu na stadionech. Jako důvod slabšího zájmu o fotbalová utkání Gambrinus ligy ho totiž uvádějí čtyři z pěti oslovených fanoušků. Podobně silnou překážkou je už jen nevlídné počasí.
Podivné rozhodování, atraktivita a výsledky
Velký vliv na rozhodování, jestli jít nebo nejít na fotbal, mají pochopitelně také výsledky a atraktivita soupeře, které jsou zvláštní kapitolou. Už méně lidi, zdá se, odrazují od návštěvy výtržnosti či přítomnost radikálních příznivců, různé skandály či zprávy o podivných zákulisních praktikách.
„To víte, že vás to štve, když vidíte, že se píská trošku jinak, než by to mělo být. S tím ale my nic neuděláme,“ konstatuje jeden z fotbalových fanoušků.
Co ale naopak lidem častěji vadí, je podle našeho miniprůzkumu poměr ceny vstupenek a mzdy nebo špatná dostupnost stadionu. Stačí si vzpomenout na míru "nadšení", se kterou se v minulosti vydávali slávisté fandit svému týmu do strahovského azylu.
Ve fotbalově vyspělých zemích je nemyslitelné, aby v blízkosti arény nebyla zastávka metra, vlaku, tramvaje či alespoň městského autobusu, zatímco u nás takové případy najdeme.
„Na tento stadion je špatné spojení. A ono je to z toho kraje města poměrně dost daleko. Takže kdo nejede autem nebo ho někdo nevezme, má to složité,“ říká třeba důchodce Jiří z Příbrami. A podobné to je například s parkováním.
Důvodů, které odrazují fotbalové fanoušky od návštěvy stadionu, je dost. V návaznosti na ně se v dalším dílu dozvíte, co naopak dělají kluby pro to, aby i přes všechno zmíněné příznivce do hlediště dostali. A podíváme se přitom i za hranice, kde naplnit stadiony dokážou dlouhodobě.
