Liberec v ‚duelu pokřiků‘ potvrdil pražskou neporazitelnost
Fotbalisté Slovanu Liberec mohou začít slavit. Po podzimní části Gambrinus ligy totiž obsadili za Spartou druhé místo a svoji formu potvrdili i v posledním ligovém zápase tohoto roku proti Slavii. S nadsázkou řečeno si po výhře 3:1 navíc mohli říct, že se přihlásili i do soutěže o fotbalového krále Prahy. Jako tým ze severu Čech totiž ve třech duelech na pražských hřištích ani jednou neprohráli.
„Straka ven, Straka ven!“ zahájili bez zájmu o ornitologii sešívaní fanoušci podzimní rozlučku s trenérem svého týmu Františkem Strakou. Navzdory faktu, že právě Straka do duelu s Libercem držel se Slavií sérii pěti zápasů bez prohry, fanoušci svými hlasivkami už před výkopem zbytečně vytvořili na Slavii tlak.
„Je to nepříjemné. Co pamatuju, a to jsem ve Slavii sedm let, tak tady byla vždycky mezi fanoušky a hráči výborná atmosféra, fandilo se. Teď je to takové smutné, nejsem z toho šťastný,“ říká Petr Janda, který s pocitem sklíčenosti ve snaze o zahraniční angažmá dost možná i v zimě Slavii opustí.
Tím, kdo v Edenu naopak překypoval záplavou endorfinu, byli Liberečtí. Rozhodující byl z jejich pohledu penaltový faul zraněného Trubily na Gebre Selassieho, po kterém Štajner poslal hosty do vedení. Gebr Selassie byl přitom i u druhého libereckého gólu, který lahodil snad každému, klubovými barvami nezalitému oku.
„Byl jsem před tím hráčem a viděl jsem tam Thea, tak jsem mu to jenom patičkou přistrčil a on to krásně zakončil. Teď se fotbalem bavíme, chválí nás i lidé okolo. Hrajeme opravdu hezký fotbal a bavíme i lidi,“ nezoufá si na své momentální liberecké angažmá útočník Michael Rabušic.
Liberec na podzim překvapil pod vedením Jaroslava Šilhavého mnohé, třeba i pražské fanoušky. V hlavní metropoli totiž porazil obě pražská ‚S‘ a s Bohemians 1905 remizoval. S pocitem dobře odvedené práce už se tak liberečtí hráči slovy kapitána Tomáše Janů těší na odpočinek.
„Jsme šťastní, zaplaťpánbůh, že už je konec. Máme zaslouženou dovolenou.“
Začátek dovolené přitom Slovan začal slavit už v útrobách stadionu v Edenu, a stylově tak orámoval zápas se Slavií, který by se dal nazvat na obou stranách ‚duelem pokřiků‘.
