Před patnácti lety dělila fotbalisty od evropského zlata pouhá půlhodina
Český fotbal dnes slaví sympatické výročí. Přesně před patnácti lety se totiž čeští fotbalisté mohli stát mistry Evropy. Mužstvo s několika budoucími hvězdami fotbalové Evropy - Pavlem Nedvědem, Patrikem Bergerem, Karlem Poborským nebo Vladimírem Šmicrem - se se svým defenzivním, týmovým pojetím prokousalo až do finále evropského šampionátu proti Německu. A na svatostánku ve Wembley dokonce v 59. minutě dostalo obrovskou možnost posunout se blíže ke zlatu.
„Karle Poborský v pokutovém území... padá, penalta! Matthias Sammer srazil v pokutovém území Karla Poborského!“
To sice na dálku z komentátorského stanoviště reportér Radiožurnálu Václav Jindřich přesně neviděl, protože ke kontaktu došlo ještě před pokutovým územím, jak později ukázaly televizní záběry. Ale v tom, že Češi dostali výhodu penalty, se už nemýlil.
„Souboj mezi brankářem Köpkem a Patrikem Bergrem, držme palce. Patrik Berger se rozbíhá a střílí... góóóóóóóóól!!! Patrik Berger střelou doprostřed branky otevírá skóre!“
A Češi vedli půlhodinu před koncem 1:0.
„To už jsme tomu věřili. Jenže potom nastoupil Bierhoff a dal dva góly,“ popsal stroze zbytek zápasu Vladimír Šmicer, který do utkání naskočil jako náhradník v 88. minutě za stavu 1:1.
Vyrovnání se zrodilo o čtvrthodinu dříve zásluhou zmíněného Olivera Bierhoffa.
„Byl to můj hráč. Nechal jsem se strhnout pohybem, balon už se dostal za obranu, za nás za všechny. Ani já, ani nikdo z nás na ten balon nereagoval,“ přiznává na rovinu svůj podíl na inkasované brance stoper Karel Rada.
Jak vzpomíná, nikdo ho ale poté za chybu v bránění, která možná stála Čechy zlato, rozhodně neplísnil.
„Možná kdyby se pak ještě hrály nějaké zápasy, asi by se to rozebíralo, co se mohlo udělat líp a tak dál. Ale po tomhle finále po tom nikdo nešel.“
Rozhodlo štěstí
Za stavu 1:1 dospěl duel do prodloužení, které mohl poprvé v historii ukončit tzv. zlatý gól. A bohužel se tak i stalo, navíc brankou, které se běžně říká haluzák.
„Reagoval jsem na původní směr střely od Bierhoffa a Horníček to nešťastně tečoval. Pak už jsem jen bezmocně přihlížel, jak to jde k tyči, a bylo jasné, že se to neodrazí ven.“
Skutečně neodrazilo, jak by si nejen brankář Petr Kouba s obráncem Michalem Horňákem, překřtěným na Horníčka, určitě přáli. Míč zapadl do sítě, Češi padli zklamáním k zemi, Němci začali slavit. Nikoliv dvaatřicáté narozeniny Jürgena Klinsmanna připadající mimochodem na tentýž den, ale své třetí zlato z evropského šampionátu.
Co by dnes dal český národní tým za to, aby při takové události mohl asistovat alespoň v pozici poražených finalistů.
