Hokejisté - tedy alespoň ti extraligoví - si dnes mohou zase jednou pořádně přispat. Teoreticky vzato by teď po náročném programu uplynulých dnů měli jednohlasně přivítat reprezentační přestávku. Ne každý hráč se ale na právě začínající desetidenní pauzu dívá s radostí.

8:05 6. února 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Určitě jsme všichni doufali, že už přijde, ale tím, že se nám teď podařilo sedmkrát za sebou bodovat, možná bychom spíš rádi dál hráli,“ říká například karlovarský brankář Lukáš Mensator.

Navíc by gólman Energie mohl pronést výše uvedenou větu i v jednotném čísle. Toho času chytá totiž výborně a platilo to i ve včerejším vítězném utkání se Spartou.

„Bylo to něco podobného jako ve Vítkovicích, kdy v první polovině zápasu jsem tolik práce neměl a v poslední třetině jsem měl dvacet zákroků. Pak se to na nás hrnulo, naštěstí jsme to ubránili.“

Poslední tři vítězné zápasy Energie mohl ze střídačky pozorovat náhradní gólman Sáblík, který se vrátil do Karlových Varů po pár měsíční pauze namísto Dušana Salfického. Pro Lukáše Mensatora je to důvěrně známý parťák, takže už se ho ani nezkoušel ptát, zda náhodou není příbuzným Martiny Sáblíkové, když ke sportování také potřebuje brusle.

„To už jsme si z něj dělali srandu během našich úspěšných sezon, kdy jsme ještě měli úsměv na rtech…“

Vtípky se teď v karlovarské kabině opravdu moc nepěstují, i když bodů v posledních kolech přibylo a forma jde nahoru. Rozhodně ale platí, že oba brankáři Energie mají podobnou krevní skupinu.

„Introverti, kteří spíš koukají do koberce a snaží se soustředit na svůj výkon.“

Hrají jako tým

A o čem asi přemýšlí Lukáš Sáblík, když teď pozoruje svého jmenovce ze střídačky? Drží mu bezvýhradně palce? Nebo si říká: třeba udělá nějakou tu chybičku a příště dostanu šanci já?

„Spíš to beru tak, že hrajeme jako tým. Já nikomu nebudu přát něco špatného, nebo aby se mu něco stalo nebo udělal nějaký kiks, to vůbec ne.“

Dalo by se tomu říkat tiché souznění dvou karlovarských gólmanů. Pokud se týká nedávného brankářského spolužití s Dušanem Salfickým, to byla z pohledu Lukáše Mensatora docela jiná káva.

„Snažil se mi po každé třetině poradit, když chytal, jezdil za mnou i na střídačku a říkal mi svoje pocity ze zápasu. Tam jsme jen dokazovali, že jsme každý úplně jiný.“

Aleš Procházka, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít