Mladým hokejistům chybí zodpovědnost, míní Petr Haken s Alešem Vladykou
Vychovávat dnes, a vlastně kdykoli, dítě, to není žádná legrace. Zkuste si ale navíc představit, že byste to měli realizovat u dítěte někoho jiného – a že takových dětí by kolem vás byla celá smečka. Zvládat to musejí třeba vychovatelky v mateřských školkách či školních družinách. Anebo také trenéři mládežnických kategorií. Příkladně těch hokejových.
„Nejenže máme talent, my ovládáme i taktiku,“ libují si tři tatínci v české komedii století S tebou mě baví svět. Mnozí mladí hokejisté jsou toho názoru, že tyhle dvě věci stačí mít i ve sportu, aby člověk dosáhl na nejvyšší mety. Valná část trenérů a těch už úspěšných hokejistů by s nimi ale nesouhlasila. Kromě toho totiž sportovec musí zvládat ještě minimálně jednu věc – disciplínu. A to bývá při výchově mladých hráčů kámen úrazu.
„Těch problémů je hned několik. Snažíme se hráče přimět k zodpovědnosti, ale není den, abychom neřešili menší nebo větší problém. Pro hráče je bohužel okrajová záležitost, že přijdou o minutu nebo dvě později nebo že se něco řekne a oni to udělají jen napolovic. Připomíná to žabomyší války, které se snažíme s větším nebo menším úspěchem vyhrát,“ říká asistent trenéra liberecké hokejové juniorky Aleš Vladyka.
Mladým hokejistům chybí podle názoru Petra Hakena a Aleše Vladyky zodpovědnost, úcta a respekt
Výrazně se prý na takovémto přístupu hráčů k tréninkům nebo i zápasům podepisují rodiče, kteří mnohdy nedokáží objektivně přiznat, že s jejich disciplíně nenavyklým dítětem by mohl mít někdo problém. Nejčastěji se to prý objevuje u těch mladých hokejistů, kteří vědí o svém velkém talentu a do nichž rodiče projektují své touhy po úspěchu.
„Myslím si, že generace, která se narodila kolem roku 1990, ne že by byla nevychovaná, ale ti kluci nemají zodpovědnost, nezajímá je, jak co dopadne, nemají respekt k věcem nebo i jeden ke druhému. Začíná to v rodině, kdy rodiče mají starosti a musí vydělávat peníze, potom jim ale nezbývá čas na to, aby se věnovali výchově dětí. To je pak vidět v charakteru těch dětí, i v tom, jak přemýšlejí nad svým životem a nad budoucností. Oni to neřeší,“ nastiňuje svůj pohled na věc hlavní trenér juniorského mužstva Liberce Petr Haken.
Ani on, ani jeho kolega Aleš Vladyka tím rozhodně nemyslí, že by se tento metr dal použít na všechny mladé hokejisty. Bohužel je jich ale takových víc, než by bylo zdrávo. Některým ještě pomůže domluva, i když až třeba napotřetí. Jiným by ale podle slov obou trenérů nepomohlo ani lidově řečeno pár facek. Co tedy dělat s hráčem, který má sice talent od boha, ale nedokáže přijmout oprávněnou kritiku nebo se k věcem postavit zodpovědně?
„Jsme rádi, že i z hokejového svazu přišly určité podněty, jako je třeba vznik hokejové akademie, kde je zakotvená myšlenka, že když hráč nebude chodit do školy, nebude ani hrát. Hráči si musí uvědomit, že mohou být za něco trestaní. Myslím si totiž, že dnešní mladí hokejisté nikdy za nic trestáni nebyli, ať už doma nebo jinde. Teď máme po dlouhé době možnost je trestat tím, že nám nepůjde o výsledek, ale o to, aby si uvědomili, že nejsou nepostradatelní. Musí se změnit jejich myšlení, chování, projev. Zároveň bychom ale chtěli, aby uvěřili, že to co děláme, děláme pro ně, že věříme, že je to někam posune. Ale oni tomu musí věřit taky,“ míní Petr Haken.
