Bývalý kanoista Martin Doktor si užívá úspěchů svého nástupce Fuksy
Pokud chtějí takzvané malé sporty vystoupit ze stínu a připomenout se širší veřejnosti, pak jim k tomu pomohou jen velké úspěchy získané na mezinárodní scéně. Rychlostní kanoistika není v tomto směru výjimkou, v České republice je známá především díky dvojnásobnému olympijskému vítězi Martinu Doktorovi, který si nyní užívá úspěchy svého nástupce Martina Fuksy.
Hrdina z Atlanty může být počítán do kategorie těch sportovců, o kterých se dá říkat, že jablko nepadlo daleko od stromu. Lví podíl na jeho úspěšné závodnické kariéře měl totiž otec a zároveň i trenér Josef Doktor. Teď už může dvojnásobný olympijský vítěz sledovat ze břehu svého talentovaného nástupce Martina Fuksu.
„Pro mě je strašně příjemné dívat se na tu samou kategorii, kterou jsem jezdil i já. Je tu někdo, kdo to vzal po mně a kdo je schopný jezdit ve světové konkurenci o medaile, což je úplně skvělé,“ říká Martin Doktor.
Chybělo málo, aby si Martin Fuksa ve svých devatenácti letech vybojoval účast na olympijských hrách v Londýně. V letošní sezoně už pilně sbírá úspěchy v seniorské kategorii, což se týká jak závodů Světového poháru, tak i mistrovství Evropy. S Martinem Doktorem má společné nejen křestní jméno, ale také to, že pochází z kanoistické rodiny.
„Táta je spíš takový kliďas, nechává to všechno na mně, protože to nedělám pro nikoho jiného, dělám to pro sebe. Sám chci dosáhnout velkých úspěchů, takže nepotřebuji, aby mě k tomu někdo nutil. Ze začátku to byl ale hlavně děda, já jsem původně kanoistiku vůbec dělat nechtěl, absolutně mě nebavila. Tehdy jsem hrál hokej, ten mě strašně bavil. Ale teď jsem mu vděčný za to, že mě k tomu přetáhl a že můžu pokračovat v naší rodinné tradici,“ vysvětluje Martin Fuksa.
Kanoistika potřebuje nadšence
Podobných příkladů jablíček, která nepadají daleko od stromu, bychom však objevili daleko víc. Nepochybuje o tom ani předseda sekce rychlostní kanoistiky Českého svazu kanoistů Jan Boháč.
„Pro náš sport je to typické po celém světě. Zrovna Martin je skutečně z kanoistické rodiny a já musím říct, že jeho dědeček Josef Fuksa přivedl do loděnice nejen svého vnuka, ale i desítky dalších.“
A právě díky takovýmto nadšencům, kteří jsou ochotni věnovat se nejen vlastním potomkům, může česká kanoistika doufat v další mezinárodní úspěchy. Tento skromný sport mající v tuzemsku úctyhodnou stoletou tradici si je určitě zaslouží.
