Etapové vítězství na Tour je prestižní, o celkovém výsledku ale nerozhoduje
Vítěz bere vše - říkává se. Cyklisté dokonce sami často prohlašují, že je ani druhé místo nezajímá, protože si všichni za pár dní vzpomenou jen na toho, kdo vyhrál. Přesto jsou i souboje o pořadí na 4. až 10. místě v etapě nadmíru důležité. Bezezbytku to dokázala 12. etapa letošní Tour de France.
Vrchaři a zbylí favorité se konečně dočkali. Po prvním nervózním týdnu zvlněných etap, kdy spadl s kola snad každý, se jelo do vysokých hor. Cíl byl po 211 kilometrech na Luz-Ardiden v Pyrenejích. Jako první ho proťal olympijský vítěz z Pekingu - Samuel Sánchez. Španěl jezdící ve službách nebohatého baskického týmu Euskaltel.
„Hodně nás to povzbudí. Byl to pro hodně důležitý den. Přijelo nás sem povzbudit hodně fanoušků. Dělal jsem všechno pro to, abych přijel na Tour v co nejlepší formě. Bylo to hodně tvrdé, ale teď si užívám krásné emoce,“ řekl televizím krátce za cílem unavený Sanchez.
Kdyby někdo sestavil světový žebříček týmů podle počtu fanoušků na jednoho cyklistu, asi by jeho Euskaltel s podporou hrdých Basků suverénně vyhrál. Svou popularitu mezi Francouzi zase ještě zvyšuje Thomas Voeckler. Stejně jako on sám se vyšplhal na Tourmalet a do cíle etapy.
Ale za to, že udržel žlutý dres celkového lídra zase o den déle, právem děkoval svému týmu. „Je to klišé, ale bylo to díky skvělé práci týmu. Skončilo to výborně, opravdu je to krásné překvapení. Ale byl to hodně náročný den,“ oddechl si Voeckler před televizními kamerami.
Možná ani neměl síly pořádně sledovat, co se odehrávalo před ním. Jak tam hrají fyzicky náročné taktické partie adepti na triumf v 98. Tour. Bratři Schleckové trhali tempo, Ivan Basso, Cadel Evans a Damiano Cunego jim zdárně sekundovali.
Alberto Contador na zmíněné ztratil 13 sekund. L'Équipe pak napsal, že chrastil a vystihl tak jeho problémy s kolenem. A Roman Kreuziger? Ruka mu držela, nohy měl prý dobré, ale únik nedotáhl do vítězného konce a dojel sedmdesátý třetí.
